Přízrak v domě chtěl svou oběť

Milan Doležal

Každý z nás si vždy přeje, aby jeho byt či dům byl místem klidu, lásky a hlavně bezpečí. Když ale zjistíte, že se ve vašem domě děje něco podivného, že tam lidově řečeno straší, tak nevíte co s tím vlastně máte dělat. To se stalo i jedné rodině, která získala nedaleko Domažlic staré stavení. Dům v sobě ovšem nesl tajemství, které na své odhalení teprve čekalo. Vše začalo tím, když si majitel jednoho rána všiml podivného otisku rukou na okně. Okno očistil, ale druhý den tam stopy byly opět, jako by někdo tlačil na okno s cílem jej otevřít. V noci nemohl spát, měl špatné sny a často se budil. Zdálo se mu, že v domě je někdo další, že tam někdo chodí. Jednou v noci se probudil, chtěl jít na toaletu a když otvíral dveře do chodby, někdo mu je z druhé strany prudce přibouchl. Dostal strach, že je v domě zloděj, začal křičet a nadávat. Nic však neslyšel, když znovu otevřel, nikde nikdo nebyl a vchodové dveře do domu byly zamčené a všechna okna uzavřená. Co to tedy bylo? Nevěděl. Jen se začal podvědomě bát čehosi neznámého.

Jednou večer byla jeho žena v ložnici sama a četla si knížku, když tu začala křičet. Muži pak vyprávěla, že slyšela jak někdo škrábe na okno, na to okno, na kterém byly stopy rukou. Za oknem spatřila přízrak, který byl doslova přisát na sklo. Od toho dne se oba cítili velice unavení a vyčerpaní. Navíc to umocňoval strach z onoho neznámého. Jednou v noci si oba všimli toho, jak někdo bere za kliku u dveří. Muž mrštil proti dveřím knihu a začal velice vulgárně nadávat. Na pár dnů byl klid, ale paní již odmítala v domě spát. Přes známého, kterému vše vyprávěli, se dostali až k tomu, že mi zavolali. Vše jsem pečlivě vyslechl a domluvili jsme se na mé návštěvě u nich. Poradil jsem jim ať postaví proti oknu, kudy se chce dostat přízrak do domu, zrcadlo. Během několika dnů jsem se pak vydal na cestu k nim. Důvodů k cestě jsem měl několik, jednak jsem se chtěl pokusit těm lidem pomoci, rovněž mě případ profesně zajímal a také jsem chtěl navštívit tento kraj, který mám velice rád.

Po mém příjezdu jsem se dozvěděl, že ona bytost se pokoušela večer před tím znovu dostat oknem do domu, ale zrcadlo, jakoby ji v tom bránilo. Bylo slyšet z venku jen nepopsatelný křik, vrčení a skřeky. Zůstal jsem u těchto lidí na noc s tím, že se pokusím jim pomoci. Zda budu mít úspěch jsem však nevěděl.

Bylo hezké odpoledne a tak jsem šel na procházku po okolí a také jsem navštívil i tamní kostel. Rozjímal jsem a meditoval a soustřeďoval se na nadcházející večer. Po svém návratu jsem v domě cítil stísněnost, strach a zimu. Požádal jsem proto majitele, zda mohu zůstat v kuchyni. Kolem všech dveří a oken jsem nasypal sůl. Sůl totiž pomáhá vyhánět přízraky a saje jim energii. Rovněž jsem ji nasypal do všech čtyř rohů kuchyně a pak ložnice. Když nastal večer ulehl jsem na pohovku a čekal, na okamžik jsem ale usnul , když tu jsem ucítil jak mě kdosi drží za krk a rdousí, bylo opravdu velice nepříjemné, snažil jsem se rychle posadit a všiml si černého chuchvalce jakoby kouře, který se vznášel vedle pohovky. Okamžitě jsem začal odříkávat tzv. rituále romanum a exorcistické texty ... "Crux sancta sit mihi lux, non draco sit mihi dux, vade retro satana,  nunquam suade mihi vana, sunt mala quae libas, ipse venena bibas... a pod. Rdoušení přestalo. Rychle jsem se uklidnil, zhluboka nadechl a soustředil se. Věděl jsem, že přízrak je někde kolem. Vzal jsem posvěcený kříž a začal jsem jeho "vypuzování" z domu, rovněž jsem mu přikazoval aby ve jménu Boha a Ježíše Krista odešel a více se nevracel. Pohyb onoho beztělce jsem vnímal na tzv periferním vidění, které jsem se naučil používat, proto jsem věděl, kde právě je. Svěcenou vodou a opakovaným odříkáváním exorcie "Sancte Michael Archangele de fende nos in prelio contra nequitiam et insidias diaboli...."  se mi podařilo po nějaké době přízrak zbavit moci. Použil jsem poté opět svěcenou vodu a dům tzv, zapečetil. Přízrak nebyl již vidět, ale slyšel jsem jeho vrčení a jakoby dávení. Pak byl klid.

Kdo byl přesně oním přízrakem nevím, mám jen jisté tušení. Podle mého názoru se jednalo o přízrak zvaný také jako Noctuabundus, což je stvoření, které saje lidem energii, někdy je nazýván jako noční poutník, wamp, noční můra, běs a pod. Saje lidem životní sílu a to bez jejich vědomí.

Majitelé domu pak měli již klid, přesto se rozhodli, jak jsem se později dozvěděl, budovu prodat, vědomí toho, co se zde odehrávalo, je strašilo i poté.

O mrtvých nemluvte špatně...

Milan Doležal

Můj kamarád mi jednou večer volal a již podle hlasu bylo poznat, že je velice rozrušen. Ptal se zda může přijít, že mi potřebuje něco důležitého říci a také požádal o radu a pomoc. Vím, že je to velice pragmatický člověk a že se tedy muselo stát asi něco hodně nepříjemného, když chce pomoci. Uvařil jsem mu čaj a on mi začal vyprávět události posledních dnů. Pracuje na jednom městském úřadu jako referent a jeho nadřízený - údajně špatný člověk - zemřel na srdeční potíže. Vzhledem k tomu, že nebyl oblíben, nikomu zas tolik nevadilo jeho úmrtí. Můj kamarád se však pustil do jeho kritiky a vyčítal mu jaký to byl špatný a zlomyslný člověk, který své podřízené jen šikanoval a deptal. Když přišel toho dne domů, ucítil v bytě silnou tabákovou vůni,která byla příznačná právě pro jeho šéfa. On sám nekuřák to hned v bytě ucítil. Najednou začal divoce zvonit dole u dveří zvonek, když otevřel okno, aby se podíval kdo tam, tak ucítil jakoby do něj někdo strčil. Málem vypadl z okna nebýt toho, že se pevně chytil topení. Dole u dveří samozřejmě nikdo nestál. Následně ze zdi spadl obraz a pukla váza na stole.
Vysvětlil jsem mu, že pořekadlo o mrtvých jen dobře se netraduje zbytečně. Že duše mrtvých se nám mohou mstít a proto by o něm neměl už vůbec raději mluvit, aby mu zase něco neprovedl. Kamarád pak ještě několik týdnů raději chodil do práce pěšky, bál se, aby se mu při jízdě autem něco náhodou nestalo. Jak říkal, člověk si nemůže být nikdy jist tím, co má taková bytost za lubem .

Útoky wampýrů jsou velice nebezpečné

Milan Doležal

Cítíte se v poslední době malátní, bez energie? Jste celkově vyčerpaní a zhoršil se vám zdravotní stav? Je možné, že jste obětí wampýra. Po útoku agresivního wampýra se vám může rychle změní tlak a zhorší také kardiovaskulární onemocnění. Zcela neočekávaně může člověka stihnout nejen infarkt, ale i mozková příhoda. Běžně se však stává, že po setkání s ním se našinec cítí psychicky i fyzicky vyždímaný. Když se wampýr nasytí energií jiného člověka, když z něho vycucne vše, co vycucnout lze, wampýr, stejně jako pijavice, od dárce odpluje a těší se na další setkání. Po několika minutách v jeho blízkosti cítíte fyzickou únavu, a máte zkaženou náladu.

