Útoky wampýru jsou velice nebezpečné

                            

Milan Doležal

Cítíte se v poslední době malátní, oslabení a bez energie? Jste celkově vyčerpaní a zhoršil se vám i zdravotní stav? Je možné, že jste obětí  wampýra. Tento druh rozdělujeme do tří skupin. V první jsou různé astrální bytosti, které vám vysávají energii. Ty však přicházejí jen za noci. Pak tu jsou lidští wampýři, ti na nás útočí cíleně a plánovaně. Poté tu jsou lidé, kteří to činí nevědomky. Těch poslední však tolik není. Po útoku agresivního wampýra se vám může rychle změní tlak a zhorší také kardiovaskulární onemocnění. Zcela neočekávaně může člověka stihnout nejen infarkt, ale i mozková příhoda. Běžně se však stává, že po setkání s ním se člověk cítí psychicky i fyzicky vyčerpaný. Když se wampýr nasytí energií jiného člověka, když z něho "vycucne" vše, co vycucnout lze, wampýr, stejně jako pijavice, od dárce odejde a těší se na další setkání. Po několika minutách v jeho blízkosti cítíte fyzickou únavu, a máte zkaženou náladu.

Řešil jsem případ jedné ženy z Berouna, kterou několik měsíců vysával její soused v domě,a to dokonce na vzdálenost i několika metrů. Problém spočíval v jeho obrovském a otevřeném wampyrismu. Z ženy stahoval doslova po pásech životní energii. Ta si stěžovala, že je ji špatně, je ji mdlo, točí se ji hlava a sotva stojí na nohou. Snažil jsem se proti tomuto řádění zasáhnout. V momentě, když se žena usadila do křesla, tak z vedlejšího pokoje najednou na astrální úrovni "vyletěla" jakoby energetická dlouhá ruka a začala se omotávat kolem těla ženy. Použitím katolických rituálu jsem toto nebezpečné spojení přerušil a z druhého bytu bylo slyšet bouchnutí..

Běžným jevem je ovšem také odsávání energie v rodinách. Zde je to o to horší, že z dosahu takového člověka se dostáváte velice těžko. Pamatuji se na případ mladého muže, který bydlel ve společném bytě nejen se svou ženou, ale i se svou tchyní.. Ona i její matka fungují jako dvě obrovské odsávačky energie. Vzájemně se však nesnášejí. Přitom manžela a zetě velice milují. On však v důsledku péče obou žen sotva stojí na nohou. Obě si však nepřejí vysát jej úplně. Proto se obě vydávají velice často společně do obchodů a pod. V místech kde se hromadí lidé, získává pak jejich životní energii.

Pro wampýra jsou totiž fronty a tlačenice totéž, co studna s vodou pro žíznivého poutníka, zde sají ve velkém energie svých oběti. Tito lidé navíc rádi pracují v kolektivech s větším počtem lidí. Snadněji si tak vyberou svou oběť a mohou delší dobu pracovat v jisté formě utajení.

Nenechte se však mýlit. Wampýr není žádný prosťáček, jak se na první pohled může někomu zdát. Když se naučí vysávání jiného člověka používat, může se stát viníkem řady vašich onemocnění a potíží.

Jistá žena z Jičína si stěžovala na zhoršující se zdravotní stav. Najednou ji začalo tlačí na prsou, nemohla se nadechnout, příšerně ji začala bolet hlava, kdosi ji večer mačkal břicho a dokonce i v tříslech ji cosi píchalo a škubalo. Byla několikrát u doktora, nic však nikdy nenašel. Vše začalo v okamžiku, kdy se k ni nastěhovala její nemocná matka, která vyžadovala neustálou péči a pozornost. Právě ona byla onou příčinou zdravotních potíží oné ženy. Stará matka totiž začala vysávat energii své dceři. Ta však byla hodně vyčerpána z náročné práce a chodem domácnosti. Již tak málo energie ji ještě vysávala vlastní matka. Ženě jsem sice dokázal pomoci a zdravotní stav se ji zlepšil, ale matka bez energie své dcery začala rychle chřadnout. Nastalo nepříjemné rozhodování, koho zachránit. Nakonec jsem doporučil, aby nemocné matce pořídila kočku, která by ji chybějící energii dodávala. To pomohlo a situace se zlepšila.

Je dobré vědět také to, že wampýři s velkou radostí berou životodárnou energii lidem často stejného pohlaví. Žádoucí je, aby se vyznačovali nějakou předností. Pokud by wampýr vysával nemocného člověka, sám do sebe přenáší i nemoci své oběti. Jedna vedoucí úřadu v Praze se rozhodně nehodlala krmit jakoukoli energií. Pouze určitou "vůní a druhem", proto si předem vždy důkladně vybrala svou oběť. Takto pak napadala zejména mladé, atraktivně vyhlížející, zdravé a sportovně založené ženy a dívky.

Bezzásadový wampýr, pak své oběti, z pozice své moci dokonce i psychicky šikanuje, aby v rozrušení a strachu uvolňovali více energie. To může být případ šikany a stresu v zaměstnání, či v rodinách. Wampýři nesnášejí samotu, znamená pro ně totéž co smrt. Proto se snaží být neustále v kontaktu s řadou lidí. Zajisté každý z vás může uvést celou řadu příkladů, kdy ho zcela nečekaně přepadla slabost, ztratil náladu a ve společnosti lidí se necítil dobře. Na koho se někdy nalepili wampýři, tak ten člověk má pak i chuť zachránit se útěkem, někdy je dokonce zaplaven hnusem a odporem.

V letošním roce jsem v Poděbradech řešil případ mladé ženy, které se po dlouhodobém vysávání ze strany bývalého manžela rozpadl život. Nebyla úspěšná, zhoršil se ji zdravotní stav a nemohla najít milého a hodného partnera, navíc si vůbec nevěřila. Po dvou sezeních již byla spokojená sama se sebou. Zářila teplem a přesvědčením, že má velký vliv na slabé mužské pohlaví. Nikdy neměla tak omračující úspěchy u mužů jako nyní. Zkrátka a dobře byla to najednou velice přitažlivá. Při předchozím setkání jsem totiž pracoval s její energií a provedl jisté vyladění. Jak mi pak uvedla, vanula z ní energetická přitažlivost. Stačilo tak málo, jen upravit energii a vyladit ji a vytvořit ochranu, aby ji již nikdo nemohl podobně vysávat.

Nejdříve nikoho neměla, potom ji opustil manžel a najednou se kolem ni muži jen rojili a dokonce se ji splnila řada přání. Zlepšil se ji zdravotní stav a začala úspěšně podnikat.

Jinou kapitolou jsou děti. V raném dětství to byl andílek. Potom se to náhle změnilo. Všechno dělal opačně, odmlouvá a vzteká se. Zkrátka a dobře je to nesnesitelné dítě. Život se pak stává rodičovskou tragédií. Je zbytečné hledat chybu u rodičů nebo v dědičných poruchách a pod. Vaše milované dítko bylo zřejmě podrobeno útoku a vlivu wampýra. I to se může stát. Dítě je velkým zdrojem energie, ale vysávání má vliv na jeho chování, které se stává někdy nezvladatelné. Viníkem může být někdo z rodiny, nebo někdo ve škole či školce. Pak je dobré vytvořit dítěti silnou ochranu, která znemožní další propojování.

Biopole, tedy jinak řečeno aura, má vlastní rozměry, pevnost a strukturu. Osoby schopné vnímat biopole jiných lidí, z ni mohou vyčíst řadu důležitých informací, a to nejen o zdravotním stavu člověka, ale i to, zda a v jakém místě byl člověk zasažen kletbou a pod. Díky tomu se dá situace upravovat, léčit a vytvářet ochranu. Uvedu jeden příklad, z těla jedince, jenž někoho vysává, se do oblasti například jater, či sleziny toho druhého, táhne černý energetický pletenec. Tudy wampýr vysává energii. Vy se cítíte nejen špatně, ale v této oblasti, tedy jater či sleziny, se vám zhorší zdravotní stav.

Rád bych uvedl ještě jinou sféru a to přírodní. Wampýři mohou být ovšem i rostliny. Například některé druhy kapradin, fíkusů či kaktusů. Je známo, že díky svým wapýrským sklonům strom osika dokáže odstraňovat bolesti hlavy a léčit některé druhy nádorů. Topoly naopak aktivně odsávají zápornou energii, ale současně mohou obyvatele, kolem jejichž domu topoly rostou, trápit bolesti hlavy. Dub je generátorem blahodárné energie. Z toho důvodů působí na lidi kladně i nábytek z dubu. Největšími spotřebiteli energie jsou topol, kaštan a osika. Ty vám paradoxně mohou pomoci při léčení. Stačí se o strom opřít zády a jak do stromu uniká všechno špatné z vás, včetně chorob, můžete cítit ulehčení a současně i slabost z nedostatku energie. Pak je dobré se stromu přestat dotýkat, poděkovat mu a nasytit se bioenergií ze stromu dárce, tedy například z dubu.

Démoni a lidská prokletí kolem nás

Milan Doležal

V tomto článku jsem se snažil stručně odpovědět na nejčastější otázky čtenářů. Snad zde naleznete své odpovědi také.

Chtěla bych se zeptat, jak mohu na sobě, nebo na někom z rodiny rozpoznat, že se stal obětí prokletí?

„V první části se vám začne zhoršovat zdravotní stav. Bolesti břicha, kloubů, zad a bolesti za očima. Tomu však nepřikládáme žádný význam, protože jsme v běžném životě často unavení a také podléháme běžným onemocněním, jako je chřipka apod. Proto nám to nepřijde vlastně ani divné. K tomu se však připojují potíže se spánkem, nesoustředěnost, malátnost a přecitlivělost – vše nás rychleji rozladí. V další části nás začne sužovat nezdar a to například v oblasti práce, financí, partnerské apod. Ztrácíme přátele, rodina nám přestává rozumět, vzdalujeme se svému okolí a nic se nám nedaří. Vše se jen hromadí a nic nedokážeme vyřešit a dokončit dobře. Je to začarovaný kruh, který končí většinou tragicky. Spousty takto postižených lidí často musí trpět po zbytek života, anebo dokonce spáchají sebevraždu, nevidí-li naději, že by se jejich stav mohl zlepšit. Nejzávažnější formy kletby jsou ty, které plodí opravdová a čirá bezcharakternost, jako když rodič prokleje své dítě. Po osvobození zůstane v člověku jakési vakuum. Proto je vždy dobré, celý proces ukončit prosbou, aby Bůh naplnil ono prázdné místo Duchem svatým. Což je také jedna ze součástí následné ochrany člověka proti zlu.“

Je složité někoho zničit prokletím?

„ Popravdě řečeno vlastně není. Je děsivé, že je to docela snadné. Zlo, které v někom dřímá stačí uvolnit s konkrétním přáním. Kolem nás chodí spousty lidí, které formou prokletí, či černých mší někoho zničil. Je to hrozné a neodpustitelné. Ti co proklínají se však stávají jak služebníky, tak i obětí Krále hrůzy. Budou za to potrestání. Ale těmto lidem je to vlastně jedno. Jediné, co je zajímá, je někomu ublížit ať ze zlosti, msty, zášti, žárlivosti, závisti, odmítnutí atd. Nejčastěji jsou to lidé, které známe, třeba z rodiny, okruhu přátel, kolegové z práce apod. Ale existují i skupiny, které se tomu věnují a můžete si je na tuto ohavnou práci najmout. V České republice je několik podobných skupin například v Brně či Českých Budějovicích. Tito lidé mají uzavřenu „smlouvu“ s temnotou a nemají vlastně žádné svědomí.“

Můžeme prokletím někoho připravit dokonce i o život?

„Ano, formou prokletí či černé magie můžete jinému člověku vzít život a to hned v několika rovinách. Buď mu přivodíte vážné onemocnění, kterému nakonec podlehne. Nebo přivodíte stav, kdy se mu něco tragického přihodí, dopravní nehoda, pracovní úraz, pád, atd. V jiné formě jej prokletí donutí spáchat například sebevraždu. Ty bývají často zahaleny řadou nejasností a pochyb. Řidič nečekaně strhne řízení a narazí do sloupu, mladá dívka najednou vypadne z okna apod. I tyto případy se stávají. Je nutné však dodat, že provedení není zas tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.“

Pokud jsem se stala obětí prokletí, je nutné jej nechat odstranit a očistit se tak?

„Nutné to není. Nic vlastně není nutné. Je to jen na vašem osobním rozhodnutí a uvážení. Přesto se to doporučuje. Myslím, že mi dáte za pravdu, že žít život plný nezdarů a ztrát není to pravé, co by jste si přála. Nejhorší na tom všem je, že se to samo neurovná. Je moudré to začít řešit a hledat cestu, duchovní očistu a pomoc. Dobré je, se obrátit o radu na kněze, aby vám poskytl onu svátost a pomoc. Už to je řešení, které vás může osvobodit. Prokletí existuje, tak jako existuje síla požehnání, které nám vnáší do života dobro. Ve stejném smyslu prokletí přivádí do života člověka jen zlo, utrpení a bolest, a to s odvoláním na říši zla. Bohužel rostoucí počty případů nám ukazují, že zla je v lidech stále více a více.“

Existuje možnost prokletí, která si neseme z předcházejících životů? Jaký je na to váš názor?

