Brno: duch v bytě

Toto krátké video jsem dostal,jako mnoho jiných snímků, k posouzení. Nejsem jeho autorem.Nechť si divák o jeho obsahu učiní názor sám.

Hlas v hlavě zničil Janě život

Milan Doležal

Paní Jana z Náchoda během svého života prodělala dvakrát umělé přerušení těhotenství. Jednou na přání partnera a podruhé, protože si nemohla dovolit další dítě, přišla by totiž o práci. Kolik takových žen kolem nás prožilo podobný příběh a nelehkou volbu rozhodování? Možná tisíce. Když překročila paní Jana věk 45 let začala vnímat, jakoby k ní v hlavě někdo promlouval. Nejdříve si myslela, že je to ona sama, vždyť, kdo z nás si někdy sám se sebou nepovídá a není sám sobě rádcem i zpovědníkem. Jenže onen vnitřní hlas začal být stále více neodbytný a čím dál více otravnější a zlejší. Začala slyšet obviňování z toho, že zabila své dvě nevinné nenarozené děti, že je zrůda, vrah apod. Hlas slýchávala nejdříve jen zřídka, později pravidelně zhruba každý večer když ulehla a v následujících měsících již opakovaně i během dne.

Od toho okamžiku se její zdravotní stav začal také velice zhoršovat, zejména v oblasti ženských orgánů a dolních končetin.

V noci měla dokonce nejednou pocit, že se nemůže pohnout, jako by ochrnula a nemůže se nadechnout. Propukala často v nečekaný pláč, který nedokázala zastavit. Dokonce ji provázelo i pomyšlení na sebevraždu.

Nemohla doma nic dělat, jen cítila neustálou a neuvěřitelnou tíhu. Bylo to pro ni hrozné. Naprostá vyčerpanost a ztráta radosti byla naprosto zničující. A navíc ten hlas v hlavě ji nedal pokoj a stále ji opakoval, že je vrah a že bude zničena. Jednalo se i o velice vulgární nadávky i s tím, že by bylo lepší, kdyby skončila sama se svým zbytečným životem. Že ji Bůh nikdy neodpustí.

Největší ďáblovou lstí je, že člověka donutí věřit, že Bůh mu neodpustí jeho hříchy. Cíl byl jen jeden. Dovést tuto ženu do stavu naprostého zoufalství a pocitu osamění a zlomit jej.

Paní Jana se propadala stále více do pocitu beznaděje a nenašla nikde pomoc. Navíc se bála svěřovat, aby nebyla označena okolím za blázna. Snažila se onen hlas v hlavě překřičet, brala prášky na spaní, aby měla alespoň v noci klid, ale vše bylo jen krátkodobé.

Naše setkání bylo vlastně náhoda. Byl jsem zrovna v Náchodě, kde jsem vedl jeden seminář o komunikaci s anděli v aramejském jazyce. Paní Jana mě vyhledala a odvyprávěla mi svůj smutný příběh. Domluvili jsem se, že za ní druhý den ráno zajdu a pokusím se ji pomoci.

Některé příběhy lidí mě zasáhly velice hluboce, protože jsem byl častokrát konfrontován s tak velkým lidským utrpením, že si jej jen málo kdo dovede představit, že vůbec existuje. Andělé a démoni žijí mezi námi a vedle nás a vidí nás, jen my nevidíme je. Jana se bála, zda ji budu soudit. Uklidnil jsem ji, že já ji soudit a vinit rozhodně nebudu. To nechám hlupákům.

Druhý den zrána, jsem k ni zašel. Po krátkém rozhovoru jsem začal odříkáváním žalmu devadesát.

Poté jsem ji položil ruce na hlavu a označil znamením kříže, požehnal svěcenou vodou na čele. Právě tyto základy rituálů přízrakům nejvíce vadí. Učinil jsem ji znamení kříže na obou rukách a na zátylku.

Ve tváři ženy se zrcadlilo zoufalství a vždy uhnula pohledem, aby se nemusela podívat na posvátné předměty, které jsem před ni záměrně kladl.

Během modlitby za osvobození se stalo něco zvláštního. Jana cítila pálení na různých částech těla a vnímala křeče a vnitřní hlas se proti ni silně rouhal. Po několika minutách se ji udělalo špatně od žaludku, ale překonala to. Nakonec přece jenom ucítila, že ji cosi zlého opouští. Poté byl již klid.