Řešil jsem případ jedné ženy z Berouna, kterou několik měsíců vysával její soused v domě,a to dokonce na vzdálenost několika metrů. Problém spočíval v jeho obrovském a otevřeném wampyrismu. Z ženy stahoval doslova po pásech životní energii. Ta si stěžovala, že je ji špatně, je ji mdlo, točí se ji hlava a sotva stojí na nohou. Snažil jsem se proti tomuto řádění zasáhnout. V momentě, když se žena usadila do křesla, z vedlejšího pokoje najednou na astrální úrovni "vyletěla" jakoby energetická dlouhá ruka a začala se omotávat kolem těla ženy. Použitím magických rituálu jsem toto nebezpečné spojení přerušil a z druhého bytu bylo slyšet bouchnutí, jak onen soused upadl na zem a začal zvracet.

Běžným jevem je ovšem také wampyrismus v rodinách. Zde je to o to horší, že z dosahu takového člověka se dostáváte velice těžko. Pamatuji se na případ mladého muže, který bydlel ve společném bytě nejen se svou ženou, ale i se svou tchyní.. Ona i její matka fungují jako dvě obrovské odsávačky energie. Vzájemně se však nesnášejí. Přitom manžela a zetě velice milují. On však v důsledku péče obou žen sotva stojí na nohou. Obě si však nepřejí vyždímat jej. Proto se obě vydávají velice často společně do obchodů a pod. V místech kde se hromadí lidé, získává jejich energii.

Pro wampýra jsou totiž fronty a tlačenice totéž, co studna s vodou pro žíznivého poutníka, zde sají ve velkém energie svých oběti. Wampýři navíc rádi pracují v kolektivech s větším počtem lidí. Snadněji si tak vyberou svou oběť a mohou delší dobu pracovat v jistém formě utajení.

Nenechte se však mýlit. Wampýr není žádný prosťáček, jak se na první pohled může někomu zdát. Když se naučí vysávání jiného člověka používat, může se stát viníkem řady vašich onemocnění a potíží.

Jistá žena z Jičína si stěžovala na zhoršující se zdravotní stav. Najednou ji začalo tlačí na prsou, nemohla se nadechnout, příšerně ji začala bolet hlava, kdosi ji večer mačkal břicho a dokonce i v tříslech ji cosi píchalo a škubalo. Byla několikrát u doktora, nic však nikdy nenašel. Vše začalo v okamžiku, kdy se k ni nastěhovala její nemocná matka, která vyžadovala neustálou péči a pozornost. Právě ona byla onou příčinou zdravotních potíží oné ženy. Stará matka totiž začala vysávat energii své dceři. Ta však byla hodně vyčerpána z náročné práce a chodem domácnosti. Již tak málo energie ji ještě vysávala vlastní matka. Ženě jsem sice dokázala pomoci a zdravotní stav se ji zlepšil, ale matka bez energie své dcery začala rychle chřadnout. Nastalo nepříjemné rozhodování, koho zachránit. Nakonec jsem doporučil, aby nemocné matce pořídila kočku, která by ji chybějící energii dodávala. To pomohlo a situace se zlepšila.

Je dobré vědět také to, že wampýři s velkou radostí berou životodárnou energii lidem často stejného pohlaví. Žádoucí je, aby se vyznačovali nějakou předností a dobrým zdravotním stavem. Pokud by wampýr vysával nemocného člověka, sám do sebe přenáší i nemoce své oběti. Jedna vedoucí úřadu v Praze se rozhodně nehodlala krmit jakoukoli energií. Pouze určitou "vůní a druhem", proto si předem vždy důkladně vybrala svou oběť. Takto pak napadala zejména mladé, atraktivně vyhlížející, zdravé a sportovně založené ženy a dívky.

Bezzásadový wampýr extra třídy, pak své oběti, z pozice své moci dokonce i psychicky šikanuje, aby v rozrušení a strachu uvolňovali více energie. To může být případ šikany a stresu v zaměstnání, či v rodinách. Wampýři nesnášejí samotu, znamená pro ně totéž co smrt. Proto se snaží být neustále v kontaktu s řadou lidí. Zajisté každý z vás může uvést celou řadu příkladů, kdy ho zcela nečekaně přepadla slabost, ztratil náladu a ve společnosti lidí se necítil dobře. Na koho se někdy nalepili wampýři, tak ten člověk má pak i chuť zachránit se útěkem, někdy je dokonce zaplaven hnusem a odporem.

V letošním roce jsem v Poděbradech řešil případ mladé ženy, které se po dlouhodobém vysávání ze strany bývalého manžela rozpadl život. Nebyla úspěšná, zhoršil se ji zdravotní stav a nemohla najít milého a hodného partnera, navíc si vůbec nevěřila. Po dvou sezeních již byla spokojená sama se sebou. Zářila teplem a přesvědčením, že má velký vliv na slabé mužské pohlaví. Nikdy neměla tak omračující úspěchy u mužů jako nyní. Zkrátka a dobře byla to najednou velice přitažlivá. Při předchozím setkání jsem totiž manipuloval s její energií a provedl jisté vyladění a korekci. Jak mi pak uvedla, vanula z ní energetická přitažlivost. Stačilo tak málo, jen upravit energii a vyladit ji.

Nejdříve nikoho neměla, potom ji opustil manžel a najednou se kolem ni muži jen rojili a dokonce se ji splnila řada přání. Zlepšil se ji zdravotní stav a začala úspěšně podnikat.

Jinou kapitolou jsou děti. V raném dětství to byl andílek. Potom se to náhle změnilo. Všechno dělal opačně, odmlouvá a vzteká se. Zkrátka a dobře je to nesnesitelné dítě. Život se pak stává rodičovskou tragédií. Je zbytečné hledat chybu u rodičů nebo v dědičných poruchách a pod. Vaše milované dítko bylo zřejmě podrobeno útoku a vlivu wampýra. I to se může stát. Dítě je velkým zdrojem energie, ale vysávání má vliv na jeho chování, které se stává někdy nezvladatelné. Viníkem může být někdo z rodiny, nebo někdo ve škole či školce. Pak je dobré vytvořit dítěti silnou ochranu, která znemožní další propojování.

Biopole, tedy jinak řečeno aura, má vlastní rozměry, pevnost a strukturu. Osoby schopné vnímat biopole jiných lidí, z ni mohou vyčíst řadu důležitých informací, a to nejen o zdravotním stavu člověka, ale i to, zda a v jakém místě byl člověk zasažen kletbou a pod. Díky tomu se dá situace upravovat, léčit a vytvářet ochranu. Uvedu jeden příklad, z těla jedince, jenž někoho vysává, se do oblasti například jater, či sleziny toho druhého, táhne černý energetický pletenec. Tudy wampýr vysává energii. Vy se cítíte nejen špatně, ale v této oblasti, tedy jater či sleziny, se vám zhorší zdravotní stav.

Rád bych uvedl ještě jinou sféru a to přírodní. Wampýři mohou být ovšem i rostliny. Například některé druhy kapradin, fíkusů či kaktusů. Je známo, že díky svým wapýrským sklonům strom osika dokáže odstraňovat bolesti hlavy a léčit některé druhy nádorů. Topoly naopak aktivně odsávají zápornou energii, ale současně mohou obyvatele, kolem jejichž domu topoly rostou, trápit bolesti hlavy. Dub je generátorem blahodárné energie. Z toho důvodů působí na lidi kladně i nábytek z dubu. Největšími spotřebiteli energie jsou topol, kaštan a osika. Ty vám paradoxně mohou pomoci při léčení. Stačí se o strom opřít zády a jak do stromu uniká všechno špatné z vás, včetně chorob, můžete cítit ulehčení a současně i slabost z nedostatku energie. Pak je dobré se stromu přestat dotýkat, poděkovat mu a nasytit se bioenergií ze stromu dárce, tedy například z dubu.

Dárek sloužil jako cesta pro zlo a prokletí

Milan Doležal
Paní Věra z Havířova mi jednoho dne volala, že se jí celý život zhoršil. Nic se jí nedaří, je neustále unavená a vyčerpaná. Vše, co započne, vždy buď dopadne špatně, nebo ani nedokončí. Zašla k lékaři, ale ten nic zvláštního nezjistil, jen celkové vyčerpání organismu a stres. Situace se zhoršovala celý rok a ona dokonce začala uvažovat o tom, zda má její život smysl, zda by nebylo lepší jej ukončit.