„V tomto směru vám nedokáži moc uspokojivě odpovědět. Zde se názory a výklady všeobecně různí. Osobně se domnívám, že to nebude zas tak horké. Pokud nyní připustíme teorii minulých životů, tak si představte, že každý z nás mohl v průměru prožít například tři desítky životů. I kdyby jen v polovině z nich nás někdo proklel, tak si neseme do současného života takovou zátěž, že by nás to zlomilo již v prvních letech našeho života. Tím nechci říci, že to není možné, ale sám za sebe se k této možnosti nepřikláním.“

Co říkáte na možnost rodinných prokletí? Je to vážný problém?

„Již několikrát jsem se ve své praxi setkal při snímání prokletí, že bylo uvaleno ponejvíce na ženy na několik generací. Třeba před 70 lety mohl někdo proklít vaši prababičku s přáním, aby všechny ženy v jejím rodě potkalo neštěstí. Pamatuji se na opravdu hluboce bolestný případ jedné rodiny, kde všem ženám vždy zemřely prvorozené děti. Jejich babičku kdysi dávno proklel jeden muž, protože jej odmítla a vzala si jiného.Rodinná prokletí existují a mají vliv na další pokolení“.

Kde bych se dozvěděl mnohem více informací o démonech, ale i o andělech a také o osvobozujících rituálech? Je nějaká opravdu odborná literatura, která by to vše vysvětlila? V obchodech se dají koupit jen obsahově nezajímavé knihy. Nejsem jediný, kdo by se chtěl o této sféře dozvědět více.

„Máte pravdu. Je opravdu složité dnes v tom množství knih najít ty, které by vám pomohly vše objasnit. Doporučuji proto knihu Il Dito Di dio e il Potere di Satana -l´Esorcismo.

Statuta Ecclesiae Latinae – což je sbírka obsahující exorcistické formule.

Doporučuji i sbírku rituálů známou jako De Exorcismis Et Supplicationibus Quibusdam. Tato kniha obsahuje přesný postup při rituálu.

Tertulián píše o démonech ve své Apologii

Tomáš Akvinský v Summa Theologica.

Další vynikající knihou je Possessioni diaboliche ed esorcismo. Nebo také kniha Flagellum daemonum obsahující sedm modliteb exorcismu a rozpoznání démonů.

Jezuita Peter Thyraeus ve svém díle Daemoniaci, hoc est: de obsessis spiritibus daemoniorum hominibus stanovuje rozpoznávání démonů a stavy postižení člověka jejich vlivem.

Kniha Jubilejí a první kniha Henochova obsahují dokonce rodokmeny padlých andělů.

Řadu opravdu důležitých informací získáte například v knize Enchiridion, Levitius, Numeri, Deuteronomium, ve druhé knize Samuelovi, ve spisech Izajáše, Henocha, Ozeáše, Jeremijáše či Ezachiela, ale i v listech Efezským, Koloským, Korintským, v prvním a druhém listu Tesalonickým. Justin Mučedník, jeden z prvních křesťanských teologů, ve svém Diaologu s židem Tryfónem píše o démonech a jak je porazit jménem Syna Božího.“

Existuje li několik nebeských kategorií, je něco podobného i v říši démonů?

„Je zmiňováno celkem devět řádů andělů – serafové, cherubové, trůnové, vlády, síly, mocnosti, panstva, archandělé a andělé. Proti této sestavené hierarchii se však staví například Irenej z Lyonu, stejně jako sv. Augustin. Nejde podle nich jasně určit jak se od sebe liší. Podle Tomáše Akvinského se nebeské bytosti liší jen stupněm své dokonalosti. Ať tak či tak. Existenci nebeských bytostí potvrzuje řada biblických pasáží. Svatý Pavel píše v listech Koloským....v Kristu bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Podobný systém existuje také na opačné straně. Démoni nejvyššího postavení, tedy knížata, mají často biblická jména jako je Satan, Belzebub, Pasuzo, Asmodeo, Zebulun, Zebuin, Meridiano, Lucifer, Astarot, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros, Marbas, Pursan, Loray, Valefar, Nuberus atd.. Ti nižší, v tomto případdě legie se pak zaměřují na ovládnutí člověka. Klíčem k rozlišení mezi různými typy démonů je úroveň jejich inteligence. Démoni nižšího řádu poslouchají ty silnější ne z úcty, ale jen ze strachu. Jsou to otroci zla. Silnější démon může také zabránit tomu slabšímu, aby při exorcii opustil svou oběť , i když mu to působí obrovskou bolest. Někdy démoni vystupují i proti sobě. Jindy si naopak pomáhají v ovládnutí člověka.“

Chtěl bych se zeptat, jak přišel ďábel ke svému jménu Satan? Hodně se o tom vedou na internetu spory. Ale nenašel jsem nic konkrétního.

„Výraz ďábel pochází z řeckého duabolos, což znamená „způsobit zkázu“. Když byla hebrejská Bible - Septuaginta překládána do řečtiny v roce 200 před. Kr. Bylo převzato hebrejské označené Satan (žalobce). Satanovo jméno bývá ovšem často zaměňováno se jménem Lucifer (Éósforos). Toto jméno bylo však převzato z verše knihy Izajáš...jak jsi spadl z nebe, Lucifere, jitřenky synu... Ďábel dostává vlastní jméno Satan až ve Vulgátě svatého Jeronýma, asi kolem roku 400 po Kr. Do té doby bylo jeho jméno jiné a doufejme, že pro mnohé také již zapomenuté. Dnes se raději nevyslovuje, což je také jen dobře.“

Jak mohu poznat, že je v mé blízkosti démon?

„Schopnost rozpoznat, že je nějaký duch kolem vás, a nemusí jít hned přímo o démona, je velkým duchovním darem. Je pravdou, že některým to jako dar nemusí připadat. Lidé vnímají přítomnost zlých sil různě. Někomu mohou vstávat chlupy na rukách, jiní cítí mrazení, ledový závan vzduchu, či cítí zápach. Je to u každého různé. Někteří lidé je mohou dokonce i na okamžik zahlédnout. Neexistuje jednotná manifestace těchto sil a jednotné určení, zda jsou v ten okamžik kolem nás. Je to vždy osobité. Je to také něco neobvyklého, co nás upozorňuje, že se kolem nás něco děje. To se týká i lidí, ze kterých nemáte dobrý pocit. Vždy vás vnitřní pocit varuje na nebezpečí. Je dobré této intuici naslouchat a dávat si pozor.“

Dá se rozpoznat i totožnost démona či ducha?

„To je již mnohem složitější. Dar rozlišování je hodně spojen s dary Ducha svatého. Démoni si velice úzkostně chrání svou identitu. Oobčas, jeli právě přítomen anděl smrti, člověk ztuhne, zejména v oblasti prstů a šíje. Někteří démoni se dají rozpoznat podle toho, jakou nemoc způsobují. Nebo, jakým způsobem pokoušejí či ničí člověka. Démon zla, démon nenávisti, hádky, závisti, hněvu, touhy, sebevraždy, apod. Raději neuvedu jména, aby někoho nenapadlo je skrze ně přivolávat. Pokud to dokážete rozpoznat, dokážete i zjistit, jak do postiženého člověka vstoupil. Poznáte li ducha zármutku nebo úzkosti, bude potřeba vnitřního uzdravení, aby se zahojila traumata a bolest. Vždy je ovšem nutné započít s přijetí Duchem svatým, protože jeho moc napomáhá s vyháněním zlých duchů. Úryvkem, který démonický svět zvlášť znepokojuje, je hymnus z listu Filipanům 2,6-11, zvláště pak jeho závěr. Je zajímavé, že tato část má vliv i na lidi, kteří páchají zlo formou černých mší, prokletí, uhranutí a pod. Jména démonů nejsou přímo osobní, ale poukazují k lidským nemocem, slabostem, hříchům a neřestem. K nim nás tyto bytosti svádějí a ponoukají a na těchto našich slabostech se poté přiživují a mají radost. Prostě je těší, že sužují lidi a berou jim tak jejich svobodu. Například démoni traumatu na nás útočí pro vnitřní citová zranění způsobená v našem životě. Například chováním rodičů.“

Vnímají duše mrtvých naši bolest a smutek?

„Duše vnímá vzpomínky a zármutek těch, které miloval. Vaše bolest se tak přenáší i na ni a způsobuje ji rovněž bolest.Často se pak stává, že bolest matky nad ztrátou milovaného dítěte mu nedovolí odejít do světla a je touto bolestí k matce připoutáno a velice se trápí. Někdy se stane, že ztráta milované bytosti nás v bolesti a soužení přinutí k sebevraždě ve víře, že se opět setkáme. Výsledek je však úplně jiný. Namísto sblížení, se se od sebe vzdálí a nebudou spolu.“

Má člověk právo rozhodovat o svém vlastním životě. Myslím tím například to, zda smí dobrovolně spáchat sebevraždu?

„Nikoliv. Jedině Bůh má toto právo rozhodování. Záměrná sebevražda je pak porušením tohoto zákona a je neodpustitelná. Je však třeba připomenout, že není sebevražda, jako sebevražda. Někdy k ní můžete být donuceni vlivem prokletí. Bůh pomáhá těm, kteří trpí a nikoliv těm, kteří to vzdají. Vždy existuje řešení i cesta k vysvobození. Například tím, že požádáme o pomoc. Ti, kteří jiného člověka přivedli k sebevraždě se budou později zodpovídat jako za vraždu. Špatně se povede i těm, kteří se k vám obrátí zády, když žádáte o pomoc.“

Jak si člověk dnešní doby může být jistý, že jsou démoni reálnými bytostmi? Jsem vůči těmto věcem skeptik, už jen proto, kolik zla dokázalo napáchat samotné náboženství – ve jménu Boha.

„Démoni jsou stejně reální jako vy nebo já. Je to jen otázka vnímání a vašeho duchovního náhledu. To, že něco běžně nevidíte ještě neznamená, že to neexistuje. Vzduch také dýcháte a přesto jej nevidíte. Démoni jsou zástupci zla ve všech jeho podobách a tvarech. Zlo je jejich jedinou podstatou a nenávidí lidi. Co se týče závěru vaši otázky. Samo náboženství nic zlého nenapáchalo, to jen my lidé. Lidé, kteří přilnou ke špatnosti, špatnost kolem sebe dále šíři. V tomto směru Bůh za nic nemůže. Nám lidem dal přece svobodu rozhodování. Proto se ve světě po celé generace děje to, co se děje. Nemusí jít ale jen o války, ale i o běžný život kolem nás. Vždyť se podívejte kolem sebe, jak si lidé škodí byť jen slovně. Jak bolí, když vás někdo ponižuje, šikanuje, uráží a pošlapává vaši důstojnost.“

Na internetu jsem našel návod, jak si vyvolat vlastního démona, kterému budu dávat úkoly. Je to bezpečné? Prý mi na mou žádost sdělí své jméno a bude mi věrně sloužit. Jediné, co člověk musí umět ovládat, je svůj vlastní strach. Co si o tom myslíte?

„Zde bych každého důrazně varoval před podobným experimentováním. Na internetu naleznete spousty rad, jak vyvolat démona. Řada z nich jsou hloupé rady. Přesto. K přivolání konkrétní podobné bytosti potřebujete znát spousty důležitých informací. Nejen jeho vyvolávací a tzv. zapovídací znak, ale přesnou hodinu a den, kdy je možné jej přivolat. Musíte dodržet přísná opatření, co se týče vaši bezpečnosti, aby Vás případný démon nemohl napadnout a musíte i vědět, jak s nim komunikovat. Rovněž je dobré celý prostor energeticky vyčistit, a to jak speciálním vykuřovadlem, exorcistickou solí, svěcenou vodou a posvěceným olejem. Co se týče jména, to se Vám démon bude zdráhat za všech okolností prozradit, proto bude lhát a mlžit. Pokud nad ním nezískáte sto procentní kontrolu, nic Vám o sobě neřekne. K tomu potřebujete ovšem znát například texty, které předepisuje tzv. Rituale romanum, nebo vzývat konkrétní svatá jména. Můžete rovněž použít exorcii Lva XIII. Se vztekem a odporem poté démon odpoví.

Pokud budete chtít, aby Vám něco splnil, vždy za to něco požaduje. Odměnou jste vy. Takže je to cesta do záhuby.“

Slyšel jsem, že se dá vyvolat démon času. Můžete mi o něm povědět něco více?

