Wampír vysávající životní energii

Milan Doležal

Může nás ohrožovat energetický wampír? Rozhodně ano! Útoky wampírů jsou nejen nebezpečné,ale co je horší,také je nemusíte v prvních týdnech či měsících ani zaznamenat. Pozvolné zhoršování zdravotního stavu mnohokrát přisuzujeme především stresu, vyčerpání z práce a třeba jen pouhé chřipce. Tak nějak to bylo u pana Karla z Prahy.

Po nějaké době se začal cítit velice vyčerpaně, ztrácel náladu a přestal zvládat například svou práci. Ráno přišel do práce v dobré náladě, pracoval jako projektant. Stačilo však být v kanceláři zhruba hodinu a začal se cítit mizerně, měl špatnou náladu, nemohl se na nic soustředit, dělalo se mu špatně od žaludku a dokonce se mu mnohokrát začala točit hlava a cítil slabost tzv. v kolenu. Byl opakovaně u lékaře, ale ani po několika vyšetřeních nebylo zjištěno nějaké onemocnění. Nakonec se rozhodl, že mi zavolá a požádal o radu. Domluvili jsme se, že za ním přijedu a pokusím se zjistit, co se kolem něj vlastně děje. Přestože jsem již podobné případy řešil, nechtěl jsem jej děsit a ještě více stresovat. Už tak toho bylo na něj moc.

Navštívil jsem jej u něj doma a při hovoru jsem se na něj začal zaměřovat abych zjistil,zda se například nejedná o prokletí, či vliv astrální bytosti. Všiml jsem si, že na jeho bioenergii-tedy auře jsou černé skvrny o velikosti ořechu. Jednalo se o místa, kam jej vždy zasáhlo tzv. chapadlo wampíra, který mu vysával opakovaně energii a tím jej soustavně ničil. Skvrny byly soustředěny zejména kolem krku, srdce a dýchacích cest - tedy v centrech životní energie. Bylo tedy nutné nejdříve zahojit ony rány a zabránit tomu, aby se pan Karel stal opět obětí sajícího wampa. Otázkou ovšem nadále zůstávalo, kdo je oním lidským parazitem.

Léčení proběhlo díky spolupráci pana Karla výborně. Poté jsem mu vytvořil rituálně silnou magickou ochranu, aby se na něm už nemohl někdo cizí přiživovat. Bylo jisté, že tím pachatelem je někdo z jeho kolegů. Proto jsme se domluvili, že s ním půjdu druhý den do práce, a jako případný klient budu sledovat lidi kolem něj. Doufal jsem, že se mi podaří zjistit konkrétní osobu. Nemusel jsem ani moc dlouho čekat, onen člověk se projevil velice rychle sám. Přišel k našemu stolu a pana Karla se vyptával na různé banální pracovní záležitosti. Přitom se snažil se dostat k nám těsně blízko. Cítil jsem, jak se pokouší nasytit z naší energie. Ani si nedal moc velkou práci se nějak maskovat.

Okamžitě jsem vyslal silnou mentální vlnu proti němu a odříkával v duchu exorcii. Současně jsem se k němu přiblížil zhruba na 30 cm a přitom jsem se mu díval upřeně do očí. Byl tak zmaten, že se na nic nezmohl. Toho jsem rychle využil. Ono těsné přiblížení mělo velký význam. Dostal jsem se tak do jeho nechráněné aury a narušil ji uvolněním své tzv. ohnivé energie. Následkem toho se mu udělalo nevolno a nemohl se již na nás napojit. Poznal, že víme co je zač a bylo mu to velice nepříjemné. Přesto to byl úspěch, dotyčný wampír byl tak rozhozen a ovlivněn oním zákrokem, že se již nedokázal plně soustředit na vysávání jiných lidí. Zda se tím poučil, to již nevím, ale od pana Karla jsem se později dozvěděl, že jeho kolega dal v práci raději výpověď.

Démonické prokletí ničilo rodinu

Milan Doležal

Tento příběh je opravdu velice zvláštní a také o poznání hrůznější. Musím říci, že při své práci jsem zažil hodně zvláštních případů, ale tento byl velice podivný.

Vše začalo před několika lety a postihlo to celou rodinu. Jednou v noci, když se manžel díval na televizi a žena ležela v ložnici, uslyšela podivné zvuky. Kroky, klepání, sténání a ševelení. Šla se podívat do pokoje a spatřila, jak cosi s manželem cloumá. Muže rychle chytila za ruce a posadila na zem, ale ten se stále třásl. Byl mimo a když se po několika minutách probral, byl celý upocený a vyprávěl, že viděl černou postavu, která vystoupila ze zdi a pak na něj zaútočila.
Víc si nepamatoval. Oba byli z tohoto zážitku velice vystrašení a nechápali co se vlastně toho večera stalo. Žena svému muži moc nevěřila a myslela si, že dostal jen nějaký záchvat. To ovšem netušila, že to byla jen hrůzná předehra pro jejich mnoha měsíčního trápení.

 Od tohoto zážitku byl manžel velice zvláštní, nemohl jíst, bál se tmy a nemohl spát. Několikrát slyšel prapodivné zvuky a dokonce i hlasy. Uběhlo několik týdnů kdy byl v bytě klid a nic se nedělo, až jednou v noci vše začalo znovu. Ženu vzbudila velká rána, spadla skříň. Muž vstal z postele a šel se do pokoje podívat co se stalo. Když se nevracel, šla jeho žena za ním. To co spatřila ji hrozně vyděsilo a vzalo na dlouhou dobu klid a rozvahu. Našla manžela s vytřeštěnýma očima, v bezvědomí, jen chrčel, tělo se mu třáslo v křečích a bouchal hlavou o zem. V pokoji byla najednou velká zima a vyděšená žena si všimla, jakoby na muži ležel černý stín. Rychle zavolala záchranku. V nemocnici zůstal muž tři dny na pozorování, ale lékaři nic  nezjistili, prý je zdráv jen vyčerpaný. Muž pak doma ženě vyprávěl, že opět spatřil černou postavu, která se na něj vrhla.

Rodina si začala připadat jak v divném snu. Přátelé se jim začali vyhýbat, psi na ně štěkali. V práci se jim přestalo dařit a stále častěji se oba stávali terčem slovních útoků ze strany kolegů v zaměstnání a sousedů.