Když mi volala, byla opravdu už zoufalá, i když jak sama říkala, nevěděla přesně proč. Rozhodl jsem se, že do Havířova raději co nejdříve zajedu, a pokusím se zjistit příčinu. Nevylučoval jsem ani zdravotní komplikace, které mohly být za vyčerpáním paní Věry, ale bylo dost možné, že pozadí mohlo být jiné.

Po svém příjezdu jsem dlouze hovořil s paní Věrou a zjistil jsem, že vše začalo nedlouho poté, co se dostala na pracovišti do sporu se svou spolupracovnicí. Paní Věra dostala totiž funkci vedoucí na lince v továrně kde pracovala, což ji kolegyně nemohla ze závisti odpustit. Když mi pak ještě řekla, že ona kolegyně se věnuje i vyvolávání duchů, začal jsem tušit, že příčina bude právě zde. Napojil jsem se na podvědomí paní Věry a hledal možné propojení. To se nakonec také ukázalo, bylo v oblasti páteře. Proto jsem přerušil toto propojení přímo na astrální úrovni, jizvu zahojil a vytvořil ochranu, aby se to nemohlo už opakovat. Dotyčná kolegyně totiž používala k přenosu zla a prokletí řetízek, který dala paní Věře kdysi k narozeninám. Řetízek jsem proto vzal, posypal jsem jej práškem z drceného dřevěného uhlí - to vytáhne veškerou energii z předmětů. Tím bylo znemožněno, aby byl  opětovně použit proti někomu a řetízek sama paní Věry zakopala na louce.
 Upozornil jsem také paní Věru na to, že kolegyně rychle zjistí, že propojení bylo přerušeno a že se bude snažit jej obnovit. Díky ochraně se to nezdařilo a tak se pokusila paní Věře sebrat hřeben z kabelky, na kterém byly vlasy. S tím jsem ovšem tak trochu počítal. Ještě než jsem odjel z Havířova, jsem paní Věru požádala, aby se nenápadně pokusila v rámci možností sebrat nějaké vlasy své zlé kolegyni To se ji podařilo až v šatně a podle mé rady je dala do svého nového čistého hřebenu. Zlá kolegyně ji opravdu sebrala z kabelky onen hřeben a chtěla vlasy použít pro magický útok, netušila ovšem, že vlasy jsou její a že zlo posílá proti sobě. Zlá žena se snažila pomocí černé magie paní Věru doslova zničit, odraz však zasáhl jí samotnou. Výsledek byl takový, že dotyčné ženě se udělal po obřadu hodně špatně, jak poté vypověděla v práci, musela si jít lehnout a do rána ji tak silně otekly nohy, že nemohla vstát ani z postele. Celé nohy měla jako v ohni. Lékař poté diagnostikoval revmatickou horečku a ona žena musela nakonec dát výpověď v zaměstnání, protože nemohla vykonávat práci ve stoje. Život paní Věry se po určité době vrátil opět do normálu a dokonce začala mít radost ze života. Já byl rád, že se situaci podařilo vyřešit.

V Kostelci nad Labem je proč se bát!

Milan Doležal

Kostelec nad Labem, ležící nedaleko Mělníka a Brandýsa nad Labem, je to tak trochu ospalé městečko. Jenže to jen pouhé zdání. Nenechte se oklamat, se soumrakem se zde dějí opravdu divné věci.

Kostelec nad Labem byl v minulosti výborně opevněný a navíc obehnaný vodními toky. Vcházelo se Pražskou branou z jihu, vycházelo se na severu branou Píseckou. Přes mlýnskou strouhu u Pražské neboli Přední brány byl zvedací most, druhý most stál za Píseckou čili Zadní branou a třetí byl u Rudče přes hlavní rameno Labe. Dnes již z těchto památek nezůstalo prakticky nic, jen vodní tvrz a pozoruhodné tajemné události a pověsti. Vypadá to, jako by nás mrtví stále volali nás živé na toto místo.

Poodhalme nyní roušku tajemství tohoto městečka. Tak například v květnu roku 1703 byl v Praze vyšetřován a ve vězení sv.Petra uvězněn jistý Jan Svoboda z Kostelce na Labem. Ten byl obviňován, že se paktoval s ďáblem a vyvolával duchy a čaroval. Dokonce byl obviňován, že je upír a má ve svém vlastnictví čarodějnou knihu.

Na hřbitově v Kostelci nad Labem byla stará kostnice. Ta měla velký vyzděný sklep, do něhož hrobník ukládal kosti vykopané ze zrušených hrobů. Těch kostí tam byla už velká hromada. V rohu ležely ovšem dvě vyschlé a balzamované mrtvoly - fexti. Jednalo se o příslušníky rodu Vančurů z Řehnic. Jejich kosti držela pohromadě jen zažloutlá a velice tuhá a šupinatá kůže. Před mnoha lety se začala stará kostnice opravovat do dnešní podoby. Se zedníky pracoval místní přidavač jistý Plencavka. Za litr kořalky slíbil, že ze sklepa vynese na zádech oba fexty. Slezl po žebříku do sklepa, oba fexty si přehodil přes ramena a vynesl je před zedníky. Když je snášel zpět to ticha a tmy márnice, tu se mu kostnaté a mrtvolné prsty fextů prudce zaryly do prsou a drásaly mu kůži. Hrozný výkřik proťal ticho kostnice a zoufale volal o pomoc. Když zedníci přiběhli, ležel Plencavka již dole bez hnutí. Jeden fext jej držel ztuhle za hrdlo a druhý měl pařáty zaryté v jeho hrudi. Jen přidavačovy oči mluvily o hrůze, kterou prožil. Oba fexti byli poté rozsekáni na kusy. Jen kdosi odnesl jednu hlavu a dvě ruce neznámo kam. Vyšetřování nic neprokázalo, ale šuškalo se, že v tom měli prsty místní okultisté a zednáři, kteří se scházeli v jednom domě na náměstí.

Když zůstaneme ještě na hřbitově, tak bych doporučoval tamní velice zajímavou stavbu kostela svatého Martina. Byl to původně farní kostel postavený již ve 2. polovině l3.století. Zajímavostí je, že stavbou prochází velice silná energetická zóna, který vytváří uvnitř této sakrální stavy spirálu. Tato energie dokáže zázračně uzdravovat i vážnější zdravotní potíže. Může se vám tam začít točit hlava a cítit malátnost, ale energie je tam opravdu velká.

Pod schody v dlažbě kostela je kámen, na jehož obrubě jsou slova: hodinu...umrzel Ctihodný kněz Gindrich Hostounský toho czasu dekan v Miestě Kostelcy na Labi a tuto pochowan gest. Jde o vzácného člověka, který byl také znám tím, že dokázal léčit lidi dotekem. Energii čerpal právě z prostor kostela svatého Martina.

Ve stěně pod kruchtou pak naleznete náhrobek rodu Smiřických. Znak Vančurů z Řehnic zdobí červený náhrobek s letopočtem 1582. Další náhrobní kameny nesou jména - Johana z Vřesovic, Fabiána Sekerky ze Sedčic, Jiřího Berky z Dubé, Jana Šlechty ze Všehrd. Otázkou zústává, proč bylo tolik šlechticů pochováno v pro jiné tak bezvýznamném městečku? Odpověď můžeme nacházet například v oné zázračné energii, nebo v pověsti o podzemních chodbách, které se rozprostírají pod kostelem v několika patrech. Zde mají být ukryté cennosti a vzácné tisky. Původně byly poklady uschovány pod pečetí pod kostelem svatého Víta na náměstí, ale tam nebylo bezpečno. Poklad byl poté přenesen v noci, na bezpečnější místo, a to na vršek na kterém stojí právě kostel svatého Martina. Poklad mají navíc střežit přízraky několika vojáků a oni fexti.

V okolí kostela svatého Martina docela dost strašilo již v minulosti. Opakovaně zde byl spatřen přízrak černého muže, který vylézal z hrobu, vždy svlékl šaty a odešel do města. To se opakovalo několikrát. Jednalo se o přízrak místního hospodského, který dělal v domech rámus a děsil lidi. Přítrž jeho řádění udělal až biskup z Prahy. Je zvláštní, že právě k tomuto místu je vázáno tolik případů zjevení přízraků a podivných událostí. je možné, že jsou sen vábeni právě onou energií, nebo tu mají cosi střežit.