„Ano, je určitá skupina těchto bytostí, které mají jistý vliv na čas kolem nás. Většinou je tato role přisuzována bytostem zvaných Grigoriové, (padlí grigorivé a jejich vůdce Gabreel jsou uvězněni v nebi. Nejde o klasické démony). Proti nim ovšem stojí andělské bytosti jako je Galgaliel a Geniel. I jim je přikládán vliv nad časem a jeho plynutím.“

Zajímalo by mě, zda do nás mohou démoni vstupovat přes televizi, prostřednictvím nějakého krvelačného filmu, hororu, apod.

„Abych řekl pravdu, nevím zda je to možné a zda se tak někdy stalo. Osobně se domnívám, že ne. Ale neznám všechno. Ale je nutné také říci, že strach a úzkost, které prožíváte při sledování podobných případů, jsou ideálním lákadlem pro negativní bytosti a nemusí jít jen o démony. Takže se kolem vás mohou „slétávat“ entity, které jsou živeny vašim strachem.“

Došlo u mě ke změnění vědomí a jednu dobu jsem byla schopna vidět démony skrze jejich oči, alespoň jsem o tom přesvědčena. Měli místo očí jen bělmo, které nebylo bílé, ale mělo barvu, kterou ani nedokážu popsat. Ať už to bylo cokoliv, vstupovalo to výhradně jen do neznámých mužů. Můžete i popsat, o co se tenkrát mohlo jednat?

„Podle mého osobního názoru se Vám podařilo něco, co je docela vzácné a týká se to jen malého okruhu lidí. Na určité okamžiky jste schopna nahlédnout do jiné reality, do jiné sféry a poodhalit onu roušku, která nám zabraňuje spatřovat pravou podstatu podob a dějů kolem nás. Je to hodně vyčerpávající a pokud si tyto bytosti všimnou, že je dokážete běžně vidět, mohou Vás začít pronásledovat. Tato schopnost většinou časem odezní. Je to náročné hodně po psychické stránce a přináší lidem neklid a strach.“

Mohu si i já osobně naprogramovat nějaký osobní amulet proti negativním silám. Můžete mi poradit, jak? Pomůže mi vizualizace?

„Tady vás asi zklamu. Naprogramovávání amuletů apod. je tak trochu zbytečné a ne moc účinné. Mnohem účelnější je vytvořit si svou vlastní ochranu. Vytvořit si rituální štít, který vás bude vždy chránit. To je mé doporučení. Vizualizace není špatná cesta, ale velice riskantní, protože jen trochu zkušený necroman se vám na ni může snadno napojit a tím vás velice ohrozit.“

Keď nasypete na dno okien soľ, môže duch/démon vniknúť dovnútra? Platí to aj pre železo? Niekde som počula, že démoni nedokážu cez neho prejsť.„Sůl pomáhá vyhánět démony a chrání místa od jejich působení. Proto ji exorcisté umísťují na práh domu, do všech čtyř rohů pokoje, který je zřejmě pod vlivem ďábla. Pro vykuřování se používá posvěcené kadidlo a pro větší účinnost exorcismů mohou být využita například posvěcená štola příslušné barvy. Co se týče železa, tak to mu nezabrání při vstupu do domu. Jen stříbro má určitou moc vás ochránit, to ano.“

Chcela by som sa opýtať, či čierni mágovia alebo ľudia, ktorí ovládajú čiernu mágiu, sú spojení s démonmi. Alebo sa to tvrdilo len v stredoveku? Chápem to tak, že človek môže uzavrieť dohodu s démonom, pričom však, samozrejme, platí niečo za niečo. Znamená to teda, že človek nemôže s démonom vychádzať len tak – bez toho, že by od neho démon vyžadoval napríklad vykonanie nejakej pomsty? Môžu sa démoni medzi nami prechádzať v ľudskej podobe?

„Odpopvěď je celkem jednoduchá. Ano, člověk, který praktikuje černou magii je ve spojení s démony. Jde o jistou formu spolupráce. Při praktikování tzv. černé magie totiž tvoříte a používáte k dosažení svého cíle, a to většinou vůči někomu jinému, zlo. Zlo je prazáklad podstaty všech démonických bytostí. Tím, že jdete po stejné „cestě“ se dobrovolně stáváte jejich spojenci a oni vám pomáhají k dosažení vytčeného cíle. Ne proto, že by démony k tomu popouzela touha dělat dobré skutky, ale jen proto, že tím se jim vydáváte v šanc. S démony nelze uzavřít přátelství ani nijakou dohodu. Jde o to, že vy něco chcete, oni vám pomohou k dosažení přání, ale pak si berou, a to vás. To jim stačí. Démoni se mohu mezi námi pohybovat v lidské podobě, ale je to velice vzácné.

Velice se zajímám o astrální larvy. Jak zjistím, že je okolo sebe nemám? A jak se v případě pozitivního výsledku mohu bránit na astrální úrovni? Je třeba provést nějaký rituál?

„Co se týče astrálních larev, zde je to trochu složitější. Poznat to můžete na sobě tak, že si sednete a začnete sám sebe studovat. Tedy přesněji, začnete sám v sobě vypočítávat své negace a různé závislosti – žárlivost, kouření, alkohol, vztek, pomlouvání, lži atd. Larva je totiž tvořena vaší psychikou a podporuje právě jednotlivé negace ve vás. Larva je parazit a potřebuje vaše slabosti k tomu, aby mohla existovat a růst. Čím více roste, tím více vás ovládá třeba ve vzteku, či alkoholu, drogách atd. Sejmout larvu můžete buď rituálně a „rozpustit“ ji, nebo tím, že ovládnete sám sebe a přestanete ji živit tím, po čem nejvíce touží, tedy, že ovládnete svůj vztek, přestanete kouřit, přestanete závidět jiným lidem, přestanete druhým škodit, povyšovat se atd.“

Může nás démon ovládnout?

„Ano. Démoni mají tu vlastnost a také cíl, nám neustále škodit, pokoušet nás, ovládat nás, ale třeba i dle plánu zničit. Všechny podoby zla jsou vlastně zaměřeny proti nám lidem. Proto se může stát, že démonická bytost ovládne naši duši, doslova ji zotročí, dostane se do našeho těla a ovládá jej. Nemusí být ovšem vždy přímo v těle samotném, stačí mu, když je na těle jakoby přisát a i tak může svou oběť ovládat a soustavně ničit. Člověk se pak rychle změní k horšímu. Změny chování, agrese, zuřivost, apatie, střídání nálad, hysterie, alkohol, drogy, výbuchy emocí, nekontrolovatelný třes, vyhrožování, neúcta, rouhání, stavy úzkosti, zhoršení zdravotního stavu, atd.. .Za svou praxi jsem zažil několik podobných případů. Často to jsou lidské tragédie a horory. Život s posednutým není prakticky možný. Stává se pozvolna nebezpečným sobě i okolí. Člověk je najednou jak v jiném světě, jako by se probudil do děsivého snu.“

Jak démon do člověka vstupuje?

„Nejčastěji ústy, dechem, potom skrze krev, například při poranění – to je však méně časté. Nejvíce však svobodným rozhodnutím člověka jako takového. Tedy když člověk souhlasí s tím, aby mu démon s něčím konkrétním pomohl, splnil jeho zlé přání atd. Jde o hroznou a trvalou úmluvu. Třeba když si přejete, aby se někomu jinému stalo něco špatného.“

Může do nás vstoupit sám Satan, vládce temnoty?

„Čas od času se setkám s příběhem člověka, který tvrdí, že do něj vstoupil sám Ďábel. Osobně to považuji tak trochu za nemožné. Jeho energie a zlo je tak obrovské, že by to lidské tělo nebylo schopno vydržet. Je to asi takové, jako, kdyby jste chtěli dostat do krabičky od sirek velké dopravní letadlo. Vstupovat do nás za určitých okolností mohou ovšem samotní démoni.“

Mohu si démona najmout, aby někoho jiného zničil?

„Podobné smlouvě se říká sanctum regnum nebo také pacta conventa daemoniarum. Je- li to vaše rozhodnutí a vaše touha i nenávist je tak velká, je možné v rámci paktu démona žádat o splnění úkolu. Pokud člověk ví jak, tak může takovou bytost zaúkolovat zničením jiné osoby. Onen pakt je ovšem zničující i pro toho, kdo démona žádá o splnění takového úkolu. Upsání se znamená zkázu a věčné zavržení a zatracení. To je ovšem podobným lidem jedno, nehledí na to. Zajímá je pouze zničení jiného člověka či naplnění svého pochybného cíle. Démon to učiní se zvrhlou radostí, protože tím pokoří člověka, který je jeho nepřítel a z hlouby své podstaty jej nenávidí. Člověk totiž stál na počátku pádu těchto bytostí. Bylo to tisíce andělů, kteří se postavili na počátků věků po boku Lucifera proti Bohu, bylo to i 200 strážců Země, kteří pod vedením Semjaza zanechali svých dozorčích povinností nad Zemí a postavili se proti Bohu a tím i proti člověku. Za to je stihl trest a to nám nemohou odpustit. Tím, že se rozhodnete konat něco zlého, stačí i v soustředěných myšlenkách, je uzavřena nepsaná „smlouva“. Je to stygma, které máte v sobě po zbytek života vypálené. V okamžiku smrti vás prozradí. Nelze to smazat ani zatajit. Něco jiného je, když si během života plně uvědomíte své špatné chování a začnete toho litovat a snažíte se to napravit. Chybovat totiž může každý z nás, ale je důležité své činy včas napravovat. “

Jaké úkoly mohou démoni plnit?

Jak jsem již řekl, jde často o touhu někoho jiného zničit, ale lidé mají různá přání a pohnutky. Pomocí paktu s démonem můžete žádat například peníze, moc, kariéru, slávu, ovládnutí jiné osoby aby vám například sloužila či vás milovala atd. Vždy jde o něco negativního, co nepřináši štěstí a radost jiným, ale jen a jen vám. Vliv démonů je vždy zlý. Tyto zvrhlé bytosti působí na člověka zhoubně.“

Mohou démoni činit radost a pomoci jiným?

„Pokud hovoříme o dobrém úmyslu tak ne. To nikdy nesplní, protože tím by se tzv. vykonal dobrý skutek, což je pro ně něco naprosto nepřijatelného. Jejich cílem je jen a jen škodit a to v různých podobách, formách a skutcích. Démon vám „pomůže“, ale vy za to zaplatíte dvojnásob než žádáte, ale ne v materiální rovině, ale především v té osudové, tedy v zatracení a tím, že se poté propadnete do vlastní temné záhuby. V pohádkách je to přece krásně zobrazeno. Pekelník nechce vaše majetky ani tělo, ale jen vaši duši.“

Proč chtějí vlastně naše duše?

„To je hodně složitá otázka a není jednoduché na ni odpovědět. Ale podstatou je nejen trest za to, co jste provedli za života, ale také v tom, že tyto bytosti potřebují rozšířit své řady. Vše začalo na počátku, kdy se Lucifer a jeho legie andělů postavil proti Bohu, byl však poražen a svržen do nicoty a do „propastí“. Bůh poté nařídil andělům spoutat padlé anděly v hlubinách země na místě odsouzení, ale desetinu z nich nechává, aby podléhala Satanovi zde na Zemi a pokoušela člověka. Zatracené duše lidí se poté mohou stát nižší formou démonů, právě pro své zlé činy protože jsou ve své podstatě příchylné ke zlu a jiným špatnostem. Navíc to je svobodná vůle lidí chtít zlo. Někteří z těchto padlých andělů, z kterých se staly poté démoni, sestupují denně do zásvětí (pekla) a berou s sebou duše zatracených hříšníků, kteří právě zemřeli.“

Mohou se démoni přivolávat kdykoli?

„Ano i ne. Ono to není tak jednoduché. Například démonická bytost Haristum podléhá sluneční sféře. Díky tomu je možné jej přivolávat v neděli o jedné, šesté a desáté hodině. Khil je podřízen planetární sféře Marsu. Zjevuje se v úterý ráno o jedné, třetí a osmé hodině. Surgt je podřízen planetě Venuši. Ten se zjevuje v pátek v noci o půlnoci a ve tři ráno atd.

Těmto bytostem podléhají další démoni a skupiny nižších entit. Je nutné znát jejich tzv. sigilium tedy znak, který je přiřazen k jejich jménu a je nutné jej dokonale ovládat, protože stačí jen malá odchylka, či nepřesnost a může dojít k velkým škodám. Ale protože lidé neznají přesné postupy jak s démony komunikovat, stačí mnohdy jen vaše zhoubná touha v rámci zla a tato touha příslušného démona vždy přivolá a je i vyslyšena. Proto stačí tak málo k tomu, někomu ublížit a být také sám zahuben.“

Jsou i jiné důvody, proč nás démoni napadají?