Když jsem vzýval Pannu Marii, pocítili jsme oba záplavu velmi silného až ostrého světla, světla, kterého se dalo snad i dotknout. Pak Jana jen v tichosti uvedla: „Ona je tady“. Tím myslela Pannu Marii, kterou jsem prosil o pomoc a ochranu.

Přesto jsem i nadále pokračoval v modlitbách..“Exorcizo te, vetus hominis inimice: recede ab hoc plasmate dei. Hoc te iubet Dominus noster Iesus Christus, cuius humilitas tuam vicit superbiam, largitas tuam prostravit invidiam, mansuetudo calcavit saevitim... Vetus adversaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat....Recede ergo, Satan, in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti...

Vše nakonec dopadlo dobře, sice to nebylo hned, ale paní Jana byla nakonec vysvobozena. Stavu, ve kterém se nacházela se odborně říká posese. Démon se v tomto případě pokusil, a do jisté míry i úspěšně, ovládnou křehkou mysl paní Jany. Skrze pocit viny, za dvě interrupce, tak získal nad ní moc a zlomil ji.

Rád se za lidi modlím a mnohokrát prosím Boha, aby jim pomáhal a chránil je. Často se však stává, že když jim řeknu, že mají jít do kostela poděkovat Panně Marii za záchranu, dívají se na mě, jako bych byl z jiného světa. Přitom jde jen o drobnost. Poděkování za svůj život. Jít do kostela se stydí a přijde jim to až nedůstojné. Těchto lidí je mi potom velice líto.To však nebyl případ Jany.

Jen jedna drobná rada. Když slyšíte onen podobný hlas ve své hlavě, nenaslouchejte mu. Nikdy by jste mu neměli klást žádné otázky za účelem něco se dozvědět.. To je první vážné pochybení. Nikdy se na nic neptejte.

Tento případ jen špičkou ledovce. Je to zcela odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.

Barbora přicházela o svou životní energii

Milan Doležal

Vše by na první pohled vypadalo jako běžný příběh jedné nešťastné ženy z Brna. Možná podobné tomu, jaký kolem nás prožívá bez povšimnutí spousty jiných lidí. Podstatou, ukrytou na hranicí materiálního světa, a mimo chápání spousty lidí, bylo ovšem skryté zlo. To, co můžete takto zažít, je jen vrcholek ledovce, je to odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.

Vše začalo u paní Barbory vlastně nenápadně. Pozvolný úbytek sil, první zdravotní potíže, problémy se spánkem.Vše přecházela, jako běžnou daň povolání, rodině a věku. Jenže se během dalších měsíců vše pozvolna a nenápadně zhoršovalo. Došlo to tak daleko, že paní Barbora nemohla ani ráno vstát z postele, jak byla unavená. Během dne se jí motala hlava, byla nesoustředěná, stále ji něco padalo z ruky a byla tak slabá a pomalá, že si musela neustále sedat a odpočívat. Doma to nebylo o nic lepší, naopak. Když se snažila někomu svou situaci vysvětlit, tak ji nikdo nevěřil. Jen si každý, včetně matky a přátel, myslel, že si vymýšlí a chce na sebe upozorňovat. A tak byla na vše sama.

Barboře se již dříve stávaly zvláštní věci, ale v poslední době jí čím dál více trápily četná onemocnění, bolest žaludku, hlavy a bolest kloubů, která ji úplně vyřazovala z běžného života. Od bolesti nepomáhaly ani silné léky. Podle lékařů ji nic nebylo a okolí jí začalo vnímat jako simulantku a v práci kolegové, že se jí nechce pracovat. Dokonce i rodina ji naznačovala že je divná, a ať se rychle sebere.

V noci to bylo také hrozné, stávalo se, tak dvakrát týdně, že jí cosi neznámého a nehmotného vysávalo život z těla. Vždy cítila chlad a jakoby na ni něco těžkého ulehlo. Chtěla křičet, ale nemohla, chtěla se pohnout, ale nemohla. Se strašlivým vypětím všech sil se snažila zvednout, ale marně. Nakonec se jí, bezmála zadušené, podařilo posadit. Setřásla onu „bytost“, která jí drtila hrudník a dusila. Vyděšená a pokrytá potem přemýšlela, co se to kolem ní děje.