Osobně jsem v tomto městečku řešil již několik případů zjevování přízraků a je možné, že další budou následovat.

"Bylo krátce po půlnoci, syn spal a najednou vykřikl a volal o pomoc, protože cítil, že u něj něco leží, já ihned přiběhla, ale nic jsme nespatřila. Celou dobu měl syn pocit, že u něj něco leží a měl strašný pocit strachu. V očích měl hrůzu a děs, nechala jsem proto rozsvícené světlo a seděla jsem u něj dokud se neuklidnil a opět neusnul. Ráno měl horečky a byl zpocený. Ten přízrak se pak k němu v noci ještě jednou vrátil. Syn jej sice neviděl, ale cítil kde je a jak se k němu přibližuje." uvedla mi svůj zážitek matka malého chlapce. Jejich dům se nachází nedaleko tohoto kostela.

Proto jsem se do Kostelce vydal, abych zjistil co se tam děje. Když jsem přišel večer do jeho pokoje, spatřil jsem jakési fialovomodré světélko, které se nad chapcem vznášelo. Začal jsem s exorcií a odříkávat tzv. rituále romanum ... "Crux sancta sit mihi lux, non draco sit mihi dux, vade retro satana, nunquam suade mihi vana, sunt mala quae libas, ipse venena bibas... a pod.Věděl jsem, že přízrak je někde kolem. Vzal jsem proto posvěcený kříž a začal jsem jeho "vypuzování" z domu, rovněž jsem mu přikazoval aby ve jménu Boha a Ježíše Krista odešel a více se nevracel. Pohyb onoho beztělce jsem vnímal na tzv periferním vidění. Když jsem začal opakovat "Sancte Michael Archangele de fende nos in prelio contra nequitiam et insidias diaboli...." tak jsem spatřil jak kolem nás prolítnoul černý stín a vyletěl oknem. Pak byl již klid a snad to tak i zůstane.

Od jednoho místného mladého muže jsem se také dozvěděl, že se krátce po půlnoci vydal s kamarády na hřbitov ke kostelu svatého Martina. Najednou začal foukat vítr a všiml si, že proti nim jde po cestičce mezi hroby nahrbená stará babička. Prý se lekli co tam po půlnoci dělá, ale najednou si vzpomenul, že ji zná, ale co bylo horší, že před několika dny zemřela. Kousek od jejího hrobu skupinka mladíků zrovna stála. Následoval proto taktický útěk.

Matka proklela vlastní dcerku aneb Horor v životě dvou žen

Milan Doležal

Mezi opravdu otřesné případy prokletí, patří ty, kdy rodič prokleje vlastní dítě, či děti. To se stalo před mnoha lety v Mělníce. Paní Magda trpěla již od dětství od své matky ponižováním a bitím. Musela vyrůstat se svým bratrem v prostředí, kde nebyla ani kapka lásky, kdy je matka nepohladila, nepolaskala, jen oběma dětem jen ubližovala. Ona je totiž nenáviděla. Paní Magda otce neznala, opustil je ještě dříve než se narodila a matka veškerou svou zlobu přenesla na děti, které ji, jak často říkala, zničily život. Bratříček však v dětství zemřel a o to horší byl život paní Magdy. Zlo matky zanechalo v její dětské dušičce tolik jizev, až bylo zázrak, že to vše zvládla.
Když paní Magda dosáhla osmnácti let, okamžitě matku opustila a odstěhovala se pryč. Se svou mámou se už raději nestýkala. Ta stárla, vážně onemocněla a začala vyžadovat od dceři pomoc a péči, ale ne prosbou, ale přikazováním. Magda však nedokázala zapomenou na to neustálé týrání a matce vše vyčetla. Když se vrátila domů a večer usnula, zdál se ji velice podivný sen. Navštívil ji totiž její bratříček, který před mnoha lety jako klouček zemřel. Varoval ji před matkou, která svou duši odevzdala zlu a Magdu nenávidí a chce zabít její dítě.
V tu dobu byla paní Magda šťastně vdaná a čekala miminko, kterému chtěla dát veškerou lásku. Udělalo se ji však špatně a začala krvácet. Manžel ji okamžitě převezl do nemocnice, kde zůstala v péči lékařů. Žena dostala horečky a hrozilo, že ona ona i dítě zemřou. Kamarádka Magdy mi pak volala a poprosila, zda by se nedalo s tím něco udělat, že paní Magda má strach, že ji nenávistná matka proklela. Ještě toho dne jsem jel na Mělník a v nemocnici navštívil paní Magdu, a poprosil ji, aby mi vše vypověděla. Bylo nutné rychle jednat, lékaři se obávali, že dítě zemře. Volal jsem kolegu kněze a celou situaci mu vylíčil. Během hodiny přijel i on na Mělník a začal exorcistický obřad, prvotně byla vyprosena co největší ochrana pro matku a dítě. Posvěcený kříž jsem ji položil na srdce, svěcenou vodou udělal na těle znamení a začali jsme vytvářet kolem Magdy zrcadlovou stěnu - což je energetická ochrana. Poté jsme požádali manžela paní Magdy, aby nás vzal k nim domů, že budeme pokračovat tam. Nemocnice nebyla vzhledem k množství lidí nejvhodnější. V rámci zvláštního obřadu kolega přivolával ku pomoci archanděla Zadkiela, Haniela, a a Rafaela, aby pomohli uzdravit paní Magdu a dítě. Já přivolával archanděla Michaela, Ariela, Raziela a Uriela, aby pomohli odstranit zlo vyvěrající z matky paní Magdy. Bytem se vznášela vůně kadidla a vykuřovadel a šepot modliteb.Krátce na to, začal kdosi bouchat silně na dveře od bytu. Manžel paní Magdy chtěl jít otevřít, ale řekli jsme mu, ať se ke dveřím ani nepřibližuje a zůstane sedět v kuchyni. Světlo a tma nyní vedli spor o to, kdo má právo na život. Vynechám další průběh událostí. Vše dopadlo dobře. Paní Magda má dnes nádhernou dcerku, kterou miluje. Jak nám později vyprávěla, večer po porodu, ji ve snu opět navštívil bratříček a smál se. Rovněž viděla nádherného anděla, který ji na čele požehnal křížem.

A zlá matka? Tam to dopadlo hůře. Nepoučila se, necítila vinu za zlo, které dávala. Když přišel její konec, nedlouho po narození vnučky, zemřela. Černé stíny, které toho večera stály u postele umírají ženy vypovídaly o tom, kam směřovala poté ona zlá duše.

Návrat ducha po deseti let

Milan Doležal


Tento příběh, který jsem řešil nedávno, se vlastně začal odehrávat před mnoha lety.
Když byl ještě pan Martin chlapec, bydlel u babičky v Semilech. Tehdy jej navštívil v noci přízrak. Podle jeho slov, to byl otřesný zážitek.

..."v noci jsem se probudil zimou, nemohl jsem se hýbat, jako bych byl ochrnutý nebo svázaný. Bylo to opravdu strašné. Chtěl jsem zavolat na mého bratra, který spal ve stejném pokoji jako já, ale nemohl jsem vydat ani hlásku,jako by mi někdo držel krk"... vzpomínal pan Martin na starou událost.

Vnímal, jako by mu hrudník obtáčel černý had a snažil se mu vniknout do krku. Pak asi omdlel. Ráno se probudil a byl unavený, vyčerpaný a celé tělo jej bolelo. Na hrudníku nalezl měl dvě velké modřiny. Bratr říkal, že jemu se spalo dobře a jen se mu vysmál. Babička si však všimla, že s chlapcem není něco v pořádku. Tak ji vyprávěl, co se mu v noci stalo. Jen starostlivě pokývala hlavou a bylo vidět, že ji něco moc trápí. Řekla mu, ať se nebojí, že večer bude vše v pořádku.