„Když vynecháme žádost jiného člověka, je tu pak další aspekt, a to ten, že vás některé lidi chtějí zničit pro vaši předurčenost. Tedy, že jsou tu lidé, kteří mají některé schopnosti a vlastnosti, které mohou démonům vadit. Může jít i o to, že jde o osoby, které jsou k něčemu duchovně významnému předurčeni již v době svého narození. Proto se démoni snaží těmto lidem zničit život, aby se nenaplnilo jejich důležité poslání.“

Mají démoni svá jména?

„Všechny bytosti obou světů mají svá jména. Lucifer, Belzebuth, Astarot,Lucifug, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros, Marbas, Pursan, Loray, Valefar, Nuberus atd. V rámci samotného oboru démonologie existuje evidence stovek jmen různých démonů. Jen Statan má několik jmen. Lucifer, Elil (kvílící Syn úsvitu). Také se mu říkalo Jitřenka, Žalobce nebo ten, kdo zvěstoval světlo. Má mnoho jmen a mnoho podob.“

Mají tyto bytosti nějakou konkrétní podobu?

„Přesná podoba není vždy známá. Démoni mohou na sebe brát rozličné podoby a tvary. Od těch hrůzných až po pro lidské oko či psychiku snadno přijatelné. Jsou známy případy, kdy se démon dal poznat v podobě krásné dívky, či mladého atraktivního muže, či moudrého starce. Jindy na sebe bral podobu ohavné zrůdy, která děsila až k omdlení. Tyto bytosti může provázet i zápach sýry, hniloby či tlející masa a rozkladu. Nebo také kouřového matného světla. Jejich tvar je takřka neuchopitelný a velice různorodý.“

Existují knihy, podle kterých se dají tyto bytosti přivolávat?

Ano. Existují opravdu odborné grimoary, které se dají úspěšně použít. Jde například o Arbatelův grimoár De Magia veterum, De Heptarchia mystica, svazky od Agrippy z Nettesheimu, Clavicula Solomonis, Magia Innaturalis, Sefer raziel haMalach, a v neposlední řadě i Almadenův Lemegeton či Abanův Heptameron. Knih je řada. Ale je nutné říci, že užívání je velice náročné a vyžaduje velkou znalost a jsou v praxi opravdu velice nebezpečné. Na internetu jsem nalezl řadu odkazů od lidí, kteří toto nebezpečí doslova bagatelizují a navíc ostatní hloupě navádějí k používání magie a čarodějnictví (sortilegia) v reálu. Což rozhodně odsuzuji.

Jsou i jiné knihy, které nás varují před démony? Kde se o nich můžeme dočíst?

Řadu důležitých informací získáte například v knize Enchiridion, Levitius, Numeri, Deuteronomium, ve druhé knize Samuelovi, ve spisech Izajáše, Henocha, Ozeáše, Jeremijáše či Ezachiela, ale i v listech Efezským, Koloským, Korintským, první a druhý list Tesalonickým atd.

Můžeme se vůbec nějak bránit proti těmto bytostem?

„Základní ochrana je ta, že se budeme snažit nežít ve zlu. To je ovšem někdy složité, protože jsme jen lidé. Děláme chyby a někdy nás i dostihnou špatné myšlenky a touhy. Jsme ovládáni světem, tělem i sny. Ale nyní však k praktické rovině. Pokud již dojde k něčemu takovému, a jsme obětí ataku démona, je dobré vyhledat něčí odbornou pomoc a neotálet s tím. Čas vždy hraje proti nám. Je to stejné jak s nemocí. Najděte v sobě víru a lásku, požádejte zástupce církve o pomoc, obraťte se na exorcistu, noste u sebe kříž svatého Benedikta, pomáhá i vykuřování – tedy čistění prostoru.“

Hovořil jste o kříži svatého Benedikta a vykuřování. Popište nám to trošičku.

„Tradičním zapovídacím nekromantickým kuřidlem je pelyněk pravý, laskavec, ločidlo, tis červený, čecheřice vonná, zerav západní a harmala mnohodílná. K vymítacím kuřidlům se řadí ločidlo, yzop, jalovec, vavřín, kapradí, zemědým lékařský, routa a třezalka. Základem je vždy kadidlo jako hlavní pojící medium. Tyto sušené ingredience poté sypete na rozžhavené uhlíky a kouř poté čistí prostor kolem vás.

Co se týče uvedeného kříže, tak ten nese v sobě taxturu Crux sancta sit mihi lux, Non draco sit mihi dux Vade retro satana, Nunquam suade mihi vana, Sunt mala quae libas, Ipse venena bibas. Toto šestiverší se inspiruje evangelním rozhovorem mezi Ježíšem a apoštolem Petrem. Počáteční písmena šestiverší (CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB) bývají vyryta kolem kříže, který i já osobně nosím na krku“.

Hlas v hlavě zničil Janě život

Milan Doležal

Paní Jana z Náchoda během svého života prodělala dvakrát umělé přerušení těhotenství. Jednou na přání partnera a podruhé, protože si nemohla dovolit další dítě, přišla by totiž o práci. Kolik takových žen kolem nás prožilo podobný příběh a nelehkou volbu rozhodování? Možná tisíce. Když překročila paní Jana věk 45 let začala vnímat, jakoby k ní v hlavě někdo promlouval. Nejdříve si myslela, že je to ona sama, vždyť, kdo z nás si někdy sám se sebou nepovídá a není sám sobě rádcem i zpovědníkem. Jenže onen vnitřní hlas začal být stále více neodbytný a čím dál více otravnější a zlejší. Začala slyšet obviňování z toho, že zabila své dvě nevinné nenarozené děti, že je zrůda, vrah apod. Hlas slýchávala nejdříve jen zřídka, později pravidelně zhruba každý večer když ulehla a v následujících měsících již opakovaně i během dne.

Od toho okamžiku se její zdravotní stav začal také velice zhoršovat, zejména v oblasti ženských orgánů a dolních končetin.

V noci měla dokonce nejednou pocit, že se nemůže pohnout, jako by ochrnula a nemůže se nadechnout. Propukala často v nečekaný pláč, který nedokázala zastavit. Dokonce ji provázelo i pomyšlení na sebevraždu.

Nemohla doma nic dělat, jen cítila neustálou a neuvěřitelnou tíhu. Bylo to pro ni hrozné. Naprostá vyčerpanost a ztráta radosti byla naprosto zničující. A navíc ten hlas v hlavě ji nedal pokoj a stále ji opakoval, že je vrah a že bude zničena. Jednalo se i o velice vulgární nadávky i s tím, že by bylo lepší, kdyby skončila sama se svým zbytečným životem. Že ji Bůh nikdy neodpustí.

Největší ďáblovou lstí je, že člověka donutí věřit, že Bůh mu neodpustí jeho hříchy. Cíl byl jen jeden. Dovést tuto ženu do stavu naprostého zoufalství a pocitu osamění a zlomit jej.

Paní Jana se propadala stále více do pocitu beznaděje a nenašla nikde pomoc. Navíc se bála svěřovat, aby nebyla označena okolím za blázna. Snažila se onen hlas v hlavě překřičet, brala prášky na spaní, aby měla alespoň v noci klid, ale vše bylo jen krátkodobé.

Naše setkání bylo vlastně náhoda. Byl jsem zrovna v Náchodě, kde jsem vedl jeden seminář o komunikaci s anděli v aramejském jazyce. Paní Jana mě vyhledala a odvyprávěla mi svůj smutný příběh. Domluvili jsem se, že za ní druhý den ráno zajdu a pokusím se ji pomoci.

Některé příběhy lidí mě zasáhly velice hluboce, protože jsem byl častokrát konfrontován s tak velkým lidským utrpením, že si jej jen málo kdo dovede představit, že vůbec existuje. Andělé a démoni žijí mezi námi a vedle nás a vidí nás, jen my nevidíme je. Jana se bála, zda ji budu soudit. Uklidnil jsem ji, že já ji soudit a vinit rozhodně nebudu. To nechám hlupákům.

Druhý den zrána, jsem k ni zašel. Po krátkém rozhovoru jsem začal odříkáváním žalmu devadesát.

Poté jsem ji položil ruce na hlavu a označil znamením kříže, požehnal svěcenou vodou na čele. Právě tyto základy rituálů přízrakům nejvíce vadí. Učinil jsem ji znamení kříže na obou rukách a na zátylku.

Ve tváři ženy se zrcadlilo zoufalství a vždy uhnula pohledem, aby se nemusela podívat na posvátné předměty, které jsem před ni záměrně kladl.

Během modlitby za osvobození se stalo něco zvláštního. Jana cítila pálení na různých částech těla a vnímala křeče a vnitřní hlas se proti ni silně rouhal. Po několika minutách se ji udělalo špatně od žaludku, ale překonala to. Nakonec přece jenom ucítila, že ji cosi zlého opouští. Poté byl již klid.

Když jsem vzýval Pannu Marii, pocítili jsme oba záplavu velmi silného až ostrého světla, světla, kterého se dalo snad i dotknout. Pak Jana jen v tichosti uvedla: „Ona je tady“. Tím myslela Pannu Marii, kterou jsem prosil o pomoc a ochranu.

Přesto jsem i nadále pokračoval v modlitbách..“Exorcizo te, vetus hominis inimice: recede ab hoc plasmate dei. Hoc te iubet Dominus noster Iesus Christus, cuius humilitas tuam vicit superbiam, largitas tuam prostravit invidiam, mansuetudo calcavit saevitim... Vetus adversaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat....Recede ergo, Satan, in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti...

Vše nakonec dopadlo dobře, sice to nebylo hned, ale paní Jana byla nakonec vysvobozena. Stavu, ve kterém se nacházela se odborně říká posese. Démon se v tomto případě pokusil, a do jisté míry i úspěšně, ovládnou křehkou mysl paní Jany. Skrze pocit viny, za dvě interrupce, tak získal nad ní moc a zlomil ji.

Rád se za lidi modlím a mnohokrát prosím Boha, aby jim pomáhal a chránil je. Často se však stává, že když jim řeknu, že mají jít do kostela poděkovat Panně Marii za záchranu, dívají se na mě, jako bych byl z jiného světa. Přitom jde jen o drobnost. Poděkování za svůj život. Jít do kostela se stydí a přijde jim to až nedůstojné. Těchto lidí je mi potom velice líto.To však nebyl případ Jany.

Jen jedna drobná rada. Když slyšíte onen podobný hlas ve své hlavě, nenaslouchejte mu. Nikdy by jste mu neměli klást žádné otázky za účelem něco se dozvědět.. To je první vážné pochybení. Nikdy se na nic neptejte.

Tento případ jen špičkou ledovce. Je to zcela odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.

Barbora přicházela o svou životní energii

Milan Doležal

Vše by na první pohled vypadalo jako běžný příběh jedné nešťastné ženy z Brna. Možná podobné tomu, jaký kolem nás prožívá bez povšimnutí spousty jiných lidí. Podstatou, ukrytou na hranicí materiálního světa, a mimo chápání spousty lidí, bylo ovšem skryté zlo. To, co můžete takto zažít, je jen vrcholek ledovce, je to odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.

Vše začalo u paní Barbory vlastně nenápadně. Pozvolný úbytek sil, první zdravotní potíže, problémy se spánkem.Vše přecházela, jako běžnou daň povolání, rodině a věku. Jenže se během dalších měsíců vše pozvolna a nenápadně zhoršovalo. Došlo to tak daleko, že paní Barbora nemohla ani ráno vstát z postele, jak byla unavená. Během dne se jí motala hlava, byla nesoustředěná, stále ji něco padalo z ruky a byla tak slabá a pomalá, že si musela neustále sedat a odpočívat. Doma to nebylo o nic lepší, naopak. Když se snažila někomu svou situaci vysvětlit, tak ji nikdo nevěřil. Jen si každý, včetně matky a přátel, myslel, že si vymýšlí a chce na sebe upozorňovat. A tak byla na vše sama.

Barboře se již dříve stávaly zvláštní věci, ale v poslední době jí čím dál více trápily četná onemocnění, bolest žaludku, hlavy a bolest kloubů, která ji úplně vyřazovala z běžného života. Od bolesti nepomáhaly ani silné léky. Podle lékařů ji nic nebylo a okolí jí začalo vnímat jako simulantku a v práci kolegové, že se jí nechce pracovat. Dokonce i rodina ji naznačovala že je divná, a ať se rychle sebere.

V noci to bylo také hrozné, stávalo se, tak dvakrát týdně, že jí cosi neznámého a nehmotného vysávalo život z těla. Vždy cítila chlad a jakoby na ni něco těžkého ulehlo. Chtěla křičet, ale nemohla, chtěla se pohnout, ale nemohla. Se strašlivým vypětím všech sil se snažila zvednout, ale marně. Nakonec se jí, bezmála zadušené, podařilo posadit. Setřásla onu „bytost“, která jí drtila hrudník a dusila. Vyděšená a pokrytá potem přemýšlela, co se to kolem ní děje.

