Milan Doležal
Rád bych vás tentokrát pozval k
poodhalení jedné velice zvláštní a také tajemné knihy zvané
mimo jiné Necronomicon. Necronomicon
je latinský název a v překladu znamená Kniha mrtvých jmen (necro
+ omen). Název Necronomicon v překladu z řečtiny znamená naopak
„Kniha o mrtvých“ či „Kniha třídící mrtvé“.
Nad pravostí
tohoto díla i nad tím, kdo ji opravdu kdy sepsal, se vedou desítky
let vášnivé spekulace i dohady. Necronomicon je grimoár, jenž
sepsal spisovatele H. P. Lovecrafta. Údajným autorem má být také
Abdul al Hazred. V překladu Otrok z Hazredu. Ať už je to jakkoli,
po internetu koluje bezpočet verzí Necronomiconu. A ačkoli jsou
většinou považovány za padělky a výmysly, samotné čtení byť
jen napodobeniny vyvolává u řady lidí strach a podivné pocity.
Sami proto zvažte, co je pravda a co ne.
Necronomicon je legendami opředená
magická kniha, jejíž obsah údajně sahá až k prvním počátkům
písma, do starého Sumeru. Kniha jinak též známá jako Simonův
či Gregorův Necronomicon, obsahuje návody a postupy k rituálnímu
průchodu Sedmi posvátnými Branami odpovídajících sedmi
planetárním principům a představuje tak zároveň unikátní
iniciační systém. Rovněž obsahuje volání Strážce, unikátní
sumerské exorcismy a 50 jmen Mardukových.
Necronomicon je grimoár černé magie,
který obsahuje mrtvá jména neboli vysoce účinné magické
formule. Autor Necronomiconu označuje toto dílo za knihu černé
země, kterou obdržel na rovinách Igigi, krutých duchů, poutníků
pouště. Má to být velmi nebezpečná kniha protože jejím
předmětem jsou také evokace velmi starých božstev uctívaných
krvavými kulty. Podle slov autora lze soudit, že se údajně setkal
s bytostmi z jiného světa v horách, které obývali lidé Masschu.
Kniha také vypovídá o magickém charakteru starých božstev. V
principu by bylo možné pomocí tohoto grimoáru evokovat bytosti,
které jsou dle našich měřítek silně „černomagické“ a zlé
ze své podstaty zhoubné pro člověka. Ty jsou uvězněny mimo
tento prostor a čas a cestu sem jim umožní pouze výše zmíněná
evokace.
V jedné kapitole se doslova
píše..."Staří byli, Staří jsou a Staří budou. Přišli
z temných hvězd dřív, než se narodil člověk, neviděni a
ohavní sestoupili na mladou Zemi. Brodili se pod oceány během
věků, dokud moře neustopupila zemi, kam se ve svém množství
připlazili a temnota zavládla na Zemi. Zplozenci Starých zamořili
Zemi a jejich zplozenci přežívali staletí. Shankas (doupata) v
Lengu jsou dílem jejich rukou. Ghasts (příšery) žijící v
nejstarších sklepeních Zin je vzývají jako své pány. Zplodili
Na-haga a Běsy, kteří přicházejí s nocí. Po cestě na Zemi
kráčeli mezi hvězdami. Město Irem ve veliké poušti je poznalo.
Leng ve studených pustinách je vidělo míjet, bezčasá citadela
na mraky zahaleném hřebeni neznámého Kadathu nese jejich
pochmurné stopy.
Zlovolně si Staří razili své
temné stezky a jejich rouhání Zemi bylo obludné. Všechna
stvoření se kořila jejich moci a znala jejich zlo. Staří bohové
otevřeli oči a uzřeli ohavnosti, které páchali prznitelé Země.
V hněvu proti Starým pozdvihli ruku, zarazili je uprostřed jejich
neřesti a vyhostili daleko od Země do nicoty za planetami, kde
panuje chaos a kde není hmoty a tvaru. A starší bohové zapečetili
bránu a ani síla Starých ji nepřemohla.
Ohavný Cthulhu pak povstal z hloubi
a v šíleném vzteku napadl Zemské hlídače. A oni začarovali
jeho jeduplné pařáty mocnými kouzly a zakleli ho do města
R´lyeh, kde mezi vlnami bude spát spánkem mrtvých do konce věků.
Nyní žijí Staří za branou,
nezdržují se v prostorách známých člověku, ale v prolukách
mezi nimi. Mimo Zemskou úroveň číhají a očekávají čas svého
návratu, neboť Země je poznala a pozná je v časech příštích.
Staří uctívají hnusného a beztvarého Azathotha za svého pána
a věrně s ním dlí v černé sluji uprostřed nekonečna, kde
nenasytně pustoší v naprostém chaosu, provázen duněním
skrytých bubnů, vřeskem nelibozvučných píšťal za ustavičného
ryku slepých šílených bohů, kteří se belhají a bezcílně
posunkují.
Duše Azathotha mešká v Yog -
Southothu a on pokyne Starým až hvězdy označí čas jejich
příchodu, neboť Yog - Southoth je brána, již Ti z pustin
vstoupí. Yog - Southoth zná bludiště všech časů, neboť
všechny časy jsou jedním. Ví, odkud Staří přišli v dávno
minulých časech a kam opět odejdou, až se kruh uzavře.
Po dni přijde noc, den člověka
přejde a Oni budou vládnout tam, kde již jednou vládli. Podle
ohavnosti je poznáte a jejich zatracení poskvrní Zemi...
Podle mnohých jde
o velmi nebezpečnou knihu, jejíž předmětem je evokace velmi
starých a krvavých božstev a dle tvrzení některých hermetiků
je tento grimoár plně funkční. Ale pozor! Entity, s nimiž se zde
pracuje, jsou velmi obtížně ovladatelné a krajně nebezpečné.
Nepouštějte se do bezhlavého testovaní jen ze zvědavosti. Najdou
se stále lidé, kteří v pomatené touze po moci, chtějí tyto
ohavné bytosti přivolávat.
Dle jedněch
příznivců, byl Necronomicon údajně sepsán v 8. století v
Damašku jistým Arabem Abdul al Hazredem, šíleným básníkem ze
Sanna'a v Jemenu. Hazred strávil několik svých let sám v poušti.
Podle pověstí je tato poušť obývána sluhy zla, démony a
zrůdami smrti. Dle jeho tvrzení, on sám navštívil osobně bájný
Irem a město Pillar. O Abdulově životě kolují barvité legendy,
údajně se vydal po stopách dávných mágů a zaniklých
civilizací.V Memphisu prý nalezl klíč ke všem mystériím světa,
k ovládání astrálních bytostí. Telepaticky se napojil na elitu
jakési prastaré civilizace. Zajímavé je, že po stejných věcech
pátral již legendární mág a učenec Apollonius z Thyany. Nakonec
se stal vyznavačem neznámé síly, kterou nazýval Yog-Sothoth a
Cthulhu. Poslední léta svého života prožil v Damašku, kde také
napsal toto dílo. Podle jedné verze zemřel v roce 738 n.l. a před
velkým počtem svědků byl napaden démony a rozerván na kusy.
Roku 950 n.l. byla kniha tajně
přeložena Theodorem Philetasem z Constantinopole do řečtiny pod
názvem Necronomicon. Oba překlady (latinský i řecký) byly
později papežem Řehořem IX roku 1232 zakázány. Není vlastně
ani tak důležité, kdo je autor a jak k oněm informacím přišel.
Důležité je, že obsah je i dnes dosti nebezpečný a není vhodné
s ním experimentovat.
