neděle 2. ledna 2011

Brno: duch v bytě

Toto krátké video jsem dostal,jako mnoho jiných snímků, k posouzení. Nejsem jeho autorem.Nechť si divák o jeho obsahu učiní názor sám.




Hlas v hlavě zničil Janě život

Milan Doležal


Paní Jana z Náchoda během svého života prodělala dvakrát umělé přerušení těhotenství. Jednou na přání partnera a podruhé, protože si nemohla dovolit další dítě, přišla by totiž o práci. Kolik takových žen kolem nás prožilo podobný příběh a nelehkou volbu rozhodování? Možná tisíce. Když překročila paní Jana věk 45 let začala vnímat, jakoby k ní v hlavě někdo promlouval. Nejdříve si myslela, že je to ona sama, vždyť, kdo z nás si někdy sám se sebou nepovídá a není sám sobě rádcem i zpovědníkem. Jenže onen vnitřní hlas začal být stále více neodbytný a čím dál více otravnější a zlejší. Začala slyšet obviňování z toho, že zabila své dvě nevinné nenarozené děti, že je zrůda, vrah apod. Hlas slýchávala nejdříve jen zřídka, později pravidelně zhruba každý večer když ulehla a v následujících měsících již opakovaně i během dne.

Od toho okamžiku se její zdravotní stav začal také velice zhoršovat, zejména v oblasti ženských orgánů a dolních končetin.
V noci měla dokonce nejednou pocit, že se nemůže pohnout, jako by ochrnula a nemůže se nadechnout. Propukala často v nečekaný pláč, který nedokázala zastavit. Dokonce ji provázelo i pomyšlení na sebevraždu.
Nemohla doma nic dělat, jen cítila neustálou a neuvěřitelnou tíhu. Bylo to pro ni hrozné. Naprostá vyčerpanost a ztráta radosti byla naprosto zničující. A navíc ten hlas v hlavě ji nedal pokoj a stále ji opakoval, že je vrah a že bude zničena. Jednalo se i o velice vulgární nadávky i s tím, že by bylo lepší, kdyby skončila sama se svým zbytečným životem. Že ji Bůh nikdy neodpustí.
Největší ďáblovou lstí je, že člověka donutí věřit, že Bůh mu neodpustí jeho hříchy. Cíl byl jen jeden. Dovést tuto ženu do stavu naprostého zoufalství a pocitu osamění a zlomit jej.

Paní Jana se propadala stále více do pocitu beznaděje a nenašla nikde pomoc. Navíc se bála svěřovat, aby nebyla označena okolím za blázna. Snažila se onen hlas v hlavě překřičet, brala prášky na spaní, aby měla alespoň v noci klid, ale vše bylo jen krátkodobé.
Naše setkání bylo vlastně náhoda. Byl jsem zrovna v Náchodě, kde jsem vedl jeden seminář o komunikaci s anděli v aramejském jazyce. Paní Jana mě vyhledala a odvyprávěla mi svůj smutný příběh. Domluvili jsem se, že za ní druhý den ráno zajdu a pokusím se ji pomoci.

Některé příběhy lidí mě zasáhly velice hluboce, protože jsem byl častokrát konfrontován s tak velkým lidským utrpením, že si jej jen málo kdo dovede představit, že vůbec existuje. Andělé a démoni žijí mezi námi a vedle nás a vidí nás, jen my nevidíme je. Jana se bála, zda ji budu soudit. Uklidnil jsem ji, že já ji soudit a vinit rozhodně nebudu. To nechám hlupákům.

Druhý den zrána, jsem k ni zašel. Po krátkém rozhovoru jsem začal odříkáváním žalmu devadesát.
Poté jsem ji položil ruce na hlavu a označil znamením kříže, požehnal svěcenou vodou na čele. Právě tyto základy rituálů přízrakům nejvíce vadí. Učinil jsem ji znamení kříže na obou rukách a na zátylku.
Ve tváři ženy se zrcadlilo zoufalství a vždy uhnula pohledem, aby se nemusela podívat na posvátné předměty, které jsem před ni záměrně kladl.
Během modlitby za osvobození se stalo něco zvláštního. Jana cítila pálení na různých částech těla a vnímala křeče a vnitřní hlas se proti ni silně rouhal. Po několika minutách se ji udělalo špatně od žaludku, ale překonala to. Nakonec přece jenom ucítila, že ji cosi zlého opouští. Poté byl již klid.
Když jsem vzýval Pannu Marii, pocítili jsme oba záplavu velmi silného až ostrého světla, světla, kterého se dalo snad i dotknout. Pak Jana jen v tichosti uvedla: „Ona je tady“. Tím myslela Pannu Marii, kterou jsem prosil o pomoc a ochranu.