Další dny jí vždy stravující horečka způsobila, že nemohla vůbec fungovat. Když večer přece jen usnula, ve zmatených polo snech potom vnímala zvuky a pohyby v pokoji a v její blízkosti.
Kdosi se jí snažil doslova vysát všechnu životní energii, chtěl jí srazit na zem, aby zůstala bez sil a jakékoliv vůle k životu.
Když jsem za ní do Brna přijel, setkal jsem se s ženou, která byla již na pokraji svých zdravotních možností a psychických sil. Zašel jsem s ní proto nejdříve do kostela, aby nabrala trochu energie, což jí pomohlo a trochu se jí ulevilo. Následná cesta vedla k nim domů, kde jsem se snažil jí pomoci. Na stůl jsem položil benediktinský stříbrný kříž, fialovou štolu jsem si dal kolem krku a začal jsem pomalu odříkávat zdrávas. Následně jsem ji na čelo namaloval svěcenou vodou znamení a na ruku namaloval nejstarší pečetě Ježíše Krista. Poté jí přiložil na krk kříž, který jsem si přivezl z římské Sancta Sanctorum. Pak začalo snímání zla, při kterém jsem postupně odříkával modlitby z Římského rituálu De Exorcismi Et Supplicationibus Quibusdam.

...“Deus, humani generis conditor atque defensor, respice super hunc famulum tuam, quam ad tuam imaginem formasti et ad tuae voca gloriae consortium. Vetus advarsaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum Sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat.... 

Během rituálu se paní Barboře udělalo sice nevolno a špatně se jí dýchalo, ale i přesto se vše po nějaké době podařilo společně zvládnout. Je to statečná žena, která se nechtěla vzdát. Vše dopadlo díky Bohu dobře. A paní Barbora je nyní již mimo nebezpečí.

Kdo jí vlastně škodil? Byla to jiná žena z Brna, která se věnovala řadu let spiritismu a bydlela v sousední ulici. Problém byl v tom, že byla v minulosti milenkou muže paní Barbory, kterého chtěla ovládat z finančních důvodů. Vše dopadlo ovšem tak, že Barbora se to dozvěděla a manželství nakonec zachránila. Zhrzená milenka se pak během černých mší dokázala napojit na paní Barboru a ničit ji touto cestou život.
Díky těmto zkušenostem jsem si mnohokrát uvědomil, že víra je mnohem silnější, než si myslíme a chceme připustit. Víra je silnější než cokoli jiného.

Podnikatel krachoval vinou černé magie

Milan Doležal

Pan Martin z Chocně, nedaleko České Třebové, byl docela úspěšný podnikatel. Dařilo se mu dobře, prosperoval, měl řadu přátel, plno plánů a spokojenou rodinu. Domníval se, že to tak zůstane a neměl důvod se něčeho obávat. Na duchy, prokletí a podobné záležitostí mimo náš materiální svět vůbec nevěřil. Tedy až do doby, než se dostal do ostrého sporu s jedním se zaměstnanců, který jeho společnost poškozoval a dělal špatné jméno jeho firmě. Pracovníka proto propustil a doufal, že bude mít opět klid.

Po pár měsících se mu ovšem začal zhoršovat zdravotní stav. Nevěnoval tomu velkou pozornost. Přikládal to vyčerpání z práce. Když se však situace nezlepšovala a přidávaly se další a další potíže, vyhledal lékaře. Ale ani po řadě testů a různých lécích lékaři nic závažného nezjistili. Firma navíc začala mít finanční potíže. K tomu se přidaly další starosti i v soukromém životě. Někteří přátelé, jej přestali znát, manželka se začala muži vzdalovat. Dluhy narůstaly, život se propadal do temné propasti, manželka navíc potratila a jeho otec onemocněl rakovinou.

V tu dobu nalezl cestu ke mně a zavolal mi. Vše jsem podrobně vyslechl a domluvili jsme se, že za ním do Chocně rád co nejdříve přijedu a pokusím se mu v rámci možností pomoci. Osobně jsem to uvítal, protože jsem chtěl navštívit v Chocni tamní kostel sv. Františka Serafínského kde je velice zajímavá léčivá energie.

Pan Martin mi celou situaci i s dopady na jeho život podrobně popsal. Já se díky tomu, mohl na něj v klidu a snadněji „napojit“ a podívat se, co se kolem něj děje a co se vlastně stalo. Zvláštní bylo, že kolem pana Martina se vznášelo jakoby temné mračno, které bylo jak hustá kaše. To mě udivilo. Takto upravené a koncentrované zlo bývá velice ojedinělé. Naposledy jsem se s touto formou setkal, když se jedna skupina okultistů pokusila za nemalou úplatu magicky zabít jednoho podnikatele.
Prokletí, které bylo v rámci černé magie koncentrováno do hodně silného zla, bylo namířeno na pana Martina s důrazem jej doslova zničit. Mým cílem proto bylo jej osvobodit a vytvořit mu silnou ochranu, aby se nestal obětí. Během rituálu jsem neustále vzýval Ducha svatého a z těla pomalu na astrální úrovni odmotával černé pletence negativní energie, která na něj byla seslána opakovaně během černé magie. Panu Martinovi se poté viditelně ulevilo, a jak mi následně řekl, měl pocit, jako by z něj spadl velký těžký balvan. Lépe se mu i dýchalo. Poté jsem před nás na stolek postavil velkou mísu se slanou vodou, na dno jsem položil zrcátko a čekal co se bude dít. Stoupl jsem si za pana Martina, na krk mu dal posvěcený křížek a položil jsem mu ruce na hlavu. V pokoji se vznášel dým se zvláštní směsi k tomu určeného vykuřovadla, které jsem získal od mého přítele, arménského kněze. V okamžiku našeho společného propojení jsem začal odříkávat latinské formule z velké exorcie, které předepisuje tzv. Rituale romanum a vzýval svatá jména. Pokojem se náhle prohnal studený závan větru a napětí houstlo.
Svíraje kříž, jsem se třikrát pokřižoval na čele, na rtech a na levé straně hrudníku. Položil jsem mu štolu na pravé rameno a křížem jsem se dotkl jejího levého ramene. Na stole ležel benediktinský stříbrný kříž , fialovou štolu jsem si dal potom kolem krku a začal jsem odříkávat Zdrávas Maria, milosti plná...Použil jsem i zaříkávání: Immondissime spiritus, in nomine dei patris, et filii, et spiritus sanktis...amen
V té době jsem v domě začal cítit zvláštní těžký vzduch a bylo slyšel slabé zvuky jako rány, praskání, škrábání a bouchání vycházející ze stropu a zdí. A pak tu byly ty divné zápachy plísně a hniloby a tlejícího masa.
Nemá smysl se dále rozepisovat o průběhu našeho setkání. Naštěstí to dopadlo pro nás oba dobře. A pan Martin byl díky Bohu osvobozen.

Závěrem jsem mu pomazal nemocná místa olejem určeným ke svátosti nemocných a bolest ustala. Nakonec jsem celé jméno pana Martina napsal na lístek a poslal je kolegům do kongregace Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina, kteří poté v Bazilice svaté Anastázie v Římě, konají nepřetržitě adorace za osvobození podobných obětí. Jeho jméno bylo přijato v rámci modliteb za osvobození.

Jen dodám, že pan Martin se stal obětí promyšleného prokletí a útoku černou magií tedy infestace a vexace. Což je zamoření místa kde žije zlem a vnější silný útok pronásledující jej až k dosažení jeho zničení. Kdo za to mohl? Jak jistě tušíte, byl to jeho propuštěný zaměstnanec, který sám praktikoval řadu let černou magii a v touze po pomstě, se rozhodl Martina zničit, což by se mu jistě podařilo. Pamatujte, že všichni jsme zodpovědní za své myšlenky, skutky a naše slova.

Když se můj kolega skrze jednu posedlou ženu zeptal démona, proč chodí často k nevinným lidem, proč nejde raději k nějakému politikovi, soudci, exekutorovi atd, tak on mu odpověděl: …“ti už jsou dávno naši, ti nám dávno dobrovolně patří a rádi“….

Sestřina nenávist zničila Daně život

Milan Doležal

Může nám prokletí zničit život? To bývá častá otázka, kterou dostávám. Musím říci, že ano a doslova se vám může váš život proměnit v peklo. Zlé síly mohou být totiž posíleny a namířeny nejen proti konkrétním osobám, ale i proti rodinám. Když se něco podobného stane, život postiženého se radikálně změní. Rozumem to nijak nevysvětlíte, protože to, co se vám děje se vymyká jakémukoliv materiálnímu chápání. Lidí postižených prokletím je mnohem více, než si myslíte. Emoce a myšlenky se nevidí, nic neváží ani neměří, ale i přesto nikdo nemůže popřít jejich existenci a jejich schopnost ovlivnit chování naše nebo nám blízkých.

„Stejně se ti nebude dařit, o to se již postarám.“ To byla slova, která možná vše spustila. Tedy onu vlnu nezdarů, karambolů a neúspěchů v životě paní Dany ze Strakonic. Tato slova vyslovila vlastní sestra. Důvod? Touha po majetku a vlastní nešťastný vztah, kdy své starší sestře záviděla spokojený a klidný život. To, co po několika týdnech následovalo, se dá napsat v několika větách.

V práci se paní Daně přestalo dařit a nezvládala svěřené úkoly. Byla stále více unavená a vyčerpaná. Ráno nedokázala vstát z postele jednak malátností a také se ji točila hlava. Bolest se v těle stěhovala z kloubů, do žaludku a zad, poté do hlavy a ledvin. V práci se stala obětí šikany, pohrdavých úšklebků, posměšků a znevažování práce. Nakonec ji bylo navrženo, aby raději z práce sama odešla, jinak ji ředitelka bude muset propustit. Kolektiv s ni již nechtěl pracovat. To byla jen jedna část hororu. Doma na ni čekala další. Syn se vyboural v autě a vztah s manželem se začal více a více zhoršovat. Neustále ji předhazoval, že je neschopná, líná, že jiné ženské se o domácnost starají mnohem více a lépe. Když hledala pomoc u přátel, tak ti najednou neměli čas a rodiče ji řekli, že si jen vymýšlí, a za vše si může sama.

„...poté se dostavil strach, nedůvěra, vztek, zlost, apatie a nakonec i rezignace. Objevovala se náhlá a nevysvětlitelná onemocnění. Častokrát jsem nebyla schopna pracovat, dokončit pracovní záležitosti. Trpěla jsem častými záchvaty silných fyzických bolestí v kloubech, játrech, slezině, rukou, nohou. Pociťovala jsem nečekané tlaky v krku a na plicích, že jsem nemohla skoro ani dýchat..“ popisovala mi svou situaci.

Po několika měsících vnitřního boje a bolesti začala uvažovat, že by se asi všem ulevilo, kdyby již nežila. Začala obviňovat sama sebe, že je asi opravdu tak špatná, že si za vše může jistě sama.

Když jsem za ni do Strakonic přijel, byla to již zlomená žena, která vše vzdala. Byla na pokraji fyzických i psychických sil. Její sestra byla naopak spokojená a šťastná. Měla velkou radost z toho, že se paní Daně zhroutil celý život. Bylo v ni tolik zloby, zášti a touhy ubližovat, že to bylo až k nevíře. Hodně soucítím s člověkem, který musí projít těmito zničujícími mukami.

O samotném rituálu se nemá význam moc rozepisovat. Zapálil jsem kadidlo s olivovými listy požehnanými na Květnou neděli, zažehl svíci a svěcenou vodou jsem pokropil pokoj a požehnal paní Danu. Použil jsem i starý rituál, který obsahuje i požehnání Contra mures. I místa totiž mohou sloužit jako nástroj, přes který může démon, či člověk formou černé magie lidem škodit. Položil jsem ji ruku na hlavu – v ten okamžik jako bych dostal elektrický šok, který proletěl celým mým tělem. Vše trvalo dlouho, ale dopadlo to naštěstí dobře. Prokletí bylo sejmuto.

Závěrem jsem nemocná místa paní Dany pomazal olejem určeným ke svátosti nemocných aby bolest ustala. Bylo krásné vidět, jak se ji ulevilo, i když byla ještě hodně vyčerpaná a unavená. Když jsem s ni hovořil po několika týdnech, byla již spokojená a životní síla se ji vracela. Situace doma se pozvolna uklidnila a dokonce si našla novou práci a také nové přátele. Jen její sestra se po čase nervově zhroutila a musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Nakonec jsem celé jméno paní Dany napsal na lístek a poslal je fantastickým kolegům do kongregace Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina, kteří poté v Bazilice svaté Anastázie v Římě, konají nepřetržitě adorace za osvobození podobných obětí. Její jméno pak bylo připojeno v rámci modliteb za osvobození k mnoha dalším.