Další dny jí vždy stravující horečka způsobila, že nemohla vůbec fungovat. Když večer přece jen usnula, ve zmatených polo snech potom vnímala zvuky a pohyby v pokoji a v její blízkosti.
Kdosi se jí snažil doslova vysát všechnu životní energii, chtěl jí srazit na zem, aby zůstala bez sil a jakékoliv vůle k životu.
Když jsem za ní do Brna přijel, setkal jsem se s ženou, která byla již na pokraji svých zdravotních možností a psychických sil. Zašel jsem s ní proto nejdříve do kostela, aby nabrala trochu energie, což jí pomohlo a trochu se jí ulevilo. Následná cesta vedla k nim domů, kde jsem se snažil jí pomoci. Na stůl jsem položil benediktinský stříbrný kříž, fialovou štolu jsem si dal kolem krku a začal jsem pomalu odříkávat zdrávas. Následně jsem ji na čelo namaloval svěcenou vodou znamení a na ruku namaloval nejstarší pečetě Ježíše Krista. Poté jí přiložil na krk kříž, který jsem si přivezl z římské Sancta Sanctorum. Pak začalo snímání zla, při kterém jsem postupně odříkával modlitby z Římského rituálu De Exorcismi Et Supplicationibus Quibusdam.

...“Deus, humani generis conditor atque defensor, respice super hunc famulum tuam, quam ad tuam imaginem formasti et ad tuae voca gloriae consortium. Vetus advarsaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum Sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat.... 

Během rituálu se paní Barboře udělalo sice nevolno a špatně se jí dýchalo, ale i přesto se vše po nějaké době podařilo společně zvládnout. Je to statečná žena, která se nechtěla vzdát. Vše dopadlo díky Bohu dobře. A paní Barbora je nyní již mimo nebezpečí.

Kdo jí vlastně škodil? Byla to jiná žena z Brna, která se věnovala řadu let spiritismu a bydlela v sousední ulici. Problém byl v tom, že byla v minulosti milenkou muže paní Barbory, kterého chtěla ovládat z finančních důvodů. Vše dopadlo ovšem tak, že Barbora se to dozvěděla a manželství nakonec zachránila. Zhrzená milenka se pak během černých mší dokázala napojit na paní Barboru a ničit ji touto cestou život.
Díky těmto zkušenostem jsem si mnohokrát uvědomil, že víra je mnohem silnější, než si myslíme a chceme připustit. Víra je silnější než cokoli jiného.

Drsný útok černou magií

Milan Doležal

Před časem mi volala paní Vlasta z Turnova. Byla nešťastná z toho, jak se ji k horšímu změnil život. Nic se jí nedařilo, onemocněla, rozpadal se ji vztah, nejlepší kamarádka se ji začala vyhýbat, přestávala zvládat práci apod. Vše se začalo v jejím životě bortit a potíží jen a jen narůstalo. Jak k tomu došlo? Vysvětlení bylo docela jednoduché, ale o to strašnější. Za vším tím „peklem“ byla jedna osoba. Jednalo se o ženu z nedalekého města. Tato osoba praktikovala černou magii a dokonce kolem sebe seskupila podobně smýšlející lidi, kteří formou nejen necromantie, ale i prokletí, temných obřadů apod. Ničili některým lidem život. Důvod? Paní Vlasta zdědila před pár lety dům po své mamince, o kterou se na sklonku jejího života starala. Její sestra dostala od matky peníze, ale ty rychle utratila a požadovala, aby sestra dům prodala a vyplatila ji. Vlasta s tím ovšem nesouhlasila. Když sestra nepochodila ani u soudu, rozhodla se využít služeb této skupiny a chtěla, aby sestru pomocí černé magie zničili. Tím se začal nekonečný kolotoč plný proher a pádů. Když už paní Vlasta nevěděla kudy kam, když začala uvažovat i o sebevraždě a doslova se zhroutila, rozhodla se hledat pomoc.
Po mém příjezdu do Turnova, jsem si nechal vše podrobně vyprávět. Hledal jsem nějaké řešení, jak nejlépe paní Vlastě pomoci. Rodina ji začala považovat za blázna a nebyl vlastně nikdo, komu by mohla věřit a kdo by ji vyslechl a pomohl. To je asi to nejtěžší. Musím říci, že proti paní Vlastě stála hodně silná skupina ovládající černou magii. Prvotně jsem se snažil sejmout z paní Vlasty ono propojení a zrušit vliv zla. Začal exorcistický rituál, při kterém jsem žádal o pomoc archanděla Nuriela a Lahabiela. Vytvořil jsem silný energetický kruh kolem nás obou a žádal jsem o pomoc Pannu Marii a archanděla Micheala. Na čele, na temeni a na rukou jsem udělal Vlastě kříže svěcenou vodou z Lurd. Přes levé rameno jsem ji poté položil štolu, na zápěstí ji napsal svaté signatury... Na stole hořela svíčka, plamen se najednou začal ohýbat směrem k nám a pak nečekaně zhasl. Pokojem se vznášel dým vykuřovadla, použil jsem speciální směs, kterou jsem dostal od jednoho arménského kněze. Šeptal jsem jednu modlitbu za druhou a snažil se tuto náročnou rituální operaci udělat co nejlépe.

Nebudu se dlouze rozepisovat o celém průběhu rituálu, který trval dvě hodiny. Paní Vlasta byla vyčerpaná a já byl tak unaven, že jsem sotva stál na nohách. Podařilo se mi zrušit propojení a prokletí. Ještě jsem ji vytvořil rituální ochranu aby se na ni už nikdo nemohl napojovat a ničit život. To bylo to nejdůležitější. Horší bylo, že já sám pak potřeboval pomoc. Už při cestě domů se mi udělalo špatně a srdce mi bušilo jako zvon a něco mi začalo drtit hrudník, takže jsem se nemohl pořádně nadechnout. Tento stav trval několik hodin, a proto jsem musel požádat o pomoc mého jezuitského kolegu. Když jsem k němu další den dorazil, měl jsem horečku a špatně se mi dýchalo. Lehl jsem si na kanape, otec Antonín mi položil ruce na hlavu na hruď mi položil kříž a začal s uzdravováním. Musím říci, že se dost zapotil, než mi dokázal pomoci. Sice to nejhorší už bylo pryč, ale i tak jsem byl několik dnů hodně vyčerpaný. Na těle jsem proto nosil napsané posvátné signatury a kříž svatého Benedikta. I tak jsem rád, že vše dopadlo nakonec dobře. Tato skupina však funguje dál, a na to, kdo bude další oběť, raději ani nemyslím.

Zlo od tchýně zničilo těhotnou ženu

Milan Doležal

Tento případ se stal na konci roku 2010 a patří mezi ty, které jsou velice závažné.

Paní Tereza z Poděbrad si moc přála miminko, ale strach, že jej nedonosí, byl tak velký, že jí doslova dusil. Důvod k tomuto strachu byl ovšem v duši této mladé ženy oprávněný. Již třikrát otěhotněla a třikrát potratila. Lékaři ovšem nikdy nezjistili žádné zdravotní komplikace.

Partner jí začal obviňovat, že je to jen její vina, že je chyba na její straně, a když nedokáže donosit dítě, tak je špatná. Dokonce jí i tchyně začala obviňovat, že je asi divná, když každé dítě potratí a naváděla svého syna, aby se s ní rozvedl. Jistě si dovede představit, pod jak velkým tlakem se paní Tereza dlouhou dobu nacházela.

Jednou večer mi paní Tereza volala, a byla hodně nervózní a žádala radu. Její známá jí totiž ve vzteku řekla...“stejně žádné děti mít nebudeš, o to se už postarám. Když nemohu mít děti já, tak ty taky ne. Stejně zase potratíš...“ Tereza se začala hrozně bát, zda potraty nemohou být vlivem této známé, nebo jiné formy černé magie.

Poděbrady jsou moc krásné město a mám k němu řady osobních vzpomínek. Navíc je tu několik pozoruhodných a tajemných míst, které stojí rozhodně za návštěvu.

Po mém příjezdu mi paní Tereza vše podrobně vysvětlila. Její úzkost byla umocněna i tím, že její muž ji pohrozil, že pokud opět nedonosí jejich dítě, že se okamžitě rozvede. Začal jsem proto zjišťovat, zda jde o zdravotní problém, nebo o skrytou formu černé magie. Již při prvním napojení a náhledu jsem si všiml, že paní Tereza má na svém těle, zejména v oblasti srdce, krku a ženských orgánů tlusté černé pletence jakoby provazů, které jí obtáčely a doslova škrtily. Jednalo se o nakupené formy prokletí a nenávisti. Ty vlastně zapříčinily ve svém důsledku to, že nemohla donosit své tolik vytoužené dítě. Temná energie nenávisti a zla fungovala jako jed a vše živé ničila a poškozovala srdce i dýchání.

Zapálil jsem tedy svíčku, na čele jsem paní Tereze učinil svěcenou vodou z Lurd znamení, zapálil vykuřovadlo a začal při obřadu krok po kroku odstraňovat pletence zla z jejího těla. Musím se přiznat, že jsem se tak dlouho nezapotil. Musel jsem neustále žádat o pomoc i archanděla Lahabiela a Nuriela, protože toho zla na jejím těle bylo tolik, že jsem potřeboval nebeskou pomoc. Odříkával jsem neustále k tomu vybrané exorcistické pasáže ...ve jménu archanděla Michaela, ať Jehovah odstraní z tohoto těla zlo. Ve jménu Gabriela, ať Adonai poručí a sejme prokletí z tohoto těla. Ve jménu Raphaela, nechť zmizí před Elohim....atd.

Nakonec se mi podařilo vše sejmout a vytvořit následně dostatečně silnou rituální ochranu, aby nic temného a zlého na ni již nemohlo útočit. Viníkém byla nejen její známá, která proti ní posílala černou magii a prokletí, ale dokonce i její tchyně, což byla velice zahořklá a zlá žena, která i svého prvního muže doslova utrápila až spáchal sebevraždu a druhého deptala až dostal rakovinu.

Po nějaké době mi paní Tereza volala a svěřila se, že je opět těhotná, vše je v naprostém pořádku a ona je šťastná. Manžel se uklidnil a chová se tak jak se muž má chovat a dokonce se přestal stýkat se svou zlou matkou.

Podnikatel krachoval vinou černé magie

Milan Doležal

Pan Martin z Chocně, nedaleko České Třebové, byl docela úspěšný podnikatel. Dařilo se mu dobře, prosperoval, měl řadu přátel, plno plánů a spokojenou rodinu. Domníval se, že to tak zůstane a neměl důvod se něčeho obávat. Na duchy, prokletí a podobné záležitostí mimo náš materiální svět vůbec nevěřil. Tedy až do doby, než se dostal do ostrého sporu s jedním se zaměstnanců, který jeho společnost poškozoval a dělal špatné jméno jeho firmě. Pracovníka proto propustil a doufal, že bude mít opět klid.

Po pár měsících se mu ovšem začal zhoršovat zdravotní stav. Nevěnoval tomu velkou pozornost. Přikládal to vyčerpání z práce. Když se však situace nezlepšovala a přidávaly se další a další potíže, vyhledal lékaře. Ale ani po řadě testů a různých lécích lékaři nic závažného nezjistili. Firma navíc začala mít finanční potíže. K tomu se přidaly další starosti i v soukromém životě. Někteří přátelé, jej přestali znát, manželka se začala muži vzdalovat. Dluhy narůstaly, život se propadal do temné propasti, manželka navíc potratila a jeho otec onemocněl rakovinou.

V tu dobu nalezl cestu ke mně a zavolal mi. Vše jsem podrobně vyslechl a domluvili jsme se, že za ním do Chocně rád co nejdříve přijedu a pokusím se mu v rámci možností pomoci. Osobně jsem to uvítal, protože jsem chtěl navštívit v Chocni tamní kostel sv. Františka Serafínského kde je velice zajímavá léčivá energie.

Pan Martin mi celou situaci i s dopady na jeho život podrobně popsal. Já se díky tomu, mohl na něj v klidu a snadněji „napojit“ a podívat se, co se kolem něj děje a co se vlastně stalo. Zvláštní bylo, že kolem pana Martina se vznášelo jakoby temné mračno, které bylo jak hustá kaše. To mě udivilo. Takto upravené a koncentrované zlo bývá velice ojedinělé. Naposledy jsem se s touto formou setkal, když se jedna skupina okultistů pokusila za nemalou úplatu magicky zabít jednoho podnikatele.
Prokletí, které bylo v rámci černé magie koncentrováno do hodně silného zla, bylo namířeno na pana Martina s důrazem jej doslova zničit. Mým cílem proto bylo jej osvobodit a vytvořit mu silnou ochranu, aby se nestal obětí. Během rituálu jsem neustále vzýval Ducha svatého a z těla pomalu na astrální úrovni odmotával černé pletence negativní energie, která na něj byla seslána opakovaně během černé magie. Panu Martinovi se poté viditelně ulevilo, a jak mi následně řekl, měl pocit, jako by z něj spadl velký těžký balvan. Lépe se mu i dýchalo. Poté jsem před nás na stolek postavil velkou mísu se slanou vodou, na dno jsem položil zrcátko a čekal co se bude dít. Stoupl jsem si za pana Martina, na krk mu dal posvěcený křížek a položil jsem mu ruce na hlavu. V pokoji se vznášel dým se zvláštní směsi k tomu určeného vykuřovadla, které jsem získal od mého přítele, arménského kněze. V okamžiku našeho společného propojení jsem začal odříkávat latinské formule z velké exorcie, které předepisuje tzv. Rituale romanum a vzýval svatá jména. Pokojem se náhle prohnal studený závan větru a napětí houstlo.
Svíraje kříž, jsem se třikrát pokřižoval na čele, na rtech a na levé straně hrudníku. Položil jsem mu štolu na pravé rameno a křížem jsem se dotkl jejího levého ramene. Na stole ležel benediktinský stříbrný kříž , fialovou štolu jsem si dal potom kolem krku a začal jsem odříkávat Zdrávas Maria, milosti plná...Použil jsem i zaříkávání: Immondissime spiritus, in nomine dei patris, et filii, et spiritus sanktis...amen
V té době jsem v domě začal cítit zvláštní těžký vzduch a bylo slyšel slabé zvuky jako rány, praskání, škrábání a bouchání vycházející ze stropu a zdí. A pak tu byly ty divné zápachy plísně a hniloby a tlejícího masa.
Nemá smysl se dále rozepisovat o průběhu našeho setkání. Naštěstí to dopadlo pro nás oba dobře. A pan Martin byl díky Bohu osvobozen.

Závěrem jsem mu pomazal nemocná místa olejem určeným ke svátosti nemocných a bolest ustala. Nakonec jsem celé jméno pana Martina napsal na lístek a poslal je kolegům do kongregace Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina, kteří poté v Bazilice svaté Anastázie v Římě, konají nepřetržitě adorace za osvobození podobných obětí. Jeho jméno bylo přijato v rámci modliteb za osvobození.

Jen dodám, že pan Martin se stal obětí promyšleného prokletí a útoku černou magií tedy infestace a vexace. Což je zamoření místa kde žije zlem a vnější silný útok pronásledující jej až k dosažení jeho zničení. Kdo za to mohl? Jak jistě tušíte, byl to jeho propuštěný zaměstnanec, který sám praktikoval řadu let černou magii a v touze po pomstě, se rozhodl Martina zničit, což by se mu jistě podařilo. Pamatujte, že všichni jsme zodpovědní za své myšlenky, skutky a naše slova.

Když se můj kolega skrze jednu posedlou ženu zeptal démona, proč chodí často k nevinným lidem, proč nejde raději k nějakému politikovi, soudci, exekutorovi atd, tak on mu odpověděl: …“ti už jsou dávno naši, ti nám dávno dobrovolně patří a rádi“….

Sestřina nenávist zničila Daně život

Milan Doležal

Může nám prokletí zničit život? To bývá častá otázka, kterou dostávám. Musím říci, že ano a doslova se vám může váš život proměnit v peklo. Zlé síly mohou být totiž posíleny a namířeny nejen proti konkrétním osobám, ale i proti rodinám. Když se něco podobného stane, život postiženého se radikálně změní. Rozumem to nijak nevysvětlíte, protože to, co se vám děje se vymyká jakémukoliv materiálnímu chápání. Lidí postižených prokletím je mnohem více, než si myslíte. Emoce a myšlenky se nevidí, nic neváží ani neměří, ale i přesto nikdo nemůže popřít jejich existenci a jejich schopnost ovlivnit chování naše nebo nám blízkých.

„Stejně se ti nebude dařit, o to se již postarám.“ To byla slova, která možná vše spustila. Tedy onu vlnu nezdarů, karambolů a neúspěchů v životě paní Dany ze Strakonic. Tato slova vyslovila vlastní sestra. Důvod? Touha po majetku a vlastní nešťastný vztah, kdy své starší sestře záviděla spokojený a klidný život. To, co po několika týdnech následovalo, se dá napsat v několika větách.

V práci se paní Daně přestalo dařit a nezvládala svěřené úkoly. Byla stále více unavená a vyčerpaná. Ráno nedokázala vstát z postele jednak malátností a také se ji točila hlava. Bolest se v těle stěhovala z kloubů, do žaludku a zad, poté do hlavy a ledvin. V práci se stala obětí šikany, pohrdavých úšklebků, posměšků a znevažování práce. Nakonec ji bylo navrženo, aby raději z práce sama odešla, jinak ji ředitelka bude muset propustit. Kolektiv s ni již nechtěl pracovat. To byla jen jedna část hororu. Doma na ni čekala další. Syn se vyboural v autě a vztah s manželem se začal více a více zhoršovat. Neustále ji předhazoval, že je neschopná, líná, že jiné ženské se o domácnost starají mnohem více a lépe. Když hledala pomoc u přátel, tak ti najednou neměli čas a rodiče ji řekli, že si jen vymýšlí, a za vše si může sama.

„...poté se dostavil strach, nedůvěra, vztek, zlost, apatie a nakonec i rezignace. Objevovala se náhlá a nevysvětlitelná onemocnění. Častokrát jsem nebyla schopna pracovat, dokončit pracovní záležitosti. Trpěla jsem častými záchvaty silných fyzických bolestí v kloubech, játrech, slezině, rukou, nohou. Pociťovala jsem nečekané tlaky v krku a na plicích, že jsem nemohla skoro ani dýchat..“ popisovala mi svou situaci.

Po několika měsících vnitřního boje a bolesti začala uvažovat, že by se asi všem ulevilo, kdyby již nežila. Začala obviňovat sama sebe, že je asi opravdu tak špatná, že si za vše může jistě sama.

Když jsem za ni do Strakonic přijel, byla to již zlomená žena, která vše vzdala. Byla na pokraji fyzických i psychických sil. Její sestra byla naopak spokojená a šťastná. Měla velkou radost z toho, že se paní Daně zhroutil celý život. Bylo v ni tolik zloby, zášti a touhy ubližovat, že to bylo až k nevíře. Hodně soucítím s člověkem, který musí projít těmito zničujícími mukami.

O samotném rituálu se nemá význam moc rozepisovat. Zapálil jsem kadidlo s olivovými listy požehnanými na Květnou neděli, zažehl svíci a svěcenou vodou jsem pokropil pokoj a požehnal paní Danu. Použil jsem i starý rituál, který obsahuje i požehnání Contra mures. I místa totiž mohou sloužit jako nástroj, přes který může démon, či člověk formou černé magie lidem škodit. Položil jsem ji ruku na hlavu – v ten okamžik jako bych dostal elektrický šok, který proletěl celým mým tělem. Vše trvalo dlouho, ale dopadlo to naštěstí dobře. Prokletí bylo sejmuto.

Závěrem jsem nemocná místa paní Dany pomazal olejem určeným ke svátosti nemocných aby bolest ustala. Bylo krásné vidět, jak se ji ulevilo, i když byla ještě hodně vyčerpaná a unavená. Když jsem s ni hovořil po několika týdnech, byla již spokojená a životní síla se ji vracela. Situace doma se pozvolna uklidnila a dokonce si našla novou práci a také nové přátele. Jen její sestra se po čase nervově zhroutila a musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Nakonec jsem celé jméno paní Dany napsal na lístek a poslal je fantastickým kolegům do kongregace Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina, kteří poté v Bazilice svaté Anastázie v Římě, konají nepřetržitě adorace za osvobození podobných obětí. Její jméno pak bylo připojeno v rámci modliteb za osvobození k mnoha dalším.

Prokletí mezi rodinnými příslušníky jsou však velice strašná. Občas se setkám s případy, kdy se zlé činy a vlivy nebo kletby dědí z rodičů či prarodičů. Jestli je očarováno jídlo nebo pití, které pak člověk zkonzumuje, účinky mohou být mnohem silnější...jestli se mu podaří získat nějakou vaši věc, je síla prokletí a černé magie ještě účinnější.