Přesto jsem i nadále pokračoval v modlitbách..“Exorcizo te, vetus hominis inimice: recede ab hoc plasmate dei. Hoc te iubet Dominus noster Iesus Christus, cuius humilitas tuam vicit superbiam, largitas tuam prostravit invidiam, mansuetudo calcavit saevitim... Vetus adversaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat....Recede ergo, Satan, in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti...

Vše nakonec dopadlo dobře, sice to nebylo hned, ale paní Jana byla nakonec vysvobozena. Stavu, ve kterém se nacházela se odborně říká posese. Démon se v tomto případě pokusil, a do jisté míry i úspěšně, ovládnou křehkou mysl paní Jany. Skrze pocit viny, za dvě interrupce, tak získal nad ní moc a zlomil ji.

Rád se za lidi modlím a mnohokrát prosím Boha, aby jim pomáhal a chránil je. Často se však stává, že když jim řeknu, že mají jít do kostela poděkovat Panně Marii za záchranu, dívají se na mě, jako bych byl z jiného světa. Přitom jde jen o drobnost. Poděkování za svůj život. Jít do kostela se stydí a přijde jim to až nedůstojné. Těchto lidí je mi potom velice líto.To však nebyl případ Jany.

Jen jedna drobná rada. Když slyšíte onen podobný hlas ve své hlavě, nenaslouchejte mu. Nikdy by jste mu neměli klást žádné otázky za účelem něco se dozvědět.. To je první vážné pochybení. Nikdy se na nic neptejte.
Tento případ jen špičkou ledovce. Je to zcela odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.



Barbora přicházela o svou životní energii


Milan Doležal

Vše by na první pohled vypadalo jako běžný příběh jedné nešťastné ženy z Brna. Možná podobné tomu, jaký kolem nás prožívá bez povšimnutí spousty jiných lidí. Podstatou, ukrytou na hranicí materiálního světa, a mimo chápání spousty lidí, bylo ovšem skryté zlo. To, co můžete takto zažít, je jen vrcholek ledovce, je to odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.

Vše začalo u paní Barbory vlastně nenápadně. Pozvolný úbytek sil, první zdravotní potíže, problémy se spánkem.Vše přecházela, jako běžnou daň povolání, rodině a věku. Jenže se během dalších měsíců vše pozvolna a nenápadně zhoršovalo. Došlo to tak daleko, že paní Barbora nemohla ani ráno vstát z postele, jak byla unavená. Během dne se jí motala hlava, byla nesoustředěná, stále ji něco padalo z ruky a byla tak slabá a pomalá, že si musela neustále sedat a odpočívat. Doma to nebylo o nic lepší, naopak. Když se snažila někomu svou situaci vysvětlit, tak ji nikdo nevěřil. Jen si každý, včetně matky a přátel, myslel, že si vymýšlí a chce na sebe upozorňovat. A tak byla na vše sama.

Barboře se již dříve stávaly zvláštní věci, ale v poslední době jí čím dál více trápily četná onemocnění, bolest žaludku, hlavy a bolest kloubů, která ji úplně vyřazovala z běžného života. Od bolesti nepomáhaly ani silné léky. Podle lékařů ji nic nebylo a okolí jí začalo vnímat jako simulantku a v práci kolegové, že se jí nechce pracovat. Dokonce i rodina ji naznačovala že je divná, a ať se rychle sebere.

V noci to bylo také hrozné, stávalo se, tak dvakrát týdně, že jí cosi neznámého a nehmotného vysávalo život z těla. Vždy cítila chlad a jakoby na ni něco těžkého ulehlo. Chtěla křičet, ale nemohla, chtěla se pohnout, ale nemohla. Se strašlivým vypětím všech sil se snažila zvednout, ale marně. Nakonec se jí, bezmála zadušené, podařilo posadit. Setřásla onu „bytost“, která jí drtila hrudník a dusila. Vyděšená a pokrytá potem přemýšlela, co se to kolem ní děje.