Prokletí mezi rodinnými příslušníky jsou však velice strašná. Občas se setkám s případy, kdy se zlé činy a vlivy nebo kletby dědí z rodičů či prarodičů. Jestli je očarováno jídlo nebo pití, které pak člověk zkonzumuje, účinky mohou být mnohem silnější...jestli se mu podaří získat nějakou vaši věc, je síla prokletí a černé magie ještě účinnější.

Ohavný přízrak, který děsil celou rodinu

Milan Doležal

Vše začalo vlastně bez varování a nečekaně. Jednoho večera dala paní Blanka z Nové Paky spát svou malou dcerku do postýlky, zapnula tzv. chůvičku a šla žehlit. Večer pokračoval docela klidně až do okamžiku, když sousedův pes začal hrozně až strašidelně výt. To paní Blanku překvapilo, protože to nikdy nedělal. Krátce na to se pak z chůvičky ozval první podivný zvuk.

„…bylo to jako mumlání a chrčení dohromady, nejdříve jsem si myslela, že je to jen nějaká porucha, ale stále se to opakovalo a bylo to zřetelnější, jakoby někdo přímo do té chůvičky cosi mumlal. Hrozně jsem se polekala a ihned jsem běžela do pokojíku k malé. Ta naštěstí klidně spinkala a nikde nikdo nebyl. Uklidnila jsem se a šla pokračovat v žehlení...“ uvedla při našem setkání paní Blanka.

Jak dále dodala, vše se později opakovalo ještě několikrát. Bylo slyšet mumlání a dokonce i celá slova a věty, ale vše v neznámém jazyce.

Jednou večer, když se zvuky z chůvičky opět ozvaly, vzbudila ve strachu manžela. I když ji vůbec nevěřil, přesto s ni zůstal vzhůru a dokonce i on sám slyšel ony slova. Nejdříve si myslel, že je v bytě zloděj, ihned utíkal do pokoje k malé, kde bylo vše v pořádku. Proto prohledal celý dům, ale nikde nikdo nebyl. Další večer byl u nich na návštěvě kamarád a i on slyšel ty podivné zvuky a pak někdo několikrát udeřil silně do stěny, dveře se samy otvíraly a bylo slyšet dokonce kroky v podkrovních pokojích. V domě se ozývaly nenadále zvuky, cítili něčí přítomnost, objevovaly se závany studeného větru, které proudily domem, i když okna i dveře byla dobře zavřené.

O noc později měl manžel pocit jakoby se ho něco zmocnilo. Jakoby na něm někdo ležel a zahryzl se do jeho rtů a pil z něj energii. V domě se nedalo vydržet a dokonce i sám muž nakonec musel uznat, že bude moudřejší se z domu na čas vystěhovat k rodičům.

Když jsem k nim přijel, bylo domluveno, že v tomto podivném domě zůstanu na noc sám a pokusím se přijít této záhadě na kloub a snad to i vyřešit. Byla již tma a já procházel starým domem. Najednou jsem zneklidněl. Byť jsem byl v domě sám, cítil jsem, že mě někdo sleduje, že mě někdo po domě pronásleduje, že kráčí těsně za mnou. Několikrát jsem se prudce obrátil, byl jsem však vždy sám. Nikde nikdo nebyl. Vrátil jsem se do dětského pokoje a sedl si do křesla a četl si. Byla zhruba půlnoc, když jsem na tváři náhle ucítil podivně studený závan vzduchu – jako průvan. Plamen svíčky na stolku se prudce zatřepetal. V tom se ozvalo trojí hlasité, zřetelné zaklepání na dveře. Rychle jsem vyběhl na chodbu a zahlédl jsem velké bledé světlo, stejné jako lidská postava, ale beztvaré, jak přede mnou „pluje“ prostorem. Vrátil jsem se do pokoje. Zprvu jsem neviděl nic, pak jsem si všiml, že list knihy, která ležela na stole vedle křesla, se zčistajasna obrátil. Žádný vánek do pokoje ovšem nepronikal. Následně jsem pocítil, že cosi hmatatelného, přesto neviditelného, mě minulo a na podlaze jsem spatřil pohybující se stín. Plazivá černá silueta, sotva viditelná se tiše šinula pokradmu vpřed směrem ke křeslu, kde jsem seděl.

V domě byl opravdu přízrak a musím podotknout, že docela silný. Hodně jsem se zapotil a přiznám se, že jsem měl několikrát velkou chuť dům opustit. Pokojem se vznášela vůně kadidla, a já několik hodin odříkával svaté texty..“Ve jménu Ježíše Krista, mocí jeho svaté krve a na přímluvu P. Marie se odříkám jakékoli vazby s jakýmkoli zlým duchem, který je v tomto bytě nebo útočí proti mně. A přijímám tě, Ježíši Kriste, jako svého jediného Spasitele a Vykupitele“... a prostor celého domu jsem opakovaně očišťoval svěcenou vodou z Jeruzaléma, kterou jsem dostal od jednoho arménského kněze. Až kolem třetí nad ránem konečně vše utichlo a nastal vytoužený klid.

Faktem je, že jasné příkazy v rámci exorcie, či při vyslovení modlitby za osvobození, si démoni dobře uvědomují, působí na ně jako švihnutí bičem a vadí jim. Znáte li postup a víte co máte dělat, hodně jim to vadí. Kam se poděl onen přízrak? Nevím. Ani netuším, kdo to byl. To je tajemství Boží. Ale do tohoto domu se již nevrátil a vše se nakonec vrátilo do starých klidných kolejí. A tak to má být.

Ďábelské zjevení v bytě

Milan Doležal
Před několika měsíci se nechal pan Karel z Českého Krumlova umluvit kamarády na společnou seanci, při které se snažili přivolat a dokonce i materializovat ducha jednoho společného známého. Něco se však během obřadu pokazilo, přesněji řečeno, ducha se prý podařilo přivolat, ale ne tak, jak si pan Karel představoval. Během seance, jak mi později vyprávěl, se venku divoce rozštěkal pes a kamarádova kočka začala divoce běhat po pokoji, skákala na záclony a chtěla se dostat pryč. Cosi pak převrhlo vázu na stole a zhasla svíčka.

K prvním strašidelným událostem došlo zhruba pět týdnů poté, kdy se Karel pustil s kamarády do vyvolávání duchů. Tedy do onoho spiritismu. Jak mi uvedl, prvotně si ničeho nevšiml. Sice se mu začal pozvolna zhoršovat zdravotní stav, ale přikládal to zejména nedávno prodělané chřipce. Mnohem horší ovšem bylo, že začal mít pocit, jako by jej někdo neustále sledoval, jako by za ním někdo stál. Když se otočil, nikdo tam nebyl, ale pocit nejistoty a napětí zůstal. Navíc si začal všímat, že v tzv. rovině periferního vidění spatřuje pohyby postav. V noci se budil strachem, jasně cítil, jak na něj sahá něčí ledová ruka. Jindy měl pocit, jako by mu na hrudi ležel velký těžký kámen. Když se probudil, nemohl se hýbat, nemohl dýchat a ni křičet. Postupem času začal propadat depresivním stavům, v noci se bál usnout, kdosi byl stále vedle něho. Později začal slyšet i prapodivné zvuky v bytě. Nejdříve jakoby šelest, poté i kroky a později i šeptání či mumlání. Slovům nerozuměl, jednalo se o cizí řeč. Chápal v nich však skrytou hrozbu či snad varování. Vše kolem něj přestávalo dávat smysl. To vše trvalo více jak rok. Když pak na zdi v ložnici nalezl ráno nápis ...mors principium est...rozhodl se požádat o mou pomoc.

Bylo mi jasné, že entita, která se sem dostala získává větší a větší moc díky energii, kterou vysávala nejen Karlovi. Tušil jsem, že nebude vůbec jednoduché ji ovládnout a především vrátit tam, kam patří. Bylo docela zajímavé sledovat, jak se v životě pana Karla začalo vše bortit – květiny v bytě uvadaly, v bytě bylo nedýchatelno, i po krátké návštěvě vám začaly slzet oči a vše bylo takové šedivé a bez života. V bytě byl občas cítit nepříjemný zápach.

V čem byl tedy problém? Během seance se nepodařilo přivolat duši jejich starého známého, ale naopak hodně zlou a zákeřnou bytost. Ta se díky jejich neuváženosti snadno dostala k nim a začala škodit. Několik dnů jsem se proto na boj s ďábelským přízrakem pečlivě připravoval.

Po mém příjezdu do Českého Krumlova jsem požádal pana Karla, aby se posadil do křesla. Do rohů pokoje jsem nasypal exorcistickou sůl. Tato speciálně upravená sůl pomáhá vyhánět démony a chrání místa od jejich působení. Pro vykuřování jsem použil posvěcené kadidlo a ločidlo. Tím mohl začít tzv. rituále romanum. Když jsem začal odříkávat a vzývat svatá jména, rozlehl se pokojem nepopsatelný křik, vrčení a skřeky. Bylo to opravdu hodně děsivé. Z pokoje jakoby mizelo světlo. Atmosféra začala houstnou a špatně se i dýchalo. Přesto jsem nepřestal i když se v pokoji náhle ochladilo. Kouř z kadidla se pomalu vznášel kolem nás a zahaloval nás jako plášť. Rituál trval docela dlouho, ale když jsem požádal pana Karla, aby se mnou opakoval modlitbou:..“Ve jménu Ježíše Krista, mocí jeho svaté krve a na přímluvu P. Marie se odříkám jakékoli vazby s jakýmkoli zlým duchem, který je v tomto bytě nebo útočí proti mně. A přijímám tě, Ježíši Kriste, jako
svého jediného Spasitele a Vykupitele“... bylo slyšet prudké bouchnutí do dveří a poté nastal již klid.


Vše dopadlo tedy dobře, temnou bytost se podařilo zahnat zpět do zásvětí. Pro pana Karla to byla navíc velká lekce, že si nemá zahrávat s něčím, co je nebezpečné.

Strašidelný zámek v Košátkách

Milan Doležal

Tajemný zámek Košátky, staré šlechtické sídlo, které náleželo dlouhá léta Kolowratům, stojí jistě za pozornost milovníků záhad a paranormálních jevů. Košátky naleznete nedaleko Kropáčové Vrutice.Co se zde vlastně děje? Musím říci, že zámek Košátky, považuji osobně za jedno z velice tajemných míst a také, za jedno z nejstrašidelnějších u nás. Je jen škoda, že se o něj tak málo lidí zajímá a že nepatří mezi turisticky vyhledávaná místa. Ale snad je to tak dobře.

Základem zámku je mohutná gotická věžovitá tvrz s tzv. lucernou z 1. poloviny 15. století, postavená pány z Weitmile. Střední zámecká věž je prastará stavba neboť Košátky byly kdysi pevnou tvrzí onoho typu, který je u nás dosti vzácný. Poněvadž hrad stál na rovině, byl chráněn ze všech stran vodním příkopem.

Byl jsem překvapen, když jsem po své návštěvě tohoto sídla cítil na různých místech přítomnost astrálních bytostí. Ale v podobných budovách je to běžné a tak jsem to raději neřešil.

Stalo se to v létě, první noc, co jsem přespal ve věži v jedné z komnat, jsem se probudil a slyšel jsem na zdi, přímo u mé hlavy, jako by někdo třel o zeď novinami. Nic dalšího se však již neudálo a tak jsem se obrátil na bok a spal dál. Později jsem zjistil, že tento zvuk je zde slyšet častěji a to dokonce i ve dne na různých místech objektu.

Ještě za dob rodu Kolowratů však ve věži býval archív dokumentů, zvaný listovna. Snad tam některý astrál listoval ve starých aktech. Je totiž běžné, že astrální bytosti, které se za života zabývají intenzivně a dlouhá léta a se zájmem jistou prací, pokračují v tom i po své smrti.

Z onoho pokoje ve věži vede do prvního patra pravého zámeckého křídla schodiště. Je úzké a točité a schody jsou dřevěné. Na tomto schodišti je možné slyšet občas velkou ránu, jako by někdo dupl velkou silou, nebo něčím udeřil o schodiště. Když jsem to zaslechl, vyběhl jsem z pokoje, nikdo tam však nebyl. Po krátké době se však stalo něco mnohem zajímavějšího. Probudil jsem se zhruba kolem jedné ráno, a tu jsem spatřil, ač byla byla tma, stát u postele ženskou postavu v černém oděvu s bílým širokým límcem, jaké nosily ženy ve středověku. Byla to postava ženy asi pětačtyřicetileté, střední výšky a dost silné. Výraz jejího obličeje se nedal přesně určit, ale přesto jsem vytušil a vycítil jisté utrpení. Něco mi říkala, ale já ji nerozuměl. Netušil jsem co mi chce, a tak jsem ji v duchu požádal, aby odešla, že se za ni budu modlit. Zhruba po hodině se žena zjevila v pokoji znovu a tentokrát jsem ji rozuměl mnohem lépe i to co mí říkala, mimo jiné mi sdělila své jméno. Řekla mi, že se jmenuje Luisa Cambonová. To, co mi dále řekla, bylo velice zvláštní a je určeno jen několika málo lidem jako forma poselství pro ně. Proto je neprozrazuji.

