Ohavný přízrak, který děsil celou rodinu

Milan Doležal

Vše začalo vlastně bez varování a nečekaně. Jednoho večera dala paní Blanka z Nové Paky spát svou malou dcerku do postýlky, zapnula tzv. chůvičku a šla žehlit. Večer pokračoval docela klidně až do okamžiku, když sousedův pes začal hrozně až strašidelně výt. To paní Blanku překvapilo, protože to nikdy nedělal. Krátce na to se pak z chůvičky ozval první podivný zvuk.

„…bylo to jako mumlání a chrčení dohromady, nejdříve jsem si myslela, že je to jen nějaká porucha, ale stále se to opakovalo a bylo to zřetelnější, jakoby někdo přímo do té chůvičky cosi mumlal. Hrozně jsem se polekala a ihned jsem běžela do pokojíku k malé. Ta naštěstí klidně spinkala a nikde nikdo nebyl. Uklidnila jsem se a šla pokračovat v žehlení...“ uvedla při našem setkání paní Blanka.

Jak dále dodala, vše se později opakovalo ještě několikrát. Bylo slyšet mumlání a dokonce i celá slova a věty, ale vše v neznámém jazyce.

Jednou večer, když se zvuky z chůvičky opět ozvaly, vzbudila ve strachu manžela. I když ji vůbec nevěřil, přesto s ni zůstal vzhůru a dokonce i on sám slyšel ony slova. Nejdříve si myslel, že je v bytě zloděj, ihned utíkal do pokoje k malé, kde bylo vše v pořádku. Proto prohledal celý dům, ale nikde nikdo nebyl. Další večer byl u nich na návštěvě kamarád a i on slyšel ty podivné zvuky a pak někdo několikrát udeřil silně do stěny, dveře se samy otvíraly a bylo slyšet dokonce kroky v podkrovních pokojích. V domě se ozývaly nenadále zvuky, cítili něčí přítomnost, objevovaly se závany studeného větru, které proudily domem, i když okna i dveře byla dobře zavřené.

O noc později měl manžel pocit jakoby se ho něco zmocnilo. Jakoby na něm někdo ležel a zahryzl se do jeho rtů a pil z něj energii. V domě se nedalo vydržet a dokonce i sám muž nakonec musel uznat, že bude moudřejší se z domu na čas vystěhovat k rodičům.

Když jsem k nim přijel, bylo domluveno, že v tomto podivném domě zůstanu na noc sám a pokusím se přijít této záhadě na kloub a snad to i vyřešit. Byla již tma a já procházel starým domem. Najednou jsem zneklidněl. Byť jsem byl v domě sám, cítil jsem, že mě někdo sleduje, že mě někdo po domě pronásleduje, že kráčí těsně za mnou. Několikrát jsem se prudce obrátil, byl jsem však vždy sám. Nikde nikdo nebyl. Vrátil jsem se do dětského pokoje a sedl si do křesla a četl si. Byla zhruba půlnoc, když jsem na tváři náhle ucítil podivně studený závan vzduchu – jako průvan. Plamen svíčky na stolku se prudce zatřepetal. V tom se ozvalo trojí hlasité, zřetelné zaklepání na dveře. Rychle jsem vyběhl na chodbu a zahlédl jsem velké bledé světlo, stejné jako lidská postava, ale beztvaré, jak přede mnou „pluje“ prostorem. Vrátil jsem se do pokoje. Zprvu jsem neviděl nic, pak jsem si všiml, že list knihy, která ležela na stole vedle křesla, se zčistajasna obrátil. Žádný vánek do pokoje ovšem nepronikal. Následně jsem pocítil, že cosi hmatatelného, přesto neviditelného, mě minulo a na podlaze jsem spatřil pohybující se stín. Plazivá černá silueta, sotva viditelná se tiše šinula pokradmu vpřed směrem ke křeslu, kde jsem seděl.

V domě byl opravdu přízrak a musím podotknout, že docela silný. Hodně jsem se zapotil a přiznám se, že jsem měl několikrát velkou chuť dům opustit. Pokojem se vznášela vůně kadidla, a já několik hodin odříkával svaté texty..“Ve jménu Ježíše Krista, mocí jeho svaté krve a na přímluvu P. Marie se odříkám jakékoli vazby s jakýmkoli zlým duchem, který je v tomto bytě nebo útočí proti mně. A přijímám tě, Ježíši Kriste, jako svého jediného Spasitele a Vykupitele“... a prostor celého domu jsem opakovaně očišťoval svěcenou vodou z Jeruzaléma, kterou jsem dostal od jednoho arménského kněze. Až kolem třetí nad ránem konečně vše utichlo a nastal vytoužený klid.

Faktem je, že jasné příkazy v rámci exorcie, či při vyslovení modlitby za osvobození, si démoni dobře uvědomují, působí na ně jako švihnutí bičem a vadí jim. Znáte li postup a víte co máte dělat, hodně jim to vadí. Kam se poděl onen přízrak? Nevím. Ani netuším, kdo to byl. To je tajemství Boží. Ale do tohoto domu se již nevrátil a vše se nakonec vrátilo do starých klidných kolejí. A tak to má být.