Hlas
v hlavě zničil Janě život
Milan Doležal
Paní Jana z Náchoda během svého
života prodělala dvakrát umělé přerušení těhotenství.
Jednou na přání partnera a podruhé, protože si nemohla dovolit
další dítě, přišla by totiž o práci. Kolik takových žen
kolem nás prožilo podobný příběh a nelehkou volbu rozhodování?
Možná tisíce. Když překročila paní Jana věk 45 let začala
vnímat, jakoby k ní v hlavě někdo promlouval. Nejdříve si
myslela, že je to ona sama, vždyť, kdo z nás si někdy sám se
sebou nepovídá a není sám sobě rádcem i zpovědníkem. Jenže
onen vnitřní hlas začal být stále více neodbytný a čím dál
více otravnější a zlejší. Začala slyšet obviňování z toho,
že zabila své dvě nevinné nenarozené děti, že je zrůda, vrah
apod. Hlas slýchávala nejdříve jen zřídka, později pravidelně
zhruba každý večer když ulehla a v následujících měsících
již opakovaně i během dne.
Od toho okamžiku se její zdravotní stav začal také velice
zhoršovat, zejména v oblasti ženských orgánů a dolních
končetin.
V noci měla dokonce nejednou pocit, že se nemůže pohnout, jako by
ochrnula a nemůže se nadechnout. Propukala často v nečekaný
pláč, který nedokázala zastavit. Dokonce ji provázelo i
pomyšlení na sebevraždu.
Nemohla doma nic dělat, jen cítila neustálou a neuvěřitelnou
tíhu. Bylo to pro ni hrozné. Naprostá vyčerpanost a ztráta
radosti byla naprosto zničující. A navíc ten hlas v hlavě ji
nedal pokoj a stále ji opakoval, že je vrah a že bude zničena.
Jednalo se i o velice vulgární nadávky i s tím, že by bylo
lepší, kdyby skončila sama se svým zbytečným životem. Že ji
Bůh nikdy neodpustí.
Největší ďáblovou lstí je, že člověka donutí věřit, že
Bůh mu neodpustí jeho hříchy. Cíl byl jen jeden. Dovést tuto
ženu do stavu naprostého zoufalství a pocitu osamění a zlomit
jej.
Paní Jana se propadala stále více do pocitu beznaděje a nenašla
nikde pomoc. Navíc se bála svěřovat, aby nebyla označena okolím
za blázna. Snažila se onen hlas v hlavě překřičet, brala prášky
na spaní, aby měla alespoň v noci klid, ale vše bylo jen
krátkodobé.
Naše setkání bylo vlastně náhoda.
Byl jsem zrovna v Náchodě, kde jsem vedl jeden seminář o
komunikaci s anděli v aramejském jazyce. Paní Jana mě vyhledala a
odvyprávěla mi svůj smutný příběh. Domluvili jsem se, že za
ní druhý den ráno zajdu a pokusím se ji pomoci.
Některé příběhy lidí mě zasáhly
velice hluboce, protože jsem byl častokrát konfrontován s tak
velkým lidským utrpením, že si jej jen málo kdo dovede
představit, že vůbec existuje. Andělé
a démoni žijí mezi námi a vedle nás a vidí nás, jen my
nevidíme je. Jana se bála, zda ji budu soudit. Uklidnil jsem ji, že
já ji soudit a vinit rozhodně nebudu. To nechám hlupákům.
Druhý den zrána, jsem k ni zašel. Po krátkém rozhovoru jsem
začal odříkáváním žalmu devadesát.
Poté jsem ji položil ruce na hlavu a označil znamením kříže,
požehnal svěcenou vodou na čele. Právě tyto základy rituálů
přízrakům nejvíce vadí. Učinil jsem ji znamení kříže na
obou rukách a na zátylku.
Ve tváři ženy se zrcadlilo zoufalství a vždy uhnula pohledem, aby
se nemusela podívat na posvátné předměty, které jsem před ni
záměrně kladl.
Během modlitby za osvobození se stalo
něco zvláštního. Jana cítila pálení na různých částech
těla a vnímala křeče a vnitřní hlas se proti ni silně rouhal.
Po několika minutách se ji udělalo špatně od žaludku, ale
překonala to. Nakonec přece jenom ucítila, že ji cosi zlého
opouští. Poté byl již klid.
Když jsem vzýval Pannu Marii,
pocítili jsme oba záplavu velmi silného až ostrého světla,
světla, kterého se dalo snad i dotknout. Pak
Jana jen v tichosti uvedla: „Ona je tady“. Tím myslela Pannu
Marii, kterou jsem prosil o pomoc a ochranu.
Přesto
jsem i nadále pokračoval v modlitbách..“Exorcizo
te, vetus hominis inimice: recede ab hoc plasmate dei. Hoc te iubet
Dominus noster Iesus Christus, cuius humilitas tuam vicit superbiam,
largitas tuam prostravit invidiam, mansuetudo calcavit saevitim...
Vetus adversaries eam dire torquet, acri opprimit vi,
saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum sanctum tuum, qui
eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti
sua protectione muniat....Recede ergo, Satan, in nomine Patris et
Filii et Spiritus Sancti...
Vše nakonec dopadlo dobře, sice to nebylo hned, ale paní Jana byla
nakonec vysvobozena. Stavu, ve kterém se nacházela se odborně říká
posese. Démon se v tomto případě pokusil, a do jisté míry i
úspěšně, ovládnou křehkou mysl paní Jany. Skrze pocit viny, za
dvě interrupce, tak získal nad ní moc a zlomil ji.
Rád se za lidi modlím a mnohokrát
prosím Boha, aby jim pomáhal a chránil je. Často se však stává,
že když jim řeknu, že mají jít do kostela poděkovat Panně
Marii za záchranu, dívají se na mě, jako bych byl z jiného
světa. Přitom jde jen o drobnost. Poděkování za svůj život.
Jít do kostela se stydí a přijde jim to až nedůstojné. Těchto
lidí je mi potom velice líto.To však nebyl případ Jany.
Jen jedna drobná rada. Když slyšíte onen podobný hlas ve své
hlavě, nenaslouchejte mu. Nikdy by jste mu neměli klást žádné
otázky za účelem něco se dozvědět.. To je první vážné
pochybení. Nikdy se na nic neptejte.
Tento případ jen špičkou ledovce.
Je to zcela odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé
ani potuchy.