Další dny jí vždy stravující horečka způsobila, že nemohla vůbec fungovat. Když večer přece jen usnula, ve zmatených polo snech potom vnímala zvuky a pohyby v pokoji a v její blízkosti.
Kdosi se jí snažil doslova vysát všechnu životní energii, chtěl jí srazit na zem, aby zůstala bez sil a jakékoliv vůle k životu.
Když jsem za ní do Brna přijel, setkal jsem se s ženou, která byla již na pokraji svých zdravotních možností a psychických sil. Zašel jsem s ní proto nejdříve do kostela, aby nabrala trochu energie, což jí pomohlo a trochu se jí ulevilo. Následná cesta vedla k nim domů, kde jsem se snažil jí pomoci. Na stůl jsem položil benediktinský stříbrný kříž, fialovou štolu jsem si dal kolem krku a začal jsem pomalu odříkávat zdrávas. Následně jsem ji na čelo namaloval svěcenou vodou znamení a na ruku namaloval nejstarší pečetě Ježíše Krista. Poté jí přiložil na krk kříž, který jsem si přivezl z římské Sancta Sanctorum. Pak začalo snímání zla, při kterém jsem postupně odříkával modlitby z Římského rituálu De Exorcismi Et Supplicationibus Quibusdam.

...“Deus, humani generis conditor atque defensor, respice super hunc famulum tuam, quam ad tuam imaginem formasti et ad tuae voca gloriae consortium. Vetus advarsaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum Sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat.... 

Během rituálu se paní Barboře udělalo sice nevolno a špatně se jí dýchalo, ale i přesto se vše po nějaké době podařilo společně zvládnout. Je to statečná žena, která se nechtěla vzdát. Vše dopadlo díky Bohu dobře. A paní Barbora je nyní již mimo nebezpečí.

Kdo jí vlastně škodil? Byla to jiná žena z Brna, která se věnovala řadu let spiritismu a bydlela v sousední ulici. Problém byl v tom, že byla v minulosti milenkou muže paní Barbory, kterého chtěla ovládat z finančních důvodů. Vše dopadlo ovšem tak, že Barbora se to dozvěděla a manželství nakonec zachránila. Zhrzená milenka se pak během černých mší dokázala napojit na paní Barboru a ničit ji touto cestou život.
Díky těmto zkušenostem jsem si mnohokrát uvědomil, že víra je mnohem silnější, než si myslíme a chceme připustit. Víra je silnější než cokoli jiného.

Drsný útok černou magií



Milan Doležal
Před časem mi volala paní Vlasta z Turnova. Byla nešťastná z toho, jak se ji k horšímu změnil život. Nic se jí nedařilo, onemocněla, rozpadal se ji vztah, nejlepší kamarádka se ji začala vyhýbat, přestávala zvládat práci apod. Vše se začalo v jejím životě bortit a potíží jen a jen narůstalo. Jak k tomu došlo? Vysvětlení bylo docela jednoduché, ale o to strašnější. Za vším tím „peklem“ byla jedna osoba. Jednalo se o ženu z nedalekého města. Tato osoba praktikovala černou magii a dokonce kolem sebe seskupila podobně smýšlející lidi, kteří formou nejen necromantie, ale i prokletí, temných obřadů apod. Ničili některým lidem život. Důvod? Paní Vlasta zdědila před pár lety dům po své mamince, o kterou se na sklonku jejího života starala. Její sestra dostala od matky peníze, ale ty rychle utratila a požadovala, aby sestra dům prodala a vyplatila ji. Vlasta s tím ovšem nesouhlasila. Když sestra nepochodila ani u soudu, rozhodla se využít služeb této skupiny a chtěla, aby sestru pomocí černé magie zničili. Tím se začal nekonečný kolotoč plný proher a pádů. Když už paní Vlasta nevěděla kudy kam, když začala uvažovat i o sebevraždě a doslova se zhroutila, rozhodla se hledat pomoc.
Po mém příjezdu do Turnova, jsem si nechal vše podrobně vyprávět. Hledal jsem nějaké řešení, jak nejlépe paní Vlastě pomoci. Rodina ji začala považovat za blázna a nebyl vlastně nikdo, komu by mohla věřit a kdo by ji vyslechl a pomohl. To je asi to nejtěžší. Musím říci, že proti paní Vlastě stála hodně silná skupina ovládající černou magii. Prvotně jsem se snažil sejmout z paní Vlasty ono propojení a zrušit vliv zla. Začal exorcistický rituál, při kterém jsem žádal o pomoc archanděla Nuriela a Lahabiela. Vytvořil jsem silný energetický kruh kolem nás obou a žádal jsem o pomoc Pannu Marii a archanděla Micheala. Na čele, na temeni a na rukou jsem udělal Vlastě kříže svěcenou vodou z Lurd. Přes levé rameno jsem ji poté položil štolu, na zápěstí ji napsal svaté signatury... Na stole hořela svíčka, plamen se najednou začal ohýbat směrem k nám a pak nečekaně zhasl. Pokojem se vznášel dým vykuřovadla, použil jsem speciální směs, kterou jsem dostal od jednoho arménského kněze. Šeptal jsem jednu modlitbu za druhou a snažil se tuto náročnou rituální operaci udělat co nejlépe.
Nebudu se dlouze rozepisovat o celém průběhu rituálu, který trval dvě hodiny. Paní Vlasta byla vyčerpaná a já byl tak unaven, že jsem sotva stál na nohách. Podařilo se mi zrušit propojení a prokletí. Ještě jsem ji vytvořil rituální ochranu aby se na ni už nikdo nemohl napojovat a ničit život. To bylo to nejdůležitější. Horší bylo, že já sám pak potřeboval pomoc. Už při cestě domů se mi udělalo špatně a srdce mi bušilo jako zvon a něco mi začalo drtit hrudník, takže jsem se nemohl pořádně nadechnout. Tento stav trval několik hodin, a proto jsem musel požádat o pomoc mého jezuitského kolegu. Když jsem k němu další den dorazil, měl jsem horečku a špatně se mi dýchalo. Lehl jsem si na kanape, otec Antonín mi položil ruce na hlavu na hruď mi položil kříž a začal s uzdravováním. Musím říci, že se dost zapotil, než mi dokázal pomoci. Sice to nejhorší už bylo pryč, ale i tak jsem byl několik dnů hodně vyčerpaný. Na těle jsem proto nosil napsané posvátné signatury a kříž svatého Benedikta. I tak jsem rád, že vše dopadlo nakonec dobře. Tato skupina však funguje dál, a na to, kdo bude další oběť, raději ani nemyslím.