..."když jsem si pak šel večer lehnout, ale ne do hostinského pokoje, ale do ložnice k babičce pod obrázek svaté rodiny, slyšel jsem, jak babička někomu v kuchyni říká, že se přízrak starého Charváta opět vrátil. Byl jsem ještě kluk a moc jsem ty věci nechápal, jen jsem věděl, že je tu přízrak, který ubližuje lidem," dodal Martin

Toho večera se v kuchyni sešla velice zvláštní skupina lidí. Dvě tetky sousedky, co byly známé jako léčitelky, pán hajný, babička a ještě jeden muž, toho ale moc dobře neviděl, protože seděl k němu zády. Babička nechtěla, aby byl vnuk u toho a nařídila mu, abych šel brzy spát. Zvědavost však byla velká a tak alespoň u dveří poslouchal. Dnes si již nepamatuje přesně,co vše se tenkrát v kuchyni dělo. Jen si vzpomíná na jejich společné zaříkávání, modlitby k Panně Marii a vůni kadidla. Vše prý trvalo asi hodinu. Když se všichni ve dveřích loučili, ještě zaslechl jak babička říká, že se Charvát za deset let opět vrátí, ale to už ona tu nebude a má starost, kdo vnukovi pomůže. Pravdou je, že pak byl již klid. Jen se mu čas od času do mysli vtírala slova babičky o oněch deseti letech.

Když těch deset let uběhlo, začal mít trochu strach. Babička byla již dva roky mrtvá, on sám se oženil a přestěhoval do Děčína. Stalo se však to, čeho se podvědomě obával asi nejvíce. Jednou v noci se probudil opět zimou, celé tělo jej bolelo a opět nemohl dýchat, ani se hýbat, ani někoho přivolat na pomoc. Ráno byl opět vyčerpaný a zničený. To se opakovala během několika měsíců několikrát. Nakonec se rozhodl a zavolal mi.

Jeho tajemný příběh jsem si vyslechl a domluvili jsem se, že za ním do Děčína přijedu a pokusím se příběh nejen rozluštit, ale také mu pomoci. Děčín je navíc velice zvláštní město, které má spousty podobných a hlavně nedořešených příběhů a událostí. Bylo zde napácháno spousty křivd a řada domů, bytů i lidí bylo prokleto.

Byl pátek a já se šel nejdříve podívat do kostela sv. Václava a sv. Blažeje, potřeboval jsem si trochu urovnat myšlenky, a vyžádat si tolik potřebnou ochranu. U pana Martina proběhlo již vše v klidné a pokojné atmosféře. Nevěděl jsem, zda přízrak je někde kolem nás a tak jsem začal s rituálem, kdy jsem se snažil vnímat i vidět jeho energii, tomu se říká vidění tzv. Ódinského těla. Přízrak tu nebyl, což bylo dobré znamení. Proto jsem začal s vytvářením hodně silné ochrany pro pana Martina. Svěcenou vodou jsem udělal do všech částí pokoje znamení svatého kříže, na krk jsem mu zavěsil posvěcený kříž a na ruce mu dal stříbrný řetízek. Na levou paži jsem mu napsal D.O.M. (Deo Optimo Maximo) a na druhou paži jsem mu napsal Credo. Zapálil jsem speciální směs na vykuřování, což bylo kadidlo, ločidlo, divizna, pelyněk a další suroviny. Kouř líně zaplňoval pokoj a já mohl přejít k obřadu. Pomocí textů z velké exorcie, která je opravdu velice silná, jsem vytvářel krok za krokem ochranu pro pana Martina. V hustém kouři vykuřovadla jsem si najednou povšiml, jak se začíná vytvářet kruh, který se pomalu zvětšoval a snažil se k nám dostat. Znovu a znovu jsem opakoval posvátné texty, znovu a znovu jsem narušoval a rozbíjel sílu onoho temného přízraku. Nakonec se kolem nás prohnal závan ledového průvanu a byl již klid. S úlevou jsem si oddychl, protože moc sil mi již nezůstávalo. Pomodlil jsem se ke Svatému kříži a poděkoval Panně Marii za ochranu a pomoc, že nás v době obřadu skryla pod svůj plášť. Vše dopadlo naštěstí dobře.

Co se vlastně stalo? Kdo byl oním přízrakem? Jednalo se o strýce pana Martina, který trpěl vážnou psychickou poruchu. Ve staré stodole se v den, kdy se Martin narodil, oběsil na trámu. Jeho duch však nenalezl klid a v domě se opakovaně zjevoval. Nejvíce se zaměřoval právě na malého Martina, kterému se snažil vysávat energii. Babička byla spiritistka a tenkrát s přáteli ducha "zaklela a uvěznila".

Jaké ohavné bytosti číhají v prolukách času?

Milan Doležal

Rád bych vás tentokrát pozval k poodhalení jedné velice zvláštní a také tajemné knihy zvané mimo jiné Necronomicon. Necronomicon je latinský název a v překladu znamená Kniha mrtvých jmen (necro + omen). Název Necronomicon v překladu z řečtiny znamená naopak „Kniha o mrtvých“ či „Kniha třídící mrtvé“.

Nad pravostí tohoto díla i nad tím, kdo ji opravdu kdy sepsal, se vedou desítky let vášnivé spekulace i dohady. Necronomicon je grimoár, jenž sepsal spisovatele H. P. Lovecrafta. Údajným autorem má být také Abdul al Hazred. V překladu Otrok z Hazredu. Ať už je to jakkoli, po internetu koluje bezpočet verzí Necronomiconu. A ačkoli jsou většinou považovány za padělky a výmysly, samotné čtení byť jen napodobeniny vyvolává u řady lidí strach a podivné pocity. Sami proto zvažte, co je pravda a co ne.

Necronomicon je legendami opředená magická kniha, jejíž obsah údajně sahá až k prvním počátkům písma, do starého Sumeru. Kniha jinak též známá jako Simonův či Gregorův Necronomicon, obsahuje návody a postupy k rituálnímu průchodu Sedmi posvátnými Branami odpovídajících sedmi planetárním principům a představuje tak zároveň unikátní iniciační systém. Rovněž obsahuje volání Strážce, unikátní sumerské exorcismy a 50 jmen Mardukových.

Necronomicon je grimoár černé magie, který obsahuje mrtvá jména neboli vysoce účinné magické formule. Autor Necronomiconu označuje toto dílo za knihu černé země, kterou obdržel na rovinách Igigi, krutých duchů, poutníků pouště. Má to být velmi nebezpečná kniha protože jejím předmětem jsou také evokace velmi starých božstev uctívaných krvavými kulty. Podle slov autora lze soudit, že se údajně setkal s bytostmi z jiného světa v horách, které obývali lidé Masschu. Kniha také vypovídá o magickém charakteru starých božstev. V principu by bylo možné pomocí tohoto grimoáru evokovat bytosti, které jsou dle našich měřítek silně „černomagické“ a zlé ze své podstaty zhoubné pro člověka. Ty jsou uvězněny mimo tento prostor a čas a cestu sem jim umožní pouze výše zmíněná evokace.

V jedné kapitole se doslova píše..."Staří byli, Staří jsou a Staří budou. Přišli z temných hvězd dřív, než se narodil člověk, neviděni a ohavní sestoupili na mladou Zemi. Brodili se pod oceány během věků, dokud moře neustopupila zemi, kam se ve svém množství připlazili a temnota zavládla na Zemi. Zplozenci Starých zamořili Zemi a jejich zplozenci přežívali staletí. Shankas (doupata) v Lengu jsou dílem jejich rukou. Ghasts (příšery) žijící v nejstarších sklepeních Zin je vzývají jako své pány. Zplodili Na-haga a Běsy, kteří přicházejí s nocí. Po cestě na Zemi kráčeli mezi hvězdami. Město Irem ve veliké poušti je poznalo. Leng ve studených pustinách je vidělo míjet, bezčasá citadela na mraky zahaleném hřebeni neznámého Kadathu nese jejich pochmurné stopy.

Zlovolně si Staří razili své temné stezky a jejich rouhání Zemi bylo obludné. Všechna stvoření se kořila jejich moci a znala jejich zlo. Staří bohové otevřeli oči a uzřeli ohavnosti, které páchali prznitelé Země. V hněvu proti Starým pozdvihli ruku, zarazili je uprostřed jejich neřesti a vyhostili daleko od Země do nicoty za planetami, kde panuje chaos a kde není hmoty a tvaru. A starší bohové zapečetili bránu a ani síla Starých ji nepřemohla.

