středa 3. listopadu 2010

Drsný útok černou magií




Milan Doležal
Před časem mi volala paní Vlasta z Turnova. Byla nešťastná z toho, jak se ji k horšímu změnil život. Nic se jí nedařilo, onemocněla, rozpadal se ji vztah, nejlepší kamarádka se ji začala vyhýbat, přestávala zvládat práci apod. Vše se začalo v jejím životě bortit a potíží jen a jen narůstalo. Jak k tomu došlo? Vysvětlení bylo docela jednoduché, ale o to strašnější. Za vším tím „peklem“ byla jedna osoba. Jednalo se o ženu z nedalekého města. Tato osoba praktikovala černou magii a dokonce kolem sebe seskupila podobně smýšlející lidi, kteří formou nejen necromantie, ale i prokletí, temných obřadů apod. Ničili některým lidem život. Důvod? Paní Vlasta zdědila před pár lety dům po své mamince, o kterou se na sklonku jejího života starala. Její sestra dostala od matky peníze, ale ty rychle utratila a požadovala, aby sestra dům prodala a vyplatila ji. Vlasta s tím ovšem nesouhlasila. Když sestra nepochodila ani u soudu, rozhodla se využít služeb této skupiny a chtěla, aby sestru pomocí černé magie zničili. Tím se začal nekonečný kolotoč plný proher a pádů. Když už paní Vlasta nevěděla kudy kam, když začala uvažovat i o sebevraždě a doslova se zhroutila, rozhodla se hledat pomoc.
Po mém příjezdu do Turnova, jsem si nechal vše podrobně vyprávět. Hledal jsem nějaké řešení, jak nejlépe paní Vlastě pomoci. Rodina ji začala považovat za blázna a nebyl vlastně nikdo, komu by mohla věřit a kdo by ji vyslechl a pomohl. To je asi to nejtěžší. Musím říci, že proti paní Vlastě stála hodně silná skupina ovládající černou magii. Prvotně jsem se snažil sejmout z paní Vlasty ono propojení a zrušit vliv zla. Začal exorcistický rituál, při kterém jsem žádal o pomoc archanděla Nuriela a Lahabiela. Vytvořil jsem silný energetický kruh kolem nás obou a žádal jsem o pomoc Pannu Marii a archanděla Micheala. Na čele, na temeni a na rukou jsem udělal Vlastě kříže svěcenou vodou z Lurd. Přes levé rameno jsem ji poté položil štolu, na zápěstí ji napsal svaté signatury... Na stole hořela svíčka, plamen se najednou začal ohýbat směrem k nám a pak nečekaně zhasl. Pokojem se vznášel dým vykuřovadla, použil jsem speciální směs, kterou jsem dostal od jednoho arménského kněze. Šeptal jsem jednu modlitbu za druhou a snažil se tuto náročnou rituální operaci udělat co nejlépe.
Nebudu se dlouze rozepisovat o celém průběhu rituálu, který trval dvě hodiny. Paní Vlasta byla vyčerpaná a já byl tak unaven, že jsem sotva stál na nohách. Podařilo se mi zrušit propojení a prokletí. Ještě jsem ji vytvořil rituální ochranu aby se na ni už nikdo nemohl napojovat a ničit život. To bylo to nejdůležitější. Horší bylo, že já sám pak potřeboval pomoc. Už při cestě domů se mi udělalo špatně a srdce mi bušilo jako zvon a něco mi začalo drtit hrudník, takže jsem se nemohl pořádně nadechnout. Tento stav trval několik hodin, a proto jsem musel požádat o pomoc mého jezuitského kolegu. Když jsem k němu další den dorazil, měl jsem horečku a špatně se mi dýchalo. Lehl jsem si na kanape, otec Antonín mi položil ruce na hlavu na hruď mi položil kříž a začal s uzdravováním. Musím říci, že se dost zapotil, než mi dokázal pomoci. Sice to nejhorší už bylo pryč, ale i tak jsem byl několik dnů hodně vyčerpaný. Na těle jsem proto nosil napsané posvátné signatury a kříž svatého Benedikta. I tak jsem rád, že vše dopadlo nakonec dobře. Tato skupina však funguje dál, a na to, kdo bude další oběť, raději ani nemyslím.