Tehdy si konečně uvědomili, že se  kolem nich děje něco divného a hlavně nepřirozeného. V bytě rachotily skříně, hýbaly se záclony i lustr. Hrnečky samy padaly ze stolu.  V noci vyzváněl telefon, ale nikdo se neozval. Pak se útoky zhoršovaly. Ženu cosi chytilo studenou rukou za nohu a málem upadla. Muže kdosi porazil v kuchyni a když přišla jeho matka na návštěvu, i ji kdosi srazil nečekaně na zem až se zle potloukla.  Zapálené svíce se samy zhasínaly atd., atd. Všichni se navíc budili v noci ve stejnou hodinu - přesněji ve dvě ráno, tedy v čase démonů.
Následovalo zhoršení zdravotního stavu, oba dostali vysoké horečky, v dalších dnech následovaly bolesti hlavy, bolesti na hrudi, jakoby je někdo tloukl kladivem. To trvalo celkem sedm měsíců. Jejich vztah utrpěl vážné rány.  Když to žena nemohla déle vydržet, šla do kostela a prosila Boha o pomoc, po návratu ucítila, jako by na ni něco studeného dopadlo a ona omdlela.

Nakonec mi zavolala a domluvili jsme si setkání u jednoho kostela v Brně, kde rodina žila. Když další den cestovala tramvají na místo našeho setkání, ucítila nepříjemný zápach hniloby a spálené gumy. Najednou spatřila jak se vedle ni doslova zjevila černá postava. Bytost otevřela černou ruku a v dlani byl stočený pramen vlasů této ženy. V ten okamžik postava zmizela a nikdo jiný si toho v tramvaji ani nevšiml. Vlastně ani nemohl, spatřila jej jen ona sama.

Žena dorazila na místo schůzky velice vyděšená a celá se třásla, byla bledá a nevěděla co má dělat.  Vzhledem k tomu, že se naše setkání uskutečnilo před kostelem, vzal jsem ji okamžitě do tohoto chrámu páně, kde jsem celou věc v tichosti a hlavně klidu a bezpečí s ženou probral. Proč tam? Tam démonické přízraky nemohou.

  Domluvili jsem se  na dalším postupu s tím, že k nim za pár dnů přijedu a pokusím se jim pomoci.

Přicestoval jsem do Brna ve večerních hodinách, navštívil nejdříve kostel a pak jel k nim. Už při příchodu k domu jsem zřetelně cítil velice nepříjemnou až zlou energii, v bytě byl pak chlad a jakoby šedivo či mrtvo jak ve starém domě, kde sto let nikdo nežije. Požádal jsem je, ať si sednou na gauč a začal jsem zjišťovat co se v domě vlastně stalo a proč ty útoky. Napojil jsem se na manžela, protože ten byl nejčastější obětí. Zjistil jsem, že se stal terčem prokletí a manipulace. Formou černé magie, která byla zanesena do prokletí měl být muž zničen a následně i jeho žena. Podařilo se mi propojení formou rituální exorcie přetrhat a vytvořit dostatečně silnou ochranu proti dalšímu napadání. I když to nebylo jednoduché, nakonec se to zhruba po několika hodinách podařilo.

Iniciátorem odporného magického napadání byl přítel a kolega manželů, který se věnoval černé magii. Důvod? Chtěl pracovní pozici svého kamaráda a následně i jeho manželku. Ta totiž odmítla jeho sexuální nabídky a to se ho velice dotklo. Proto se rozhodl pro tuto pomstu. Tím černým přízrakem byl totiž on sám, když se během rituálních obřadů dostával do astrální sféry a  snažil se zničit rodinu, vysával jim energii a ničil vše, na čem jim záleželo.

Vytvořená ochrana kolem obou zabránila v pokračování napadání. Vše co viník poslal se mu vrátilo a on to nakonec psychicky neustál, zhroutil se a tak trochu i pomátl na rozumu. Po několika týdnech se začal stav obou manželů zlepšovat a opět i se jim vrátil klid. Jen strach ze tmy zůstal.  

Černý závoj sajícího wampa

Milan Doležal

Je to asi tak dva roky zpátky. Jel jsem tehdy do Kutné Hory za jedním dlouholetým kamarádem, který měl problémy s přízrakem, který jej v noci napadal.

Byl už podvečer, když jsem do tohoto kouzelného města přijel. Kamarád mi vyprávěl co zažívá. V noci se probudí s pocitem, jakoby na jeho hrudi něco těžkého ulehlo, nemůže dýchat, nemůže ani mluvit, dokonce se ani hýbat. Je mu zima a jen cítí cosi, co na něm leží. Má hrozný strach, ale nemůže se bránit. To trvá několik málo minut. Ráno je pak velice vyčerpaný a malátný. Už z popisu situace mi bylo zřejmé, že se stal obětí tzv. noční můry, tedy energetického wampa. Jde o astrální bytost, která v noci ulehá na spící lidi, znemožní jim pohyb a přisaje se na ně a doslova jim vysává životodárnou energii. Je to nebezpečný přízrak, co může člověka opravdu zničit.

Problém byl v tom, že nebylo zaručené, že se přízrak té noci vrátí a bude pokračovat v energetické hostině. Přesto jsem se rozhodl udělat maximum proto, abych kamaráda vysvobodil z oné pasti.