Ohavný Cthulhu pak povstal z hloubi a v šíleném vzteku napadl Zemské hlídače. A oni začarovali jeho jeduplné pařáty mocnými kouzly a zakleli ho do města R´lyeh, kde mezi vlnami bude spát spánkem mrtvých do konce věků.

Nyní žijí Staří za branou, nezdržují se v prostorách známých člověku, ale v prolukách mezi nimi. Mimo Zemskou úroveň číhají a očekávají čas svého návratu, neboť Země je poznala a pozná je v časech příštích. Staří uctívají hnusného a beztvarého Azathotha za svého pána a věrně s ním dlí v černé sluji uprostřed nekonečna, kde nenasytně pustoší v naprostém chaosu, provázen duněním skrytých bubnů, vřeskem nelibozvučných píšťal za ustavičného ryku slepých šílených bohů, kteří se belhají a bezcílně posunkují.

Duše Azathotha mešká v Yog - Southothu a on pokyne Starým až hvězdy označí čas jejich příchodu, neboť Yog - Southoth je brána, již Ti z pustin vstoupí. Yog - Southoth zná bludiště všech časů, neboť všechny časy jsou jedním. Ví, odkud Staří přišli v dávno minulých časech a kam opět odejdou, až se kruh uzavře.

Po dni přijde noc, den člověka přejde a Oni budou vládnout tam, kde již jednou vládli. Podle ohavnosti je poznáte a jejich zatracení poskvrní Zemi...

Podle mnohých jde o velmi nebezpečnou knihu, jejíž předmětem je evokace velmi starých a krvavých božstev a dle tvrzení některých hermetiků je tento grimoár plně funkční. Ale pozor! Entity, s nimiž se zde pracuje, jsou velmi obtížně ovladatelné a krajně nebezpečné. Nepouštějte se do bezhlavého testovaní jen ze zvědavosti. Najdou se stále lidé, kteří v pomatené touze po moci, chtějí tyto ohavné bytosti přivolávat.

Dle jedněch příznivců, byl Necronomicon údajně sepsán v 8. století v Damašku jistým Arabem Abdul al Hazredem, šíleným básníkem ze Sanna'a v Jemenu. Hazred strávil několik svých let sám v poušti. Podle pověstí je tato poušť obývána sluhy zla, démony a zrůdami smrti. Dle jeho tvrzení, on sám navštívil osobně bájný Irem a město Pillar. O Abdulově životě kolují barvité legendy, údajně se vydal po stopách dávných mágů a zaniklých civilizací.V Memphisu prý nalezl klíč ke všem mystériím světa, k ovládání astrálních bytostí. Telepaticky se napojil na elitu jakési prastaré civilizace. Zajímavé je, že po stejných věcech pátral již legendární mág a učenec Apollonius z Thyany. Nakonec se stal vyznavačem neznámé síly, kterou nazýval Yog-Sothoth a Cthulhu. Poslední léta svého života prožil v Damašku, kde také napsal toto dílo. Podle jedné verze zemřel v roce 738 n.l. a před velkým počtem svědků byl napaden démony a rozerván na kusy.

Roku 950 n.l. byla kniha tajně přeložena Theodorem Philetasem z Constantinopole do řečtiny pod názvem Necronomicon. Oba překlady (latinský i řecký) byly později papežem Řehořem IX roku 1232 zakázány. Není vlastně ani tak důležité, kdo je autor a jak k oněm informacím přišel. Důležité je, že obsah je i dnes dosti nebezpečný a není vhodné s ním experimentovat.

Některé ohavné a nebezpečné astrální bytosti

Milan Doležal

Často dostávám otázky, které se týkají identifikace různých astrálních entit a bytostí, které nás provázejí a mohou nám velice škodit. Vedle démonických bytostí a bludných lidských duší se můžete v běžném životě často setkat i řadou dalších přízraků, o kterých se již tolik nehovoří. Asi nejlépe tuto sféru dokumentuje jedinečná kniha Liber monstrum de diversis generibus (Kniha nestvůr různých druhů). Často ji při své práci používám, ale doporučuji ji číst raději ve dne. Pojďme nyní poodhalit roušku astrálu.

Efialtes. Jednou z nich je tzv. Efialtes, což je noční můra, které například tísní lidi ve spánku. Ulehá na ně a vysává jim jejich energii. Během takového útoku se nemůžete hýbat, ani křičet, je vám zima a jen cítíte velkou tíži na hrudi. Po pár okamžicích to ovšem ustane, ale vy jste vyčerpaní a malátní. Těmto bytostem se také říká astrální vampíři. Tato bytost si vás vyhlédne pro vaši energii, která ji může „chutnat“ nebo ji může na vás někdo také poslat. Což není zas tak velký problém a docela často se to i stává.

Elementálové. Je dobré připomenout i další dva druhy „tvorů“ a to jsou elementálové a elementárové.

Elementálové jsou vlastně vývojově nejnižší druhy astrálních bytostí, zvané také jako larvy. Mohou být oživovány pouhou lidskou myslí. Mohou se i zjevovat také jako malé svítící body nebo jako různorodé sloučení tvarů. Astrální larva je opravdu něco jako parazit živící se zejména životní bioenergií dotyčného člověka a mentalitou. Každá larva má tak dlouhé trvání, jak jí její tvůrce udržuje a oživuje. Astrální larva je udržována při svém zvláštním životě opakovaným vysíláním konkrétní myšlenky a díky tomu se neustále zvětšuje a funguje. Ty myšlenky však bývají zlé, nenávistné, škodící jiným apod. Pokud je myšlenka podpořena momentální prudkým záchvatem nenávisti, je mnohem silnější a má tak velkou ničící sílu. Problém je však v tom, že časem se každá nekontrolovaná larva snaží dosáhnout určité formy samostatnosti, aby nebyla připoutaná ke svém tvůrci. Vinou toho mnohem více ovlivňuje chování člověka a ten se pak stává horším a horším. Larvy někdy vznikající i neúmyslně, odráží lidské vlastnosti, většinou negativní. Tvoříme je při hádkách, v bolestech, depresích, vzteku, agresi apod. Jsou velmi nebezpečné pro nezkušeného člověka a setkání s nimi může přivodit onemocnění a u slabších lidí někdy i smrt.

Astrální larvy můžeme běžně rozlišit do dvou známých druhů. Prvním jsou tzv. larvy kategorické. Ty vznikají zejména opakováním špatných myšlenek a špatností přání. Tyto larvy jsou v podstatě zdrojem našich zlozvyků, chtíčů, slabostí, špatných myšlenek a pod.. Znají je například kuřáci, alkoholici, uživatelé drog, negativní lidé, pomlouvači, lidé co šikanují druhé a pod. Astrální larvy stojí za psychickými závislostmi. Probouzí v nás touhu nejen po negaci, ale i závislosti.

Druhým typem jsou larvy sanegorické. Ty nám pomáhají naopak budovat dobré zvyky, ale i skutky a přání. Často jsou součástí člověka, který se vášnivě zabývá nějakým koníčkem. Tyto larvy mohou být velice užitečné a prospěšné. Vytvářejí i pozitivní pohled na život, dobrou náladu i dobrý pocit. Popravdě řečeno, ale v poslední době jsou tak trochu ohroženým druhem. Lidem se jich nějak nedostává. Proto jsou docela vzácné. Hodně se projevují a tvoří v okamžiku lásky, radosti, prosby za jiné, mateřskou láskou apod. Tedy nezištností.

Elementárové. jsou naopak duchové a bytosti přírody a různých živlů, či zvířat a míst. Gnómové jsou duchové země, salamandři duchové ohně, sylfové duchové vzduchu a undiny duchové vody. Některé druhy jsou člověku docela nebezpečné a nepřátelsky nakloněné, jiné naopak. Hodně záleží i na samotné povaze člověka. Zmiňuje se o nich podrobněji slavný démonolog M. Delrio. Ve svém díle Disquisitionum magicarum o nich napsal velice zajímavé pojednání . Podává v něm podrobný popis několika druhů těchto elementárů. V Papusových Základech praktické magie jsou navíc uvedeny návody k evokaci těchto bytostí. Předem to však nedoporučuji pro velkou dávku nebezpečnosti. Elementár vás může totiž tzv. vampyrizovat, a to nejen ve spánku. Navíc za jeho činnost nesete důsledky i následky.

Inkubové a Sukkuby. Další bytosti, které nás navštěvují jsou inkubové a sukuby. Za inkuba je pokládána ta astrální bytost vyhledávající noční pohlavní styk se spícími ženami. Za sukkubu pak bytost mající styk se spícími muži. Pamatuji se na případ ženy, která se stávala obětí podobných útoků. Často byla poškrábaná například na stehnech a tento noční děs ji trápil několik měsíců.

Spuk. Když vám bude cosi dělat v bytě hluk jako je vrzání, bouchání, klepání apod. Tak to je v domě pravděpodobně přízrak zvaný také Spuk. Stejně jako většina ostatních je živen energií a díky strachu ji z vás uniká vetší množství. Spuk vás proto bude děsit, ale nebude vás napadat. Zní to možná trochu pohádkově, ale realita bývá někdy až moc krutá. Tento astrál je dosti negativní a je někdy problém jej z bytu vůbec vyhnat. V jednom domě v Jičíně dokázal dělat každou noc hrozný rámus a rachot. Vždy, když si majitelka šla lehnout, začal jeho děsný „koncert“. Prudké rány do dveří, klepání na okno či skříně. Cinkání skla či dupání, tím vším dokázal děsit starší ženu. Nikdo ji nevěřil, že se u ni doma děje něco nepřirozeného. Když přijel na návštěvu syn, byl v bytě naprostý klid. Řadění tohoto přízraku se podařilo zrušit až pomocí rituálního obřadu.

Egregorové. V rámci tzv. Theurgie ( theos je označení pro boha), tedy při volání boha či adělů, může nastat chyba a napojíte se na jinou bytost či egregora. Egregor je vědomá živá myšlenka jednoho nebo více lidí. V praxi se oživuje a posiluje egregor při různých obřadech apod. Sejde-li se někde několik lidí v určitý čas a stejně v daný okamžik myslí (například rituál černé magie), vytváří tzv. myšlenkového egregoru a tato bytost stále roste a je silnější a mocnější. Nutná je ovšem znalost určitého rituálu. Není to tak, že na fotbalovém zápase vznikne egregor týmu Sparty. Právě při theurgii se pak můžete nevědomky napojit na onoho egregora a ten vám může škodit a to zejména mentálně. Stává se, že slyšíte hlasy, máte dojem že komunikujete s duchovní bytostí apod. Hlas této bytosti pak nemůžete dostat z hlavy a později se stává vulgárnější a protivnější. Někdy vás dokonce tento hlas, který slyšíte pouze vy, pronásleduje dvacet čtyři hodin a nenechá vás v klidu ani v noci. Lidé později páchají sebevraždy, rozpadají se jim rodiny, či končí v ústavech.

Je dobré připomenout ještě tři démony, kteří nás mohou sužovat. Jedním je Telane, což je noční démon, beroucí nám zejména dech. Lidé se při jeho návštěvě začnou dusit a dostávají srdeční arytmie. Tiharise je naopak bytost, která přichází v odpoledních hodinách. Ta ovlivňuje naše chování, skutky, ale i citové vztahy. Tedy zejména v tom negativním slova smyslu. Podporuje hádky, rozpady vztahů nesnášenlivost a také citovou prázdnotu. Do třetice je tu Zafrire. Tento démon přichází s jitrem. Negativně ovlivňuje naše uzdravování a regeneraci.

Astrální mrtvoly. Toto je zvláštní druh bytostí. Rád bych dodal, že jsou zaznamenány dokonce případy, kdy taková astrální mrtvola byla schopna se na čas dokonce zhmotnit (takové materializační experimenty prováděli úspěšně v 19. a na začátku 20. století významní badatelé, například anglický fyzik William Crookes, francouzský nositel Nobelovy ceny za medicínu Charles R. Richet, italský psychiatr a kriminální antropolog Cesare Lombroso a řada dalších). Látka, z níž se tyto přízraky utvářely, je někdy označována také jako ektoplazma. Denní světlo na ni ovšem působí dosti destruktivně až rozkladně, proto nemá dlouhého trvání. Tyto astrální mrtvoly se dokáží materializovat jen na velice krátký čas. Vydrží pohromadě jen pár minut. Přízraky čerpají energii z těla médií při seancích a různých obřadech, nebo ze spících lidí.

Lidé, kteří přežili například svou klinickou smrt, popisují své zvláštní zážitky právě při vystoupení ze svého těla. Mimo jiné uvádějí, že se setkali s jinými astrálními bytostmi, které napadali živé lidi. Tyto astrální mrtvoly mohou způsobovat stavy podobné posedlosti či transu i různé formy záchvatů.

Habal Germin. Tyto astrální bytosti, jsou někdy poutány k již mrtvým osobám, zejména čerstvě pohřbeným. Je to příšerná a ohavná bytost. Je ji přisuzována odpovědnost za některé démonické posedlosti žijících lidí. Nejvíce však mají na „svědomí“ ponoukání a svádění k sebevraždám. Dokáží v člověku navodit takový stav deprese, či beznaděje, že si pak sáhne na život. Tyto bytosti živící se rozkladem, obývající hřbitovy, jsou považované také za sluhy Satana.Choulí se na okraji zorného pole.

Hrůzu nahánějící strašidelné jeskyně

Milan Doležal

Při svém putování po tajemných a pozoruhodných lokalitách jsem se několik let věnoval i návštěvám jeskyní, ke kterým se vážou legendy a do dnešních dnů se tam dějí velice prapodivné věci. V mnoha z nich byla nalezena obětiště, svatyně či zde došlo k tragickým událostem. Snad proto se zde stále zdržují nejrůznější bytosti a dochází zde k paranormálním jevům. Ve všech, které zde uvádím se dějí podivné věci – zvuky, hlasy, řinčení zbroje, výkřiky, zjevování přízraků, bubnování, troubení a pod. Některé události zaznamenalo či osobně prožilo více lidí a podle některých není dobré zde zůstávat přes noc.

Jeskyně u Dolního Žlebu - V malé jeskyni nedaleko skály Jeptiška nad Dolním Žlebem došlo v loňském roce k zajímavé události. Jeden turista zde odpočíval po náročné tůře. Když seděl u vchodu do jeskyně, tak najednou slyšel, jak za ním někdo bubnuje. Když se rychle otočil, spatřil jen nejasnou siluetu člověka oděného v kůžích. Poté zaslechl z útrob jeskyně tlumené hrdelní pokřikování. Raději proto z místa rychle odešel. Při mé návštěvě jsem ani já neměl moc dobrý pocit. Stále jsem cítil, jako by mě někdo z jeskyně sledoval. Když jsem vešel dovnitř, projel mnou jako nůž strach a velká úzkost. Je to opravdu velice podivné místo. V dávných dobách jeskyně sloužila jako centrum, kam se ukládaly obětiny přírodních božstvům.

Braniborská jeskyně u Maršovic (Českolipsko) – V noci bývají z jeskyně slyšet zvuky zvířat i tlumené mumlání „lidí“. Několikrát zde byla byla spatřena postava muže v dlouhém plášti, kterému rudě žhnuly oči. Několika lidí se stalo, že na ně někdo sáhl jakoby ledovou rukou. V jeskyni bylo nalezeno spousty mrtvých ptáků a zajíců.

Stará skála u Lhoty (Českolipsko) – Toto místo se nachází na okraji skalního hřbetu na jižním okraji obce. Jednalo se o svatyni. Byly zde totiž nalezeny nejen zvířecí kosti, ale i kamenné a kostěné nástroje. Objevena byla i unikátní nádobka s bohatou výzdobou včetně vyobrazení tzv. Oranta – člověka vzývajícího nadpřirozené síly. Zejména za úplňku se zde dějí podivné věci. Toto místo jsem navštívil s kamarádem, který měl sebou i vlčáka. Pse však za žádných okolností nechtěl vejít dovnitř, třásl se hrůzou a žalostně kňučel. Kamarád dostal najednou závrať a vyprávěl, že cítil, jako by jej něco chytilo kolem krku. Já naopak vnímal, jak mi kdosi vysává mou životní energii.