Připomínám, že ducha oné černé paní vidělo na Košátkách již více lidí. Duch šlechtičny bloudí v komnatách zámku stále a prý je někdy slyšet v noci kroky nebo šustění šatů, otevírání dveří a pod.

Ostatně na zámku v Košátkách jsou stále i jiné bytosti, které se projevují ale méně nápadně. Většina těchto jevů se soustřeďuje na chodby a pokoje v pravém křídle, směrem k bývalé bažantnici.

Jak je patrné, zámek v Košátkách je místem zvláštních jevů a událostí. Rád bych připomenul ještě další událost. Nedaleko železniční trati vede silnice, je to kousek od zámku. Cesta vede k Hornímu Slivnu a i zde se děje něco prazvláštního. Několik místních lidí mi potvrdilo, že zde spatřili stát postavu a občas se jim i stalo, jako by jim kdosi strhl řízení auta či kola a došlo zde k několika nehodám. Postava byla prý oblečená jak ze starých dob. Někteří lidé si myslí, že je to místo očarované a prokleté.

Před zámkem je veliké hospodářské nádvoří. Na západní straně tohoto nádvoří je první brána se zbytky padacího mostu. Právě proti staré věži na prvním nádvoří je opuštěná zahrada, uprostřed které stojí velmi stará socha Panny Marie. Jde o sousoší p. Marie se sv. Janem Nepomuckým a sv. Václavem. Toto sousoší bylo zhotoveno roku 1609. Podle podání lidí musela u této sochy vždy svítit věčná lampička. Když nesvítila, bylo slyšet od sochy v noci dětský pláč. Proto jsem se tam v noci vydal na procházku, hnán napjatou zvědavostí.

Když jsem přicházel k tomuto sousoší, spatřil jsem tam sedět malé dítě v bílé košilce. Dítě bylo vidět zcela zřetelně. Nedaleko začal výt pes a když jsem se rozeběhl k soše za dítětem, to se náhle rozplynulo. Proto jsem zde zapálil svíčku a za duši nešťastného dítěte se pomodlil, aby nalezlo klid.

Nesmím zapomenout ani na přízrak, který se zjevuje u silnice vedoucí od zámku směrem na Kojovice. Prý se zde zjevuje přízrak ženy v bílém oděvu, snad může jít o jeptišku. Tato bytost se zjevuje i na zámku. Postava, podobná prostěradlu se blíží po chodbách a pokojích a zvedá ruce a uklání se. Osobně se domnívám, že se jednalo o ducha dávné kněžky, protože v okolí zámku býval posvátný háj našich "pohanských" předků.

Rád bych ještě připomenul, že tento přízrak se zjevuje i u sochy sv. Jana Nepomuckého. Ta se nachází u zámeckého areálu a byla zhotovena roku 1610.

Kdo má rád tajemná místa, tomu doporučuji za návštěvu právě zámek v Košátkách.

Prokletí zničilo rodině život

Milan Doležal

Jedná paní ze Zlína se dostala do ošklivého sporu se sousedkou, která se věnuje černé magii. Ta ji proklela a slibovala ji, že ji zničí život.
Ještě ten večer se ženě udělalo špatně a během čtvrt hodiny dostala vysoké horečky, až ji manžel musel zavolat záchranku. Lékaři však nic vážného nezjistili. Další dny a týdny prožívala žena hotové peklo. Nic se ji nedařilo, manžel se začal chovat velice neurvale a raději chodil do hospody, nejlepší kamarádka ji přestala brát telefony a v práci nedokázala splnit zadané úkoly a hrozilo, že bude propuštěna. Když potkala na chodbě sousedku, ta se ji jen smála do očí a tvrdila, že to je teprve začátek. V noci se ji ve snu zdálo, že ona zlá žena chodí po městě a všude ji pomlouvá a škodí. Nešťastná žena nevěděla už co dělat. Hrozil ji rozpad rodiny a také ztráta zaměstnání. Navíc onemocněla na zánět. Proto bylo nutné rychle jednat. V prvé řadě jsem přetnul propojení sousedky se svou obětí. Následně jsem vytvořil tzv magickou stěnu, což je forma ochrany, která funguje tak, že vše negativní se od ochrany odrazí a vrátí k tomu, kdo zlo posílá. Zajímavé na tom bylo to, že krátce poté, byl z bytu sousedky slyšet rachot a tříštění skla. Zrcadlo, které pravděpodobně používala k přenosu prokletí, se rozbilo. Pak byl slyšet křik a nadávky. Spolu s kolegou jsme ještě ochranu opakovali další dny. Když jsem s ženou po nějakém čase opět hovořil, tak mi sdělila, že manžel se začal chovat opět normálně, v práci se situace také vyřešila a dokonce se ji podařilo zvládnout náročný projekt, za což dostala i vysokou odměnu. A sousedka? Vzhledem k tomu, že byla vystavena sama tomu, co posílala na jiné, nakonec onemocněla a dokonce se musela z bytu vystěhovat. Majitel domu ji neprodloužil nájemní smlouvu, protože neplatila nájem.

Tajemné bytosti z našich luhů a hájů

Milan Doležal

Snad každému správnému milovníkovy pověstí, tajemna či záhad je jasné, že se kolem nás i v povětří kromě ptáků vyskytuje celá řada dalších prazvláštních bytostí. Pojďme si nyní některé z nich představit trochu blíže. Vždyť jsou tu stále kolem nás a s řadou z nich se můžete opravdu setkávat.

Jamar

Je to podzemní přízrak a vyskytuje se v dírách, jámách, sklepech, studnách a prohlubinách. Také se mu říká Jamník, nebo též Jemín. Už od pradávna se také říká když někoho postihlo neštěstí ...“jémine, jémine, co se ti to stalo...Místy byl zván i také jako Krosina, Krušina, v okolí Klatov jako Pikola. Děti si často hrají na pikolu či na pikanou. ...“před pikolou za pikolou...“ Tato bytost má na svědomí nezdar, neštěstí a zhoubu lidí. Přináší jim pohromu, nemoce i smrt.

Bazilišek

Encyclopedia Mythica ho představuje jako dvounohého ptáka s hadím ocasem a dračími křídly.

Je to tvor nebezpečný, svým pohledem, případně dechem dokáže zničit vše živé. Tuto schopnost mohl získat po Medúze. Lucanos uvádí, že se z její krve zrodili všichni libyjští hadi. Tedy séps, amfisbaina, hammodyt i bazilišek. Pověsti uvádějí řadu míst v naší republice, kde byl bazilišek spatřen.

Plivník

Plivníka přivedeme na svět z vejce, které vezmeme černému kuřeti. Vejce musí zahřívat žena 40 dní ve svém podpaží. V této době se nesmí vyzpovídat, stříhat si nehty, mýt obličej a modlit se. Plivník též však rarášek je často zobrazován v podobě kuřete, nebo malého raráška s křídly, který svému pánu slouží a pomáhá mu k bohatství, za to však často žádá jeho duši.

Cikavec

Cikavac je kouzelná bytost, která může krást med z cizích úlů nebo sát dobytčí mléko, a nosit je svému majiteli. Záleží to jen na jeho přání, avšak za podmínky, že ovládá řeč zvířat.

Dobytčí děs

Je to celkem neznámý přízrak odporného vzhledu. Připomíná velkou ještěrku, z ocasu mu srší jiskry. Jako jedna z mála nad přirozených bytostí se zaměřuje na domácí zvířectvo. Obvyklou metodou tohoto tvora je plašení krav. Slabší kusy pak uštve k smrti.

Morous

Jde o bytost mnoha jmen a podob. Je známa jako ničitel lidí i dobytka. Přichází s mrazem a prudkou větrnou bouří. Říká se mu také Marovít, Murák či Mrazivec a Hltoun. Svým dechem dokázal zmrazit vše živé. Jeho paní se říká Morane, Morana, Muračka, Moruska, Kikomora a Hltounka.

Žithola

V Čechách mezi nejznámější polní bytosti patří Žithola tedy Žitný děda. Ten má tři hlavy a ohnivé jazyky. I on je hlídačem obilných polí. Místy se mu také říká obilný duch a s oblibou rozhazuje stohy, nebo obilné snopy. Také pronásleduje ty, kteří sekají pole o polednách.

Venusleute, čili Venušin lid

Výškou se podobají trpaslíkům. Žijí v jeskyních na Šumpersku, přičemž tamní žulové mísy používají na vaření, jindy ke koupání dětí. Jsou dobrosrdeční a obvykle se k lidem chovají dobře.

Požera

Na druhé straně hranic mu Němci říkají Vielfras. Občas bývá symbolem nenasytnosti. Rád se tento tvor přežírá uloveným dobytkem. A když se cítí přeplněn, vmáčkne se mezi dva stromy, vyvrhne zhltnutou kořist, aby si na ní pochutnal ještě jednou. Někteří ho popisují jako velkého psa s kočičí tváří a dlouhými hnědými chlupy.

Lesovik

Kdo se bojí ať nechodí do lesa. Mezi stromy totiž není bezpečno. Můžete tu narazit na některého z nebezpečných lesních obyvatel Lesovika. Někde se mu také říká Lešij.

Lesovik je škodolibý chlupatý zelenovlasý a zelenovousý mužík, místo nehtů má drápy. Je to lesních duch, či pán lesa. Jeho příchod provází praskot větví, lomoz odlamovaných kamenů či padajících stromů. Vichřice oznamuje též jeho přítomnost v lese, jindy se ohlásí mírněji, pouhým šuměním stromů.

Bogyňky

Bogyňky jsou zlé víly. Žijí v potocích a močálech a kradou novorozeňata a podstrkávají místo nich děti ošklivé a nemocné. Pokud se k nim budete chovat s úctou nechají vás na pokoji.

Diblík

Diblík je domácí bůžek. Patří do skupiny rarachů a šotků. O jeho zrodu existuje krásná legenda. Podle ní se jednou popral ďábel s čarodějnicí. V boji vyrazil čarodějnici několik zubů. Z nich v Čechách vyrostla rostlina zvaná posed. Právě z ní každého prvního v měsíci vychází diblík. Pokud jde o povahu, je pomsty chtivý a zlý. Tak sem u raději vyhněte

Domovoj

Domovoj patří mezi nejznámější ochránce domovů. Dokáže se proměnit v psa, kočku, v hada, ale i v krysu či jiná zvířata. Má rád teplo a proto se může zabydlet v pokojích kde je stále vyhřáto.

Přízeň domovoje je ovšem nutno si zajistit. Protože je vázán s domem. Už při jeho stavbě je vhodné obětovat jehně, černého kohouta, potraviny, případně peníze. Pozůstatkem nejstarších dob jsou nálezy obětovaných dětí.

Ludkové

V některých oblastech Moravy a Lužických hor patří k ochráncům domovů. Předpokládalo se, že jsou předky Lužických Srbů a původními obyvateli země. Žijí v hustých hvozdech.

Ohnivý muž

Mezi lidské démony patří i jedno z běžných místních strašidel.

Klasická ohnivá postava mívá někdy i podobu hořícího sudu, kola či sloupu. Také psa nebo zajíce. A mnoho jmen, co kraj, to jiný název. Na Moravě býval znám jako Fajermon, na Šumavě a v jejím západočeském podhůří se mu říkalo Světlík. Ve východních Čechách pak Žavák. Jinde Dýma, případně Dýmač. Kromě popálení, mohl člověka svést a utopit, neboť se zjevoval také v podobě světýlek v bažinách a také ho roztrhat.

Rusalky

Kupodivu patří mezi lidské démony také. Rusalka se totiž nezrodí z lidské duše přímo. Původ slova rusalka je také zajímavý. Kromě obecně známého rusá (barva vlasů) případně rusa – řeka.

Létá v noci, za mlhy či deště a naříká a skučí nad řekami. Trápí především děti a těhotné ženy. O samotných rusalkách se traduje, že jsou duchy utopených dívek, nevěst, které zemřely před svatbou či sebevražedkyň. Rusalky se podobají vílám. Jejich moc je ukryta v dlouhých mokrých vlasech a patří mezi bytosti víceméně škodlivé.

Planetníci a stuhači

Říká se jim také i Chmurníci nebo Oblačníci a stojí na rozhraní světa lidských démonů a démonů přírodních živlů a stávají se jimi duše živých lidí, případně duše oběšenců, utopených či udušených, které za bouře odlétají do mraků. Těmi pak pohybují, perou se, vyjí, skučí a vrhají blesky.

Nemodlenka

Je to přízrak který odnáší děti, které se nechtějí modlit. Do domu proniká nemodlena v podobě můry, ale i v podobě vyzáblé postavy.