Požádal jsem ho, aby šel v klidu spát a já budu v jeho pokoji sedět v křesle a čekat. Pokud wamp nepřijde, udělám kolem kamaráda ochranu aby se ataky neopakovaly. Sám jsem byl zvědav v jaké podobě přízrak dorazí, pokud ovšem dorazí. Seděl jsem v křesle a četl si. Venku foukal dost silný vítr. Byla zhruba jedna hodina v noci, já pozoroval spícího kamaráda když jsem si náhodou všiml, jak se přes bíle natřené dveře mihl tmavý stín. Pak mi přímo před obličejem jakoby přelétl černý lehký závoj nebo něco takového. Všiml jsem si malého černého bodu, který se začal vznášet nad tělem spícího kamaráda. Poté bod změnil v cosi s tvarem nahrbené postavy, ale byla to jen vzdálená podoba. Bylo už jasné, že návštěva je tu. Zvláštní bylo, že si vůbec nevšímala mé přítomnosti, dokonce se nenechala vyrušit ani tím, když jsem se zvedl z křesla a šel pomalu ke dveřím. To byla totiž cesta kudy bytost pravidelně přicházela. U dveří jsem nasypal na zem černou sůl a šel pak pomalu k lůžku, nad kterým se vznášela. Měl jsem pocit, jakoby zjišťovala zda její "večeře" spí. Přistoupil jsem co možná nejblíže. Musím se přiznat, že jsem se bál. Nevěděl jsem, jaká bude reakce, když proti přízraku zasáhnu. Přesto jsem zachoval klid a v jedné ruce posvěcený kříž a ve druhé svěcenou vodu. Nahlas jsem začal pronášet exorcistickou modlitbu ke svatému Michalovi archandělovi, hodil kříž na hruď kamaráda a rozprášil na přízrak svěcenou vodu. Stále jsem se modlil a rychle ustoupil ke zdi. Reakce přízraku se dá jen složitě popsat. Najednou se ozvalo zahučení či zabučení to když přízrak narazil na posvěcený kříž na těle kamaráda, pak se vznesl v podobě černé koule a zamířil ke dveřím, já stále opakoval prosbu o ochranu a pomoc ke svatému Michalovi. Přízrak nakonec zmizel přes okno. Vše trvalo opravdu jen pár minut. Vzbudil jsem kamaráda, vše mu vyprávěl. Svěcenou vodou jsem zapečetil pokoj a posvěcenou křídou pak namaloval v pokoji na různých místech ochranné značky. Pak jsem jej požádala, ať je vzhůru on, že si potřebuji lehnout, byl jsem hodně vyčerpaný.

 Ráno mi pak vyprávěl, že byl už klid, ale když spal on, tak cítil jak jej nějaké ohavné zvíře chce polknout, ale jakási záře jej zachránila. Dopadlo to sice pro kamaráda dobře, wamp se už více nevrátil. Problém je v tom, že si jistě nalezl někde jinou oběť.

Podivné černé monstrum

Milan Doležal

Tento podivný příběh se stal v Kostelci nad Labem. Jednou večer vyšel pan Oldřich do zahrady u svého domu s cigaretou v ruce. Nutno dodat, že hned nad zahradou je kostel a hřbitov. Náhle spatřil jak od hřbitova přichází vysoká černá postava. Vypadala jako obr, byla mnohem větší než člověk. Byla celá černá a neměla hlavu. Najednou se zastavila a otočila směrem k panu Oldřichovi a pak pokračovala opět ve své cestě. Sice se bál, přesto jej ovládla zvědavost a šel podél plotu a díval se kam černá postava míří. Ta nakonec zmizela mezi stromy. Toho večera nemohl pan Oldřich spát a když nakonec usnul, probudil se strachem a s pocitem, že ona bytost je kousek od něj. Jak říkal, jakoby mu srdce sevřela ledová ruka. Ovládl jej strach, přesto vstal z postele a šel k oknu. "Sám nevím proč jsem k oknu šel", uvedl. Odhrnul záclonu a spatřil, že bezhlavá vysoká postava stojí nehybně před domem. "I když neměla hlavu, věděl jsem, že se na mě dívá. Nevěděl jsem co mám dělat, nemohl jsem ani vykřiknout, jen jsem od okna odskočil," připomenul pan Oldřich. Když nalezl znovu ztracený klid, podíval se opět z okna. Nikdo tam už nebyl. Uklidnil se a snažil se sám sobě vysvětlit, že to byla jistě jen halucinace, že mohlo jít jen o stíny od stromů a pod. Několik nocí byl klid a pan Oldřich se už k setkání v myšlenkách nevracel, jen kdesi v duši přesto zůstala jistá obava. Zhruba po deseti dnech jej vzbudilo šílené chování kočky, která spala toho večera náhodou v ložnici. Skákala po pokoji, vrhala se na záclony, převrátila lampu a byla celá naježená. Snažila se z ložnice uprchnout. Oldřich vstal a snažil se kočku uklidnit, ale ta jej ošklivě poškrábala. Vyhlédl ve zlé předtuše z okna, venku stála ona černá postava. Tyto návštěvy se opakovaly vždy po deseti dnech. Po každé byl vyčerpanější a začal se mu zhoršovat i zdravotní stav. Když mi volal, zažil už pět takových nezvaných návštěv. Domluvili jsme se na tom, že přijedu desátého dne, tedy v den, kdy se černá bytost vrací. Spolu se mnou jel i můj kolega kněz. Toho večera bylo dost dusno a větrno a po vyslechnutí celého příběhu, jsme pak šli oba ke kostelu. Po okolních hrobech jsme zapálili řadu svíček a čekali. Osobně jsem moc nedoufal, že budeme mít štěstí a přízrak uvidíme. Dlouho se nic opravdu nedělo až krátce po půlnoci kolega kněz spatřil v mihotavém světle svíček černou siluetu mezi náhrobky na staré části hřbitova. Bytost opustila svůj hrob, několik metrů od nás se zastavila a zůstala stát. Nyní začala naše práce. Já se snažil napojit na onu bytost a zjistit, kdo a co to je. Kněz pak započal rituální exorcii. Všude bylo naprosté ticho. Za celou dobu se bytost z místa ani nehnula, snad nechtěla. Což byla výhoda. Věděli jsme, že na vyřešení záhady máme necelé tři hodiny. Během té doby se nám podařilo zjistit, že jde o duši dragouna, který zemřel v nedalekých kasárnách poté, co mu poplašený kůň v jízdárně doslova ukopl hlavu. Jeho duše však nenašla klid, tížil ji totiž hřích a prokletí. Dragoun po sobě zanechal nemanželské dítě, jehož matka žila v ostudě a pohrdání lidí kousek od kostela. Podařilo se nám prokletí z této duše sejmout, vysvětit hrob a duši vyprovodit z tohoto světa. Nakonec bylo cítit jak se duši dragouna "ulevilo" cosi temného ji opustilo. Vina byla odpuštěna. Jen dodám, že to byla jeho poslední návštěva v našem světě. Vysvětleno bylo i to, proč si vyhlédl právě pana Oldřicha. Duch chtěl od něj jen pomoc, což Oldřich netušil.

