Milan Doležal
Jednou večer mi volala velice rozrušená paní Martina z Loun. Nevěděla si rady s přízrakem, který nejen jí ničil delší dobu život. Vše jsem si nechal podrobně vysvětlit a domluvili jsem se, že se pokusím co nejdříve přicestovat. Louny jsou přenádherné město a tak jsem se těšil nejen na další takřka detektivní případ, ale i na procházku městem.
Jak mi vypověděla, začalo vše zhruba před rokem Najednou se ji udělalo velmi špatně, pocítila jakousi slabost a vyčerpanost. Myslela, že upadne na zem vysílením a malátnosti, byla doslova na omdlení. Musela si sednou, aby se ji trochu ulevilo. Po chvíli spatřila postavu muže, který se na ni zpovzdálí upřeně díval nepříjemným pohledem. Nevěděla zda to byla halucinace nebo realita. Dostala ale velký strach. V domě však nikdo jiný nebyl.
Vše by se dalo i racionálně vysvětlit. Přepracovanost či únava. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby v tomto domě ovšem nezačalo strašit. Nejdříve se v domku začaly ozývat neznámé zvuky. Klepání nejdříve nikdo nevěnoval moc velkou pozornost. Později se zvuky proměnily v nářek a pláč. Strašení se ovšem neomezovalo pouze na členy rodiny, ale i na hosty. Například, když přijel na víkend vnuk, ozval se večer z horního patra zvuk, nejen kroků, ale i bouchání dveří a tlučení do zdí. Když dům prohledali, nikdo v horním patře nebyl. Chlapec poté vyděšeně koukal do rohu pokoje a vykřikoval, že je tam strašidlo a kouká na něj.
Během následujících týdnů se situace začala pozvolna zhoršovat, zvuků narůstalo. Běžným se stalo pohybování věcí bez zjevné příčiny. Nádobí padalo ze stolu na zem, lahve se převracely před zraky lidí, v otevřených knihách někdo obracel stránky, kdosi foukal do cukru v cukřence a pod.
Jednoho večera přijel na návštěvu bratr majitele. O existenci možného ducha se vyjadřoval dosti neurvale. Najednou do stolu, kde seděl, někdo prudce udeřil až se váza na stole převrátila V ten moment mu zmrzl úsměv na rtech, šálek horkého čaje se najednou na stole dal sám do sebe do pohybu a převrhl se mu na nohy.
Když už bylo řádění ducha nesnesitelné, začala paní Martina hledat pomoc. Když jsem přijel, byla situace v domě velice napjatá.
Paní Martina se začala chovat stále podivněji. Vedla zmatené a nesouvislé řeči, pořád si něco mumlala, lekavě a prudce se otáčela a když na ni někdo promluvil, zčervenala a rychle odběhla z pokoje pryč. Ve tváři měla vepsaný strach a smutek. Seděla se zaťatými pěstmi u stolu a podivně koulela očima, pohledem šílenců a zastřeným hlasem pravila, že duch v domě nás všechny zničí, že si žádá oběť.
Rozhodl jsem se, že je zbytečné odkládat magický rituál. Prvotně jsem zapálil část diviznového stonku. Kouř se začal pomalu a líně šířit místností. V ten moment žena zoufale vykřikla a rozběhla se ke dveřím. Otočila se a ve výrazu její tváře bylo něco tak děsivého, že jsem se rychle pokřižoval. Kříže jsem poté udělal na podlaze u dveří i na oknech. Začal boj s přízrakem, který trval dost dlouhou dobu. Sice se mi podařilo mu zabránit dalšímu vstupu do domu, ale ženu se již zachránit nepodařilo. Její duševní stav se nesrovnal. Pořád si s někým povídala, byla neklidná a propadala stavům děsů a úzkosti. Po několika týdnech byla umístěna do ústavu.
Ještě vám dlužím vysvětlení. Přízrak se do domu dostával jednoduchou metodou, pomocí zrcadla. Proč si na rodinu, zejména na ženu zasedl? Jednalo se o zlobu ze strany švagrové, nenávistí a zlobou přízrak živila a štvala jej proti ní. Jedna lidská hloupost a nenávist dokázala zničit jeden lidský život a osud rodiny.