Zlo od tchýně zničilo těhotnou ženu



Milan Doležal

Tento případ se stal na konci roku 2010 a patří mezi ty, které jsou velice závažné.
Paní Tereza z Poděbrad si moc přála miminko, ale strach, že jej nedonosí, byl tak velký, že jí doslova dusil. Důvod k tomuto strachu byl ovšem v duši této mladé ženy oprávněný. Již třikrát otěhotněla a třikrát potratila. Lékaři ovšem nikdy nezjistili žádné zdravotní komplikace.
Partner jí začal obviňovat, že je to jen její vina, že je chyba na její straně, a když nedokáže donosit dítě, tak je špatná. Dokonce jí i tchyně začala obviňovat, že je asi divná, když každé dítě potratí a naváděla svého syna, aby se s ní rozvedl. Jistě si dovede představit, pod jak velkým tlakem se paní Tereza dlouhou dobu nacházela.

Jednou večer mi paní Tereza volala, a byla hodně nervózní a žádala radu. Její známá jí totiž ve vzteku řekla...“stejně žádné děti mít nebudeš, o to se už postarám. Když nemohu mít děti já, tak ty taky ne. Stejně zase potratíš...“ Tereza se začala hrozně bát, zda potraty nemohou být vlivem této známé, nebo jiné formy černé magie.

Poděbrady jsou moc krásné město a mám k němu řady osobních vzpomínek. Navíc je tu několik pozoruhodných a tajemných míst, které stojí rozhodně za návštěvu.

Po mém příjezdu mi paní Tereza vše podrobně vysvětlila. Její úzkost byla umocněna i tím, že její muž ji pohrozil, že pokud opět nedonosí jejich dítě, že se okamžitě rozvede. Začal jsem proto zjišťovat, zda jde o zdravotní problém, nebo o skrytou formu černé magie. Již při prvním napojení a náhledu jsem si všiml, že paní Tereza má na svém těle, zejména v oblasti srdce, krku a ženských orgánů tlusté černé pletence jakoby provazů, které jí obtáčely a doslova škrtily. Jednalo se o nakupené formy prokletí a nenávisti. Ty vlastně zapříčinily ve svém důsledku to, že nemohla donosit své tolik vytoužené dítě. Temná energie nenávisti a zla fungovala jako jed a vše živé ničila a poškozovala srdce i dýchání.