Mordloch u Ješovic (Kokořínsko) – Tato jeskyně je opředena celou řadou pověstí. Tradice vypráví o nálezu lidských koster. Snad proto se zde zjevuje přízrak, který naříká a neustále opakuje slova „vystřieci hubence“. Toto varování je právem na místě, protože s přízrakem přichází i dost nepříjemný chlad a zápach. Je zde cítit hodně velká negativní energie.

Hradsko u Mšena (Kokořínsko) – Zde byly objeveny dvě ženské kostry. Zhruba z dob středověku. I zde dochází ke zjevování bytostí. Ty nehnutě stojí u skály a dívají se do lesa. Několikrát hodně vystrašily trampy. I ve dne je zde ovšem možné slyšet tichounké cinkání rolniček.

Jeskyně Ryby u Ondříkovic (Český ráj) – Jeskyně se nachází v jižní části maloskalské Drábovny. Z jeskyně pochází zajímavý kamenný předmět pravěkého stáří, jde o plastiku ryby. Mnohem děsivější je, že se zde zjevují duchové dvou německých vojáků, kteří se zde na konci války ukrývali. Byli zde místními obyvateli nakonec zastřeleni. Vinou toho duše mrtvých nenašly nikdy klidu a pokoje a stále se zde zdržují. Není nic příjemného zde zůstávat a už vůbec ne po soumraku. Je to hodně ponuré místo. Některým lidem se zde dělá nevolno, jiní návštěvníci pak bez příčiny i onemocní.

Jižní Lízovka u Mužského (Český ráj) – Jeskyně se nachází vpravo u Slívové rokle pod Mužským. I zde se zjevují přízraky několika vojáků. Jednalo se o uprchlé válečné zajatce z konce druhé světové války. Jejich nářek a stíny je možné vnímat v těchto místech i o polednách.

Kristova jeskyně Klokočské skály (Český ráj) – V této jeskyni mají být strážci velkého pokladu. Tak alespoň hovoří jedna z četných pověst. Není jistě náhoda, že zde byla mimo jiné nalezena zlatá keltská mince. Jednalo se navíc o významné kultovní místo. Mají se zde zjevovat různé bytosti, včetně planoucích světélek, které se vznášejí pár metrů od vstupu do jeskyně, včetně „kulhavého“ přízraku, kterému není vidět obličej. Ten kdo jeho obličej spatří, prý druhý den zemře.

Čertova ruka u Sedmihorek – Jde o monumentální pískovcový útvar. Mimořádným nálezem jsou postříbřená bronzová kování koňských postrojů a řada železných a skleněných předmětů z dob stěhování národů. Výjimečné aktivity v tomto místě se zde v podobě přízraků projevují do dnešních dnů. Jde o kultovní místo, kde můžete slyšet vytí vlků a zjevuje se tu například i vysoká postava podobná Golemu.

Pod Pradědem u Sedmihorek – Zde byl učiněn významný objevem. Jde o kostru mladé dívky ve skrčené poloze s náhrdelníkem z provrtaných liščích zubů. Když jsem tu byl poprvé, rozhodl jsem tu tu přečkat noc. Po soumraku jsem vešel jsem do jeskyně. Tma byla až neskutečná, najednou jsem ztuhl leknutím. Přímo proti mně stála vysoká bělavá postava, její obrysy byly sice ve tmě trochu nejasné, ale bezpochyby to byla bytost. Jasně jsem cítil, jak nechce, abych šel dál, jakoby střežila vchod do jiného světa. Raději jsem toto ponuré a děsivé místo opustil.

Bacín nad obcí Vinařice (Český kras) – Na vrcholu se nad puklinou nacházela svatyně. Puklina sloužila také jako obětní šachta tohoto oltáře, protože zde byla nalezena spousty kosterních ostatků lidí. Uprostřed keramických střepů byly zbytky lidských kostí dětí i dospělých spolu s kostmi kanců, beranů a býků. Duše mrtvých a obětovaných však nenašly klidu a pravidelně se zde zjevuji.

Galerie (Český kras) – Tato jeskyně se nachází nad levým břehem Berounky severovýchodně od Srbska. Byly zde nalezeny i lidské ostatky. Zjevuje se zde hrůzný přízrak v podobě černé postavy. Ne vždy byla tato temná postava spatřena, někdy lidé slyšeli jen zvuk, nesrozumitelné mumlání, kroky, které je sledovaly. Připomíná strážce nějakého hrozného tajemství.

Jeskyně Martina (Český kras) – Ta se nachází v lese nad Tetínem. Byly zde nalezeny i kosterní ostatky malého dítěte a ozdoby z mušlí a jiné obětiny. Jeskyně má dvě patra o celkové délce 430 metrů. Ale pozor! Jde o sídlo bytosti z hlubin. Ta se zajímají jen o ty, kteří vstupují do jejich světa.

Jeskyně u Skutče (Jižní Čechy) – V malé jeskyňce ve svahu pod hradištěm byl nalezen poklad jako votivní oběť. Jeden turista mi vyprávěl, že když tu byl, tak slyšel jak někdo tiše obchází kolem a sledoval koutkem oka kradmé pohyby kolem. Poté co vešel do jeskyně, spatřil krásnou bílou paní, co stála v protějším koutě a upřeně se na něj celou dobu dívala. Druhý den dostal horečky a na dost dlouhou dobu onemocněl.

Na Špičáku (Hrubý Jeseník) – Tato jeskyně u Supíkovic je pozoruhodná nejen celou řadou nápisů ze středověku, ale také tím, že zde dochází k atakům podivných bytostí. Někdy se této jeskyni také říkalo mlýnice smrti. Bylo zde nalezeno několik mrtvých lidí, kteří zde chtěli přespat. Na jejich těle nebyla nalezena žádná poranění.

Šipka – Tato jeskyně se nachází na severním svahu vrchu Kotouče u Štramberka. Jeskyně se pár metrů od vstupu rozbíhá do dvou chodeb. Jednalo se pravděpodobně o obětiště. Toto místo je považované za prokleté a lidé se mu po generace raději vyhýbají. Zjevují se zde různé ohavné bytosti a dokonce i je tu slyšet jekot a křik.

Býčí skála (Moravský kras) – Byly zde nalezeny nejen pozůstatky zhruba 40 lidských obětí, ale i velké množství zvířecích kostí, keramiky, ale také bronzové a železné zbraně, štíty, helmice, zlaté šperky, jantarové perly atd. Jednalo se o významnou svatyni a předsíň Býčí skály byla s největší pravděpodobností obětní šachtou. Celé místo je tak prodchnuto ponurostí a temností dávných kultů. Osobně jsem zde prožil dvě noci a mohu říci, že to nebyl zrovna moc příjemný zážitek. Snad zde došlo k vyvraždění kněžek býčího kultu a ty pak byly předhozeny hladovým podzemním duchům. Těch je tu opravdu dost.

Kanibalka (Moravský kras) – Propojené jeskyně leží v Křtinském údolí ve střední části Moravského krasu. Bylo zde nalezeno větší množství lidských kostí. Důležité je i to, že zde několik lidí ztratilo orientaci a nemohlo najít cestu ven z jeskyně, i když stáli pár metrů od východu. Něco neodolatelného je táhlo do nitra jeskyně. Sám jsem zde zažil to, že mé hrdlo něco sevřelo a před očima jsem měl najednou blikavé víření stříbrných jiskřiček.

Rytířská jeskyně (Moravský kras) – Tu naleznete ve stráni Suchého žlebu. Byla zde pravděpodobně svatyně, která byla bráněna a dobývána. Uvnitř jeskyně prý číhá zlý démon a jeho služebníci Fafermani, což jsou ohnivé bytosti. Není radno probudit cosi temného a zlého co tu číhá, ono monstrum, démona živeného lidskou energií a úzkosti.

Jeskyně na Turoldu - Tato tajemná jeskyně se nalézá nad Mikulovem a je zde nejen velice silné křížení energií, ale dochází zde také k opakovaným projevům paranormálních aktivit. Nejčastěji je zde možné spatřit různé světelné koule, ale byl zde opakovaně v noci viděn kůň s hadím ocasem. Zřejmě jde o varování před vstupem. Prostory působí na citlivého návštěvníka podivným, zneklidňujícím dojmem.