Kordula

Žije v rákosí u rybníků. Od jara do podzimu ze svého skrytého stanoviště vyhlíží oběti. Kdo se brouzdal bos v blátě nebo v kalužích, tomu pak v noci rozsekala kůži na chodidlech. Na Moravě jí říkali Paní Hachla.

Polednice

V Čechách se stala pověstná polednice. Polednice ve své původní podobě představovala strážnou bytost polední hodiny duchů. Pokud přistihla někoho na poli, vyhnala ho. Někdy za ni zaskakovala Kosířka nebo Serpolnica.

Občas se plížila polednice k domům a kradla děti. Případně létala ve vichřici a zabíjela dotek.

K polední hodině v Čechách patří ještě Poledníček, chlapec v dlouhé bílé košili, který také hlídal polední klid. Vycházel z lesa a pokřikoval na lidi.

Klekánice

Je spojena samozřejmě s hodinou, kdy se zvonilo k večerní modlitbě. Chodí v šedivém hábitu.

Její mužský protějšek, klekáníček, pro změnu nebyl chlapcem, ale malým mužíkem, chodícím občas po kolenou. Rokycanský klekáníček se nešklebil ale usmíval. Jenom neměl rád, když na něj někdo pískal.

Divoký lovec

Tento lesní přízrak se objevuje především za bouře a vichru. Tmavý, mlčenlivý, sedící v sedle tmavého koně. Občas nemívá hlavu. Divoký lovec od Kostelce nad Černými lesy má ohnivou kápi.

Někdy bývá spatřen nehnutě sedící na pařezu nebo kameni. Děsivější je ovšem v čele divoké honby. Té se někde říká Štvaní a je složena z démonů, duchů, pekelných koček, vyžlat, vlkodlaků, a medvědů. Za bouře se žene lesem. Tahle zábava je smrtelně nebezpečná pro každého, kdo zůstal v lese. Jistý člověk u Jarošova nad Nežárkou rozvázal pytel od obilí, který našel u říčky Žirovničky a z pytle vyletěla smečka psů - vyžlat, která jej zle potrhala.

Divoká honba někdy vyjížděla z lesa až na kraj vesnic, Divoký lovec pak házel na zápraží krvavé kusy zvěřiny nebo koňského masa. U Merklína se vypravovalo, že kdo od Divokého lovce kořist přijme, stane se jedním z přízraků honby. Štvaní občas plní i jiná poslání. U vrchu Na strašidlech u Horní Blatné, hlídá klíč k pokladu, který je v kopci ukryt. U Kynšperka vedla divokou honbu naopak víla (nebo čarodějka) Běla či Vela. Ta kdysi žila na Doubravské hoře, kde číhala na své oběti. Později se i se svým černým psem propadla do země a začala jezdit v čele štvaní.

U České Třebové vede divokou honbu pro změnu lesní duch Huráň, který jinak žil v jedné lesní studánce, v Kovářské u Vejprt zase jistý Hainzmichl, který strašívá v lese. U Lázní Kynžvart pro změnu vyráží na lov Kober, tamní lesní duch a u Mariánských lázní zase černý muž zvaný Hajman.

Rozobabel

Je to zvláštní bytost, která nosí kroupy v obrovském pytli. Vysypává svůj náklad na vybraná místa. Jakožto démon občas chodí na nezvanou návštěvu i klidem do stavení. Když pak odchází, dveře se za ním samy zavírají.

Ve Východních Čechách na vrchu Kozákově svého času působili tři železní obři, případně čtyři muži se železnými tyčemi. Obři ledovým dechem zmrazili jednu kozákovskou studánku, led rozdupali a pak rozhazovali po okolí.

Vyžlata

Jsou strašidelné bytosti zjevující se v podobě vychrtlého psa. Proto se také někomu říká, že je hubený jak vyžle. Ve smečkách běhají v noci po lesích a pronásledují svou kořit. Jsou člověku nebezpečné a dokáží jej dlouho pronásledovat. Často patří do smečky při divoké noční honbách lovců přízraků.

Bludičky

Bludičky, jinak také zvané Světýlka nebo Cvendy (na Železnobrodsku)a Rychmandle (kolem České Třebové), jsou malá světélka. Poskakují nad bažinami nebo hřbitovy a svádějí pocestné do močálů. Zvláště, když na ně někdo pokřikuje nebo hvízdá, to se potom s chutí za vyrušení pomstí. Tu a tam mohou ukázat, kde se skrývají poklady. Objevují se prý vždy v lichém počtu. Nejčastěji se traduje, že bludičky jsou dušemi nekřtěňátek, případně duší obětí vražd. Nebo mohou být dušemi čarodějnic. Moravská zahubenčtata či zabobončata jsou nekřtěnátka s průhlednými těly.

Mniška

Patří prý k vílám. Mniška, někde známá jako Myška, chodívá v hnědých šatech, na Orlicku pak oblečená jako jeptiška, a má až na zem dlouhé vlasy. Krkonošská Mniška vypadá naopak jako malá panenka.Všechny prameny se ovšem shodují v tom, že tohle rychle běhající lesní stvoření není nebezpečné, jen občas vyleká v lese nevychovance a křiklouny.

Skalní muž, Skalní duch a Skalník

Jsou to tři různé bytosti. Ta první bydlí v jedné skále u Železného Brodu.Vybíhá z ní každý večer v podobě černého psa.

Naopak skalní duch je mnohem nebezpečnější bytost. Znají ho dělníci z lomů. Jakmile uslyší dusot koní nebo hluk silné vichřice, vědí, že je zle. Podobu trojhlavého, oheň chrlícího krkavce má skalník. Sídlí v kopci zvaném Škarmaň u Domažlic, objevuje se také v Krkonoších, kde s oblibou shazuje lidi ze skal.

Jiní skalníci se objevují na hradě Svojanov. Je jich šest a patří mezi lidské démony. Jsou to duše šesti zedníků tu byli zavražděni.

Červený mužíček

V Nové Vsi u Křemže se zjevoval červený mužíček. Přicházel o půlnoci a koho chytil, tomu usekl hlavu. V místě jeho zjevování byla proto postavena kaplička.

Větřice

Tahle bytost se zjevuje v podobě větrného víru, ničí úrodu ale přenáší i nemoce. Je známa po celé republice. V Krkonoších ji říkají Fukéř v krušných horách naopak Luftbába.

Radouš

Radouš, někdy také Raden nebo Roden se ukazuje na Plzeňsku.

Pro Plzeňsko kdysi znamenal totéž, co Rýbrcoul pro Krkonoše. Ohyzdný Radouš jezdí krajem a děsí lidi, zejména ženy. Lidová tradice říká, že pokud se Radouš objeví o poledni, přižene se velká bouřka. Jeden z velkých sběratelů pověstí Václav Krolmus o něm píše jako o někdejším pohanském bohu Plzeňska. Na Písecku je zván také jako Černý Hanuš, který jezdí o půlnoci s trakařem.

Hojman

Straší u šumavského Mutěnína, kde v noci huláká hoj – hoj - hoj. Kdo se mu ozve, toho honí a když ho dohoní, skočí mu za krk a začne jej rdousit a bít po hlavě. Již mnoho lidí doplatilo na jeho řádění.

Jezinky

Jezinky patří mají ženskou tvář, tělo prasečí a nohy koňské. Jsou démony lesa a variantou divých žen. Blízké příbuzné mají třeba v Polsku, kde jim říkají gorne iędze. Jezinky totiž kromě uspávání lidí a vydloubáváni jejich očí, unášejí děti a ve svých jeskyních a norách je požírají.

Plakavac

V tuto bvytost se proměňuje duše novorozence, jehož udusila vlastní matka. Nedělá nic jiného, než v noci vstává z hrobu, chodí po domech a pláče.

Dýmovec

Dýmovec se objevuje v okolí vesnice Stachy na Vimpersku. Stejně jako jmenovaní má v popisu práce svádět poutníky z cesty. Snaží se člověka vyděsit natolik, aby dotyčný utekl a orientaci sám ztratil hrůzou. Dýmovec sám je výtvorem démonů a objevuje se jako mlžná postava nebo kouřový oblak, který se najedou vedle vás objeví..

Hockaufové

Tato strašidla se objevují se v lesích na Šumavě ale také i u u Mikulova. Tam jim říkají Kožíškoví mužíci, zatímco na druhé straně někdy Škrtiči nebo Hockaufové. Šumavský termín prozrazuje, že tyto přízraky v bílých kapucích¨skáčou lidem na záda a škrtí je.

Hraničník

Je to lesní duch, který se objevuje u České Třebové. Nenápadný, mlčenlivý, v šedém obleku, se zničeho nic zhmotňuje vedle pocestného, případně za jeho zády. Činí tak zvláště za pošmourného deštivého počasí. Jakmile přestane pršet, zmizí.

Zimnice

Tento přízrak byl nazýván také Lichoradka. Zimnice je bytost ženského vzhledu, žluté kůže a zapadlých očí, zkrátka vzhledu vážně nemocného člověka. V bílém rouchu číhá o půlnoci na křižovatkách nebo u božích muk a napadá lidi. Koho chytne, ten vážně onemocní.

Fabián

Fabián je strážný duch Brd. Fabián, případně Babí Jan, se ukazuje v podobě vousatého dobře živeného myslivce s dýmkou a holí, oblečen do oděvu ze stromové kůry a šišek. Fabián se občas ozývá houkáním Stejně jako Krakonoš v Obřím dole, má i Fabián na Plešivci svou zahrádku.

Ještědský duch

Ještědský duch je géniem loci Ještědu. Objevuje se v okolí Kukštejnu. Říkávalo se mu i Děd Ještěd nebo Jeschkengeist a býval viděn v podobě velkého horala s kloboukem a vousy. Jelikož jde o místo pověstmi hojně opředené, není jediným nadpřirozeným obyvatelem tohoto kraje.

Muhu

Také Muchovské skály u Tanvaldu mají svého pradávného strážného ducha. Je jím Muhu, původně to byl pohanský bůh, po němž nese hora Muchov jméno. Vypráví se, že uvnitř skály stráží svůj poklad, má podobu obra a klimbá na kamenné lavici opřen lokty o stůl, hlavu v dlaních. V zimě se zjevuje v podobě větrných a sněhových vírů.

Divoženky – Divé ženy

Divoženky jsou ženské bytosti žijící ve volné přírodě, v lese, na lukách, u rybníka apod. Mohou mít různou podobu od krásných dívek až po odporné babice. Tělo mají porostlé žíněmi rudé barvy a mají červené nebo černé vlasy. Divoženky velice rádi řádí po lese a koho v noci chytnou, toho tzv. utancují k smrti. Takového nebožáka pak lidé najdou s utrženýma rukama a nohama. Chodidlo prý mají otočené patou dopředu. Jak se traduje kolem Poličky, když se jim někdo smál, ukrutně

ho potrestaly. Na Domažlicku prý divoženky žily ještě kolem roku 1900 a měly prý v lesích

pod zemí rozsáhlé skrýše. V těch doupatech bylo vše zařízeno jako v jiných domácnostech a o

divých ženách se všude povídalo, že jsou dobré hospodyně. Sbíraly klásky, mlely obilí na kamenech

a pekly z něho chleba, jenž voněl po celém lese.

Lesní střelec

V temných nocích se u Rotavy nedaleko Sokolova objevoval Lesní střelec. Pronásledoval pytláky, popoháněl své psy a tloukl do stromů. Podle záznamu J.V. Grohmanna například proměnil jednoho člověka v pahýl stromu.

Hilar

Patronem bruntálského kraje je Svatý Hilarius. Možná dostal jméno po něm, v každém případě žije skřítek Hilar u Šternberka v kopci, zvaném Tvarožná hora, kde sídlí i víly. V těch místech nalezla jedné zimy jedna místní žena opuštěné malé dítě. Vzala chudáčka domů, postarala se o něho, jenže potom někdo zavolal: „Hilar, Hilar!“, a nalezenec se zvedl a zmizel.

Víly

Samotné slovo víla je obestřené tajemstvím původu. Jan Máchal někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století odvozoval jeho původ od kořene vel s významem hynout a poukazoval na podobná, najmě na německé wal a od něho beroucí jméno valkýry.

Termínu víla se používá především tam, kde jde o vodní bytost dívčího vzhledu. Podobně jako rusalky, byly občas víly dušemi mrtvých nevěst či lehkovážných děvčat. Při dešti a za duhy mají průsvitná těla a dlouhé světlé vlasy. Existují i zlé černé vodní víly, které topí lidi, brání v konzumaci vody z jejich pramenů a svádí lidi z cest.

Jejich velká léčitelská schopnost navádí k tomu, aby si je lidé snažili předcházet. Proto pokládali obětiny v podobě koláčů či květin k pramenům a věšeli barevné pentle po stromech. Čemu se lidé naopak vyhýbali, byla místa, na nichž víly žily. Šlo je poznat podle hodně vysoké spletené trávy, kruhům hub, případně pokřiveným stromům.