Přízrak v domě chtěl svou oběť

Milan Doležal

Každý z nás si vždy přeje, aby jeho byt či dům byl místem klidu, lásky a hlavně bezpečí. Když ale zjistíte, že se ve vašem domě děje něco podivného, že tam lidově řečeno straší, tak nevíte co s tím vlastně máte dělat. To se stalo i jedné rodině, která získala nedaleko Domažlic staré stavení. Dům v sobě ovšem nesl tajemství, které na své odhalení teprve čekalo. Vše začalo tím, když si majitel jednoho rána všiml podivného otisku rukou na okně. Okno očistil, ale druhý den tam stopy byly opět, jako by někdo tlačil na okno s cílem jej otevřít. V noci nemohl spát, měl špatné sny a často se budil. Zdálo se mu, že v domě je někdo další, že tam někdo chodí. Jednou v noci se probudil, chtěl jít na toaletu a když otvíral dveře do chodby, někdo mu je z druhé strany prudce přibouchl. Dostal strach, že je v domě zloděj, začal křičet a nadávat. Nic však neslyšel, když znovu otevřel, nikde nikdo nebyl a vchodové dveře do domu byly zamčené a všechna okna uzavřená. Co to tedy bylo? Nevěděl. Jen se začal podvědomě bát čehosi neznámého.

Jednou večer byla jeho žena v ložnici sama a četla si knížku, když tu začala křičet. Muži pak vyprávěla, že slyšela jak někdo škrábe na okno, na to okno, na kterém byly stopy rukou. Za oknem spatřila přízrak, který byl doslova přisát na sklo. Od toho dne se oba cítili velice unavení a vyčerpaní. Navíc to umocňoval strach z onoho neznámého. Jednou v noci si oba všimli toho, jak někdo bere za kliku u dveří. Muž mrštil proti dveřím knihu a začal velice vulgárně nadávat. Na pár dnů byl klid, ale paní již odmítala v domě spát. Přes známého, kterému vše vyprávěli, se dostali až k tomu, že mi zavolali. Vše jsem pečlivě vyslechl a domluvili jsme se na mé návštěvě u nich. Poradil jsem jim ať postaví proti oknu, kudy se chce dostat přízrak do domu, zrcadlo. Během několika dnů jsem se pak vydal na cestu k nim. Důvodů k cestě jsem měl několik, jednak jsem se chtěl pokusit těm lidem pomoci, rovněž mě případ profesně zajímal a také jsem chtěl navštívit tento kraj, který mám velice rád.

Po mém příjezdu jsem se dozvěděl, že ona bytost se pokoušela večer před tím znovu dostat oknem do domu, ale zrcadlo, jakoby ji v tom bránilo. Bylo slyšet z venku jen nepopsatelný křik, vrčení a skřeky. Zůstal jsem u těchto lidí na noc s tím, že se pokusím jim pomoci. Zda budu mít úspěch jsem však nevěděl.

Bylo hezké odpoledne a tak jsem šel na procházku po okolí a také jsem navštívil i tamní kostel. Rozjímal jsem a meditoval a soustřeďoval se na nadcházející večer. Po svém návratu jsem v domě cítil stísněnost, strach a zimu. Požádal jsem proto majitele, zda mohu zůstat v kuchyni. Kolem všech dveří a oken jsem nasypal sůl. Sůl totiž pomáhá vyhánět přízraky a saje jim energii. Rovněž jsem ji nasypal do všech čtyř rohů kuchyně a pak ložnice. Když nastal večer ulehl jsem na pohovku a čekal, na okamžik jsem ale usnul , když tu jsem ucítil jak mě kdosi drží za krk a rdousí, bylo opravdu velice nepříjemné, snažil jsem se rychle posadit a všiml si černého chuchvalce jakoby kouře, který se vznášel vedle pohovky. Okamžitě jsem začal odříkávat tzv. rituále romanum a exorcistické texty ... "Crux sancta sit mihi lux, non draco sit mihi dux, vade retro satana,  nunquam suade mihi vana, sunt mala quae libas, ipse venena bibas... a pod. Rdoušení přestalo. Rychle jsem se uklidnil, zhluboka nadechl a soustředil se. Věděl jsem, že přízrak je někde kolem. Vzal jsem posvěcený kříž a začal jsem jeho "vypuzování" z domu, rovněž jsem mu přikazoval aby ve jménu Boha a Ježíše Krista odešel a více se nevracel. Pohyb onoho beztělce jsem vnímal na tzv periferním vidění, které jsem se naučil používat, proto jsem věděl, kde právě je. Svěcenou vodou a opakovaným odříkáváním exorcie "Sancte Michael Archangele de fende nos in prelio contra nequitiam et insidias diaboli...."  se mi podařilo po nějaké době přízrak zbavit moci. Použil jsem poté opět svěcenou vodu a dům tzv, zapečetil. Přízrak nebyl již vidět, ale slyšel jsem jeho vrčení a jakoby dávení. Pak byl klid.

Kdo byl přesně oním přízrakem nevím, mám jen jisté tušení. Podle mého názoru se jednalo o přízrak zvaný také jako Noctuabundus, což je stvoření, které saje lidem energii, někdy je nazýván jako noční poutník, wamp, noční můra, běs a pod. Saje lidem životní sílu a to bez jejich vědomí.

Majitelé domu pak měli již klid, přesto se rozhodli, jak jsem se později dozvěděl, budovu prodat, vědomí toho, co se zde odehrávalo, je strašilo i poté.

O mrtvých nemluvte špatně...

Milan Doležal

Můj kamarád mi jednou večer volal a již podle hlasu bylo poznat, že je velice rozrušen. Ptal se zda může přijít, že mi potřebuje něco důležitého říci a také požádal o radu a pomoc. Vím, že je to velice pragmatický člověk a že se tedy muselo stát asi něco hodně nepříjemného, když chce pomoci. Uvařil jsem mu čaj a on mi začal vyprávět události posledních dnů. Pracuje na jednom městském úřadu jako referent a jeho nadřízený - údajně špatný člověk - zemřel na srdeční potíže. Vzhledem k tomu, že nebyl oblíben, nikomu zas tolik nevadilo jeho úmrtí. Můj kamarád se však pustil do jeho kritiky a vyčítal mu jaký to byl špatný a zlomyslný člověk, který své podřízené jen šikanoval a deptal. Když přišel toho dne domů, ucítil v bytě silnou tabákovou vůni,která byla příznačná právě pro jeho šéfa. On sám nekuřák to hned v bytě ucítil. Najednou začal divoce zvonit dole u dveří zvonek, když otevřel okno, aby se podíval kdo tam, tak ucítil jakoby do něj někdo strčil. Málem vypadl z okna nebýt toho, že se pevně chytil topení. Dole u dveří samozřejmě nikdo nestál. Následně ze zdi spadl obraz a pukla váza na stole.
Vysvětlil jsem mu, že pořekadlo o mrtvých jen dobře se netraduje zbytečně. Že duše mrtvých se nám mohou mstít a proto by o něm neměl už vůbec raději mluvit, aby mu zase něco neprovedl. Kamarád pak ještě několik týdnů raději chodil do práce pěšky, bál se, aby se mu při jízdě autem něco náhodou nestalo. Jak říkal, člověk si nemůže být nikdy jist tím, co má taková bytost za lubem .

Útoky wampýrů jsou velice nebezpečné

Milan Doležal

Cítíte se v poslední době malátní, bez energie? Jste celkově vyčerpaní a zhoršil se vám zdravotní stav? Je možné, že jste obětí wampýra. Po útoku agresivního wampýra se vám může rychle změní tlak a zhorší také kardiovaskulární onemocnění. Zcela neočekávaně může člověka stihnout nejen infarkt, ale i mozková příhoda. Běžně se však stává, že po setkání s ním se našinec cítí psychicky i fyzicky vyždímaný. Když se wampýr nasytí energií jiného člověka, když z něho vycucne vše, co vycucnout lze, wampýr, stejně jako pijavice, od dárce odpluje a těší se na další setkání. Po několika minutách v jeho blízkosti cítíte fyzickou únavu, a máte zkaženou náladu.

Řešil jsem případ jedné ženy z Berouna, kterou několik měsíců vysával její soused v domě,a to dokonce na vzdálenost několika metrů. Problém spočíval v jeho obrovském a otevřeném wampyrismu. Z ženy stahoval doslova po pásech životní energii. Ta si stěžovala, že je ji špatně, je ji mdlo, točí se ji hlava a sotva stojí na nohou. Snažil jsem se proti tomuto řádění zasáhnout. V momentě, když se žena usadila do křesla, z vedlejšího pokoje najednou na astrální úrovni "vyletěla" jakoby energetická dlouhá ruka a začala se omotávat kolem těla ženy. Použitím magických rituálu jsem toto nebezpečné spojení přerušil a z druhého bytu bylo slyšet bouchnutí, jak onen soused upadl na zem a začal zvracet.

Běžným jevem je ovšem také wampyrismus v rodinách. Zde je to o to horší, že z dosahu takového člověka se dostáváte velice těžko. Pamatuji se na případ mladého muže, který bydlel ve společném bytě nejen se svou ženou, ale i se svou tchyní.. Ona i její matka fungují jako dvě obrovské odsávačky energie. Vzájemně se však nesnášejí. Přitom manžela a zetě velice milují. On však v důsledku péče obou žen sotva stojí na nohou. Obě si však nepřejí vyždímat jej. Proto se obě vydávají velice často společně do obchodů a pod. V místech kde se hromadí lidé, získává jejich energii.

Pro wampýra jsou totiž fronty a tlačenice totéž, co studna s vodou pro žíznivého poutníka, zde sají ve velkém energie svých oběti. Wampýři navíc rádi pracují v kolektivech s větším počtem lidí. Snadněji si tak vyberou svou oběť a mohou delší dobu pracovat v jistém formě utajení.

Nenechte se však mýlit. Wampýr není žádný prosťáček, jak se na první pohled může někomu zdát. Když se naučí vysávání jiného člověka používat, může se stát viníkem řady vašich onemocnění a potíží.

Jistá žena z Jičína si stěžovala na zhoršující se zdravotní stav. Najednou ji začalo tlačí na prsou, nemohla se nadechnout, příšerně ji začala bolet hlava, kdosi ji večer mačkal břicho a dokonce i v tříslech ji cosi píchalo a škubalo. Byla několikrát u doktora, nic však nikdy nenašel. Vše začalo v okamžiku, kdy se k ni nastěhovala její nemocná matka, která vyžadovala neustálou péči a pozornost. Právě ona byla onou příčinou zdravotních potíží oné ženy. Stará matka totiž začala vysávat energii své dceři. Ta však byla hodně vyčerpána z náročné práce a chodem domácnosti. Již tak málo energie ji ještě vysávala vlastní matka. Ženě jsem sice dokázala pomoci a zdravotní stav se ji zlepšil, ale matka bez energie své dcery začala rychle chřadnout. Nastalo nepříjemné rozhodování, koho zachránit. Nakonec jsem doporučil, aby nemocné matce pořídila kočku, která by ji chybějící energii dodávala. To pomohlo a situace se zlepšila.

Je dobré vědět také to, že wampýři s velkou radostí berou životodárnou energii lidem často stejného pohlaví. Žádoucí je, aby se vyznačovali nějakou předností a dobrým zdravotním stavem. Pokud by wampýr vysával nemocného člověka, sám do sebe přenáší i nemoce své oběti. Jedna vedoucí úřadu v Praze se rozhodně nehodlala krmit jakoukoli energií. Pouze určitou "vůní a druhem", proto si předem vždy důkladně vybrala svou oběť. Takto pak napadala zejména mladé, atraktivně vyhlížející, zdravé a sportovně založené ženy a dívky.

Bezzásadový wampýr extra třídy, pak své oběti, z pozice své moci dokonce i psychicky šikanuje, aby v rozrušení a strachu uvolňovali více energie. To může být případ šikany a stresu v zaměstnání, či v rodinách. Wampýři nesnášejí samotu, znamená pro ně totéž co smrt. Proto se snaží být neustále v kontaktu s řadou lidí. Zajisté každý z vás může uvést celou řadu příkladů, kdy ho zcela nečekaně přepadla slabost, ztratil náladu a ve společnosti lidí se necítil dobře. Na koho se někdy nalepili wampýři, tak ten člověk má pak i chuť zachránit se útěkem, někdy je dokonce zaplaven hnusem a odporem.

V letošním roce jsem v Poděbradech řešil případ mladé ženy, které se po dlouhodobém vysávání ze strany bývalého manžela rozpadl život. Nebyla úspěšná, zhoršil se ji zdravotní stav a nemohla najít milého a hodného partnera, navíc si vůbec nevěřila. Po dvou sezeních již byla spokojená sama se sebou. Zářila teplem a přesvědčením, že má velký vliv na slabé mužské pohlaví. Nikdy neměla tak omračující úspěchy u mužů jako nyní. Zkrátka a dobře byla to najednou velice přitažlivá. Při předchozím setkání jsem totiž manipuloval s její energií a provedl jisté vyladění a korekci. Jak mi pak uvedla, vanula z ní energetická přitažlivost. Stačilo tak málo, jen upravit energii a vyladit ji.

Nejdříve nikoho neměla, potom ji opustil manžel a najednou se kolem ni muži jen rojili a dokonce se ji splnila řada přání. Zlepšil se ji zdravotní stav a začala úspěšně podnikat.

Jinou kapitolou jsou děti. V raném dětství to byl andílek. Potom se to náhle změnilo. Všechno dělal opačně, odmlouvá a vzteká se. Zkrátka a dobře je to nesnesitelné dítě. Život se pak stává rodičovskou tragédií. Je zbytečné hledat chybu u rodičů nebo v dědičných poruchách a pod. Vaše milované dítko bylo zřejmě podrobeno útoku a vlivu wampýra. I to se může stát. Dítě je velkým zdrojem energie, ale vysávání má vliv na jeho chování, které se stává někdy nezvladatelné. Viníkem může být někdo z rodiny, nebo někdo ve škole či školce. Pak je dobré vytvořit dítěti silnou ochranu, která znemožní další propojování.

Biopole, tedy jinak řečeno aura, má vlastní rozměry, pevnost a strukturu. Osoby schopné vnímat biopole jiných lidí, z ni mohou vyčíst řadu důležitých informací, a to nejen o zdravotním stavu člověka, ale i to, zda a v jakém místě byl člověk zasažen kletbou a pod. Díky tomu se dá situace upravovat, léčit a vytvářet ochranu. Uvedu jeden příklad, z těla jedince, jenž někoho vysává, se do oblasti například jater, či sleziny toho druhého, táhne černý energetický pletenec. Tudy wampýr vysává energii. Vy se cítíte nejen špatně, ale v této oblasti, tedy jater či sleziny, se vám zhorší zdravotní stav.

Rád bych uvedl ještě jinou sféru a to přírodní. Wampýři mohou být ovšem i rostliny. Například některé druhy kapradin, fíkusů či kaktusů. Je známo, že díky svým wapýrským sklonům strom osika dokáže odstraňovat bolesti hlavy a léčit některé druhy nádorů. Topoly naopak aktivně odsávají zápornou energii, ale současně mohou obyvatele, kolem jejichž domu topoly rostou, trápit bolesti hlavy. Dub je generátorem blahodárné energie. Z toho důvodů působí na lidi kladně i nábytek z dubu. Největšími spotřebiteli energie jsou topol, kaštan a osika. Ty vám paradoxně mohou pomoci při léčení. Stačí se o strom opřít zády a jak do stromu uniká všechno špatné z vás, včetně chorob, můžete cítit ulehčení a současně i slabost z nedostatku energie. Pak je dobré se stromu přestat dotýkat, poděkovat mu a nasytit se bioenergií ze stromu dárce, tedy například z dubu.

Dárek sloužil jako cesta pro zlo a prokletí

Milan Doležal
Paní Věra z Havířova mi jednoho dne volala, že se jí celý život zhoršil. Nic se jí nedaří, je neustále unavená a vyčerpaná. Vše, co započne, vždy buď dopadne špatně, nebo ani nedokončí. Zašla k lékaři, ale ten nic zvláštního nezjistil, jen celkové vyčerpání organismu a stres. Situace se zhoršovala celý rok a ona dokonce začala uvažovat o tom, zda má její život smysl, zda by nebylo lepší jej ukončit.

Když mi volala, byla opravdu už zoufalá, i když jak sama říkala, nevěděla přesně proč. Rozhodl jsem se, že do Havířova raději co nejdříve zajedu, a pokusím se zjistit příčinu. Nevylučoval jsem ani zdravotní komplikace, které mohly být za vyčerpáním paní Věry, ale bylo dost možné, že pozadí mohlo být jiné.

Po svém příjezdu jsem dlouze hovořil s paní Věrou a zjistil jsem, že vše začalo nedlouho poté, co se dostala na pracovišti do sporu se svou spolupracovnicí. Paní Věra dostala totiž funkci vedoucí na lince v továrně kde pracovala, což ji kolegyně nemohla ze závisti odpustit. Když mi pak ještě řekla, že ona kolegyně se věnuje i vyvolávání duchů, začal jsem tušit, že příčina bude právě zde. Napojil jsem se na podvědomí paní Věry a hledal možné propojení. To se nakonec také ukázalo, bylo v oblasti páteře. Proto jsem přerušil toto propojení přímo na astrální úrovni, jizvu zahojil a vytvořil ochranu, aby se to nemohlo už opakovat. Dotyčná kolegyně totiž používala k přenosu zla a prokletí řetízek, který dala paní Věře kdysi k narozeninám. Řetízek jsem proto vzal, posypal jsem jej práškem z drceného dřevěného uhlí - to vytáhne veškerou energii z předmětů. Tím bylo znemožněno, aby byl  opětovně použit proti někomu a řetízek sama paní Věry zakopala na louce.
 Upozornil jsem také paní Věru na to, že kolegyně rychle zjistí, že propojení bylo přerušeno a že se bude snažit jej obnovit. Díky ochraně se to nezdařilo a tak se pokusila paní Věře sebrat hřeben z kabelky, na kterém byly vlasy. S tím jsem ovšem tak trochu počítal. Ještě než jsem odjel z Havířova, jsem paní Věru požádala, aby se nenápadně pokusila v rámci možností sebrat nějaké vlasy své zlé kolegyni To se ji podařilo až v šatně a podle mé rady je dala do svého nového čistého hřebenu. Zlá kolegyně ji opravdu sebrala z kabelky onen hřeben a chtěla vlasy použít pro magický útok, netušila ovšem, že vlasy jsou její a že zlo posílá proti sobě. Zlá žena se snažila pomocí černé magie paní Věru doslova zničit, odraz však zasáhl jí samotnou. Výsledek byl takový, že dotyčné ženě se udělal po obřadu hodně špatně, jak poté vypověděla v práci, musela si jít lehnout a do rána ji tak silně otekly nohy, že nemohla vstát ani z postele. Celé nohy měla jako v ohni. Lékař poté diagnostikoval revmatickou horečku a ona žena musela nakonec dát výpověď v zaměstnání, protože nemohla vykonávat práci ve stoje. Život paní Věry se po určité době vrátil opět do normálu a dokonce začala mít radost ze života. Já byl rád, že se situaci podařilo vyřešit.

V Kostelci nad Labem je proč se bát!

Milan Doležal

Kostelec nad Labem, ležící nedaleko Mělníka a Brandýsa nad Labem, je to tak trochu ospalé městečko. Jenže to jen pouhé zdání. Nenechte se oklamat, se soumrakem se zde dějí opravdu divné věci.

Kostelec nad Labem byl v minulosti výborně opevněný a navíc obehnaný vodními toky. Vcházelo se Pražskou branou z jihu, vycházelo se na severu branou Píseckou. Přes mlýnskou strouhu u Pražské neboli Přední brány byl zvedací most, druhý most stál za Píseckou čili Zadní branou a třetí byl u Rudče přes hlavní rameno Labe. Dnes již z těchto památek nezůstalo prakticky nic, jen vodní tvrz a pozoruhodné tajemné události a pověsti. Vypadá to, jako by nás mrtví stále volali nás živé na toto místo.

Poodhalme nyní roušku tajemství tohoto městečka. Tak například v květnu roku 1703 byl v Praze vyšetřován a ve vězení sv.Petra uvězněn jistý Jan Svoboda z Kostelce na Labem. Ten byl obviňován, že se paktoval s ďáblem a vyvolával duchy a čaroval. Dokonce byl obviňován, že je upír a má ve svém vlastnictví čarodějnou knihu.

Na hřbitově v Kostelci nad Labem byla stará kostnice. Ta měla velký vyzděný sklep, do něhož hrobník ukládal kosti vykopané ze zrušených hrobů. Těch kostí tam byla už velká hromada. V rohu ležely ovšem dvě vyschlé a balzamované mrtvoly - fexti. Jednalo se o příslušníky rodu Vančurů z Řehnic. Jejich kosti držela pohromadě jen zažloutlá a velice tuhá a šupinatá kůže. Před mnoha lety se začala stará kostnice opravovat do dnešní podoby. Se zedníky pracoval místní přidavač jistý Plencavka. Za litr kořalky slíbil, že ze sklepa vynese na zádech oba fexty. Slezl po žebříku do sklepa, oba fexty si přehodil přes ramena a vynesl je před zedníky. Když je snášel zpět to ticha a tmy márnice, tu se mu kostnaté a mrtvolné prsty fextů prudce zaryly do prsou a drásaly mu kůži. Hrozný výkřik proťal ticho kostnice a zoufale volal o pomoc. Když zedníci přiběhli, ležel Plencavka již dole bez hnutí. Jeden fext jej držel ztuhle za hrdlo a druhý měl pařáty zaryté v jeho hrudi. Jen přidavačovy oči mluvily o hrůze, kterou prožil. Oba fexti byli poté rozsekáni na kusy. Jen kdosi odnesl jednu hlavu a dvě ruce neznámo kam. Vyšetřování nic neprokázalo, ale šuškalo se, že v tom měli prsty místní okultisté a zednáři, kteří se scházeli v jednom domě na náměstí.

Když zůstaneme ještě na hřbitově, tak bych doporučoval tamní velice zajímavou stavbu kostela svatého Martina. Byl to původně farní kostel postavený již ve 2. polovině l3.století. Zajímavostí je, že stavbou prochází velice silná energetická zóna, který vytváří uvnitř této sakrální stavy spirálu. Tato energie dokáže zázračně uzdravovat i vážnější zdravotní potíže. Může se vám tam začít točit hlava a cítit malátnost, ale energie je tam opravdu velká.

Pod schody v dlažbě kostela je kámen, na jehož obrubě jsou slova: hodinu...umrzel Ctihodný kněz Gindrich Hostounský toho czasu dekan v Miestě Kostelcy na Labi a tuto pochowan gest. Jde o vzácného člověka, který byl také znám tím, že dokázal léčit lidi dotekem. Energii čerpal právě z prostor kostela svatého Martina.

Ve stěně pod kruchtou pak naleznete náhrobek rodu Smiřických. Znak Vančurů z Řehnic zdobí červený náhrobek s letopočtem 1582. Další náhrobní kameny nesou jména - Johana z Vřesovic, Fabiána Sekerky ze Sedčic, Jiřího Berky z Dubé, Jana Šlechty ze Všehrd. Otázkou zústává, proč bylo tolik šlechticů pochováno v pro jiné tak bezvýznamném městečku? Odpověď můžeme nacházet například v oné zázračné energii, nebo v pověsti o podzemních chodbách, které se rozprostírají pod kostelem v několika patrech. Zde mají být ukryté cennosti a vzácné tisky. Původně byly poklady uschovány pod pečetí pod kostelem svatého Víta na náměstí, ale tam nebylo bezpečno. Poklad byl poté přenesen v noci, na bezpečnější místo, a to na vršek na kterém stojí právě kostel svatého Martina. Poklad mají navíc střežit přízraky několika vojáků a oni fexti.

V okolí kostela svatého Martina docela dost strašilo již v minulosti. Opakovaně zde byl spatřen přízrak černého muže, který vylézal z hrobu, vždy svlékl šaty a odešel do města. To se opakovalo několikrát. Jednalo se o přízrak místního hospodského, který dělal v domech rámus a děsil lidi. Přítrž jeho řádění udělal až biskup z Prahy. Je zvláštní, že právě k tomuto místu je vázáno tolik případů zjevení přízraků a podivných událostí. je možné, že jsou sen vábeni právě onou energií, nebo tu mají cosi střežit.

Osobně jsem v tomto městečku řešil již několik případů zjevování přízraků a je možné, že další budou následovat.