Zapálil jsem tedy svíčku, na čele jsem paní Tereze učinil svěcenou vodou z Lurd znamení, zapálil vykuřovadlo a začal při obřadu krok po kroku odstraňovat pletence zla z jejího těla. Musím se přiznat, že jsem se tak dlouho nezapotil. Musel jsem neustále žádat o pomoc i archanděla Lahabiela a Nuriela, protože toho zla na jejím těle bylo tolik, že jsem potřeboval nebeskou pomoc. Odříkával jsem neustále k tomu vybrané exorcistické pasáže ...ve jménu archanděla Michaela, ať Jehovah odstraní z tohoto těla zlo. Ve jménu Gabriela, ať Adonai poručí a sejme prokletí z tohoto těla. Ve jménu Raphaela, nechť zmizí před Elohim....atd.

Nakonec se mi podařilo vše sejmout a vytvořit následně dostatečně silnou rituální ochranu, aby nic temného a zlého na ni již nemohlo útočit. Viníkém byla nejen její známá, která proti ní posílala černou magii a prokletí, ale dokonce i její tchyně, což byla velice zahořklá a zlá žena, která i svého prvního muže doslova utrápila až spáchal sebevraždu a druhého deptala až dostal rakovinu.

Po nějaké době mi paní Tereza volala a svěřila se, že je opět těhotná, vše je v naprostém pořádku a ona je šťastná. Manžel se uklidnil a chová se tak jak se muž má chovat a dokonce se přestal stýkat se svou zlou matkou.

Podnikatel krachoval vinou černé magie






Milan Doležal

Pan Martin z Chocně, nedaleko České Třebové, byl docela úspěšný podnikatel. Dařilo se mu dobře, prosperoval, měl řadu přátel, plno plánů a spokojenou rodinu. Domníval se, že to tak zůstane a neměl důvod se něčeho obávat. Na duchy, prokletí a podobné záležitostí mimo náš materiální svět vůbec nevěřil. Tedy až do doby, než se dostal do ostrého sporu s jedním se zaměstnanců, který jeho společnost poškozoval a dělal špatné jméno jeho firmě. Pracovníka proto propustil a doufal, že bude mít opět klid.

Po pár měsících se mu ovšem začal zhoršovat zdravotní stav. Nevěnoval tomu velkou pozornost. Přikládal to vyčerpání z práce. Když se však situace nezlepšovala a přidávaly se další a další potíže, vyhledal lékaře. Ale ani po řadě testů a různých lécích lékaři nic závažného nezjistili. Firma navíc začala mít finanční potíže. K tomu se přidaly další starosti i v soukromém životě. Někteří přátelé, jej přestali znát, manželka se začala muži vzdalovat. Dluhy narůstaly, život se propadal do temné propasti, manželka navíc potratila a jeho otec onemocněl rakovinou.

V tu dobu nalezl cestu ke mně a zavolal mi. Vše jsem podrobně vyslechl a domluvili jsme se, že za ním do Chocně rád co nejdříve přijedu a pokusím se mu v rámci možností pomoci. Osobně jsem to uvítal, protože jsem chtěl navštívit v Chocni tamní kostel sv. Františka Serafínského kde je velice zajímavá léčivá energie.

Pan Martin mi celou situaci i s dopady na jeho život podrobně popsal. Já se díky tomu, mohl na něj v klidu a snadněji „napojit“ a podívat se, co se kolem něj děje a co se vlastně stalo. Zvláštní bylo, že kolem pana Martina se vznášelo jakoby temné mračno, které bylo jak hustá kaše. To mě udivilo. Takto upravené a koncentrované zlo bývá velice ojedinělé. Naposledy jsem se s touto formou setkal, když se jedna skupina okultistů pokusila za nemalou úplatu magicky zabít jednoho podnikatele.
Prokletí, které bylo v rámci černé magie koncentrováno do hodně silného zla, bylo namířeno na pana Martina s důrazem jej doslova zničit. Mým cílem proto bylo jej osvobodit a vytvořit mu silnou ochranu, aby se nestal obětí. Během rituálu jsem neustále vzýval Ducha svatého a z těla pomalu na astrální úrovni odmotával černé pletence negativní energie, která na něj byla seslána opakovaně během černé magie. Panu Martinovi se poté viditelně ulevilo, a jak mi následně řekl, měl pocit, jako by z něj spadl velký těžký balvan. Lépe se mu i dýchalo. Poté jsem před nás na stolek postavil velkou mísu se slanou vodou, na dno jsem položil zrcátko a čekal co se bude dít. Stoupl jsem si za pana Martina, na krk mu dal posvěcený křížek a položil jsem mu ruce na hlavu. V pokoji se vznášel dým se zvláštní směsi k tomu