neděle 2. ledna 2011



Hlas v hlavě zničil Janě život

Milan Doležal


Paní Jana z Náchoda během svého života prodělala dvakrát umělé přerušení těhotenství. Jednou na přání partnera a podruhé, protože si nemohla dovolit další dítě, přišla by totiž o práci. Kolik takových žen kolem nás prožilo podobný příběh a nelehkou volbu rozhodování? Možná tisíce. Když překročila paní Jana věk 45 let začala vnímat, jakoby k ní v hlavě někdo promlouval. Nejdříve si myslela, že je to ona sama, vždyť, kdo z nás si někdy sám se sebou nepovídá a není sám sobě rádcem i zpovědníkem. Jenže onen vnitřní hlas začal být stále více neodbytný a čím dál více otravnější a zlejší. Začala slyšet obviňování z toho, že zabila své dvě nevinné nenarozené děti, že je zrůda, vrah apod. Hlas slýchávala nejdříve jen zřídka, později pravidelně zhruba každý večer když ulehla a v následujících měsících již opakovaně i během dne.

Od toho okamžiku se její zdravotní stav začal také velice zhoršovat, zejména v oblasti ženských orgánů a dolních končetin.
V noci měla dokonce nejednou pocit, že se nemůže pohnout, jako by ochrnula a nemůže se nadechnout. Propukala často v nečekaný pláč, který nedokázala zastavit. Dokonce ji provázelo i pomyšlení na sebevraždu.
Nemohla doma nic dělat, jen cítila neustálou a neuvěřitelnou tíhu. Bylo to pro ni hrozné. Naprostá vyčerpanost a ztráta radosti byla naprosto zničující. A navíc ten hlas v hlavě ji nedal pokoj a stále ji opakoval, že je vrah a že bude zničena. Jednalo se i o velice vulgární nadávky i s tím, že by bylo lepší, kdyby skončila sama se svým zbytečným životem. Že ji Bůh nikdy neodpustí.
Největší ďáblovou lstí je, že člověka donutí věřit, že Bůh mu neodpustí jeho hříchy. Cíl byl jen jeden. Dovést tuto ženu do stavu naprostého zoufalství a pocitu osamění a zlomit jej.

Paní Jana se propadala stále více do pocitu beznaděje a nenašla nikde pomoc. Navíc se bála svěřovat, aby nebyla označena okolím za blázna. Snažila se onen hlas v hlavě překřičet, brala prášky na spaní, aby měla alespoň v noci klid, ale vše bylo jen krátkodobé.
Naše setkání bylo vlastně náhoda. Byl jsem zrovna v Náchodě, kde jsem vedl jeden seminář o komunikaci s anděli v aramejském jazyce. Paní Jana mě vyhledala a odvyprávěla mi svůj smutný příběh. Domluvili jsem se, že za ní druhý den ráno zajdu a pokusím se ji pomoci.

Některé příběhy lidí mě zasáhly velice hluboce, protože jsem byl častokrát konfrontován s tak velkým lidským utrpením, že si jej jen málo kdo dovede představit, že vůbec existuje. Andělé a démoni žijí mezi námi a vedle nás a vidí nás, jen my nevidíme je. Jana se bála, zda ji budu soudit. Uklidnil jsem ji, že já ji soudit a vinit rozhodně nebudu. To nechám hlupákům.

Druhý den zrána, jsem k ni zašel. Po krátkém rozhovoru jsem začal odříkáváním žalmu devadesát.
Poté jsem ji položil ruce na hlavu a označil znamením kříže, požehnal svěcenou vodou na čele. Právě tyto základy rituálů přízrakům nejvíce vadí. Učinil jsem ji znamení kříže na obou rukách a na zátylku.
Ve tváři ženy se zrcadlilo zoufalství a vždy uhnula pohledem, aby se nemusela podívat na posvátné předměty, které jsem před ni záměrně kladl.
Během modlitby za osvobození se stalo něco zvláštního. Jana cítila pálení na různých částech těla a vnímala křeče a vnitřní hlas se proti ni silně rouhal. Po několika minutách se ji udělalo špatně od žaludku, ale překonala to. Nakonec přece jenom ucítila, že ji cosi zlého opouští. Poté byl již klid.
Když jsem vzýval Pannu Marii, pocítili jsme oba záplavu velmi silného až ostrého světla, světla, kterého se dalo snad i dotknout. Pak Jana jen v tichosti uvedla: „Ona je tady“. Tím myslela Pannu Marii, kterou jsem prosil o pomoc a ochranu.


Přesto jsem i nadále pokračoval v modlitbách..“Exorcizo te, vetus hominis inimice: recede ab hoc plasmate dei. Hoc te iubet Dominus noster Iesus Christus, cuius humilitas tuam vicit superbiam, largitas tuam prostravit invidiam, mansuetudo calcavit saevitim... Vetus adversaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat....Recede ergo, Satan, in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti...

Vše nakonec dopadlo dobře, sice to nebylo hned, ale paní Jana byla nakonec vysvobozena. Stavu, ve kterém se nacházela se odborně říká posese. Démon se v tomto případě pokusil, a do jisté míry i úspěšně, ovládnou křehkou mysl paní Jany. Skrze pocit viny, za dvě interrupce, tak získal nad ní moc a zlomil ji.

Rád se za lidi modlím a mnohokrát prosím Boha, aby jim pomáhal a chránil je. Často se však stává, že když jim řeknu, že mají jít do kostela poděkovat Panně Marii za záchranu, dívají se na mě, jako bych byl z jiného světa. Přitom jde jen o drobnost. Poděkování za svůj život. Jít do kostela se stydí a přijde jim to až nedůstojné. Těchto lidí je mi potom velice líto.To však nebyl případ Jany.

Jen jedna drobná rada. Když slyšíte onen podobný hlas ve své hlavě, nenaslouchejte mu. Nikdy by jste mu neměli klást žádné otázky za účelem něco se dozvědět.. To je první vážné pochybení. Nikdy se na nic neptejte.
Tento případ jen špičkou ledovce. Je to zcela odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.