"Bylo krátce po půlnoci, syn spal a najednou vykřikl a volal o pomoc, protože cítil, že u něj něco leží, já ihned přiběhla, ale nic jsme nespatřila. Celou dobu měl syn pocit, že u něj něco leží a měl strašný pocit strachu. V očích měl hrůzu a děs, nechala jsem proto rozsvícené světlo a seděla jsem u něj dokud se neuklidnil a opět neusnul. Ráno měl horečky a byl zpocený. Ten přízrak se pak k němu v noci ještě jednou vrátil. Syn jej sice neviděl, ale cítil kde je a jak se k němu přibližuje." uvedla mi svůj zážitek matka malého chlapce. Jejich dům se nachází nedaleko tohoto kostela.

Proto jsem se do Kostelce vydal, abych zjistil co se tam děje. Když jsem přišel večer do jeho pokoje, spatřil jsem jakési fialovomodré světélko, které se nad chapcem vznášelo. Začal jsem s exorcií a odříkávat tzv. rituále romanum ... "Crux sancta sit mihi lux, non draco sit mihi dux, vade retro satana, nunquam suade mihi vana, sunt mala quae libas, ipse venena bibas... a pod.Věděl jsem, že přízrak je někde kolem. Vzal jsem proto posvěcený kříž a začal jsem jeho "vypuzování" z domu, rovněž jsem mu přikazoval aby ve jménu Boha a Ježíše Krista odešel a více se nevracel. Pohyb onoho beztělce jsem vnímal na tzv periferním vidění. Když jsem začal opakovat "Sancte Michael Archangele de fende nos in prelio contra nequitiam et insidias diaboli...." tak jsem spatřil jak kolem nás prolítnoul černý stín a vyletěl oknem. Pak byl již klid a snad to tak i zůstane.

Od jednoho místného mladého muže jsem se také dozvěděl, že se krátce po půlnoci vydal s kamarády na hřbitov ke kostelu svatého Martina. Najednou začal foukat vítr a všiml si, že proti nim jde po cestičce mezi hroby nahrbená stará babička. Prý se lekli co tam po půlnoci dělá, ale najednou si vzpomenul, že ji zná, ale co bylo horší, že před několika dny zemřela. Kousek od jejího hrobu skupinka mladíků zrovna stála. Následoval proto taktický útěk.

Matka proklela vlastní dcerku aneb Horor v životě dvou žen

Milan Doležal

Mezi opravdu otřesné případy prokletí, patří ty, kdy rodič prokleje vlastní dítě, či děti. To se stalo před mnoha lety v Mělníce. Paní Magda trpěla již od dětství od své matky ponižováním a bitím. Musela vyrůstat se svým bratrem v prostředí, kde nebyla ani kapka lásky, kdy je matka nepohladila, nepolaskala, jen oběma dětem jen ubližovala. Ona je totiž nenáviděla. Paní Magda otce neznala, opustil je ještě dříve než se narodila a matka veškerou svou zlobu přenesla na děti, které ji, jak často říkala, zničily život. Bratříček však v dětství zemřel a o to horší byl život paní Magdy. Zlo matky zanechalo v její dětské dušičce tolik jizev, až bylo zázrak, že to vše zvládla.
Když paní Magda dosáhla osmnácti let, okamžitě matku opustila a odstěhovala se pryč. Se svou mámou se už raději nestýkala. Ta stárla, vážně onemocněla a začala vyžadovat od dceři pomoc a péči, ale ne prosbou, ale přikazováním. Magda však nedokázala zapomenou na to neustálé týrání a matce vše vyčetla. Když se vrátila domů a večer usnula, zdál se ji velice podivný sen. Navštívil ji totiž její bratříček, který před mnoha lety jako klouček zemřel. Varoval ji před matkou, která svou duši odevzdala zlu a Magdu nenávidí a chce zabít její dítě.
V tu dobu byla paní Magda šťastně vdaná a čekala miminko, kterému chtěla dát veškerou lásku. Udělalo se ji však špatně a začala krvácet. Manžel ji okamžitě převezl do nemocnice, kde zůstala v péči lékařů. Žena dostala horečky a hrozilo, že ona ona i dítě zemřou. Kamarádka Magdy mi pak volala a poprosila, zda by se nedalo s tím něco udělat, že paní Magda má strach, že ji nenávistná matka proklela. Ještě toho dne jsem jel na Mělník a v nemocnici navštívil paní Magdu, a poprosil ji, aby mi vše vypověděla. Bylo nutné rychle jednat, lékaři se obávali, že dítě zemře. Volal jsem kolegu kněze a celou situaci mu vylíčil. Během hodiny přijel i on na Mělník a začal exorcistický obřad, prvotně byla vyprosena co největší ochrana pro matku a dítě. Posvěcený kříž jsem ji položil na srdce, svěcenou vodou udělal na těle znamení a začali jsme vytvářet kolem Magdy zrcadlovou stěnu - což je energetická ochrana. Poté jsme požádali manžela paní Magdy, aby nás vzal k nim domů, že budeme pokračovat tam. Nemocnice nebyla vzhledem k množství lidí nejvhodnější. V rámci zvláštního obřadu kolega přivolával ku pomoci archanděla Zadkiela, Haniela, a a Rafaela, aby pomohli uzdravit paní Magdu a dítě. Já přivolával archanděla Michaela, Ariela, Raziela a Uriela, aby pomohli odstranit zlo vyvěrající z matky paní Magdy. Bytem se vznášela vůně kadidla a vykuřovadel a šepot modliteb.Krátce na to, začal kdosi bouchat silně na dveře od bytu. Manžel paní Magdy chtěl jít otevřít, ale řekli jsme mu, ať se ke dveřím ani nepřibližuje a zůstane sedět v kuchyni. Světlo a tma nyní vedli spor o to, kdo má právo na život. Vynechám další průběh událostí. Vše dopadlo dobře. Paní Magda má dnes nádhernou dcerku, kterou miluje. Jak nám později vyprávěla, večer po porodu, ji ve snu opět navštívil bratříček a smál se. Rovněž viděla nádherného anděla, který ji na čele požehnal křížem.

A zlá matka? Tam to dopadlo hůře. Nepoučila se, necítila vinu za zlo, které dávala. Když přišel její konec, nedlouho po narození vnučky, zemřela. Černé stíny, které toho večera stály u postele umírají ženy vypovídaly o tom, kam směřovala poté ona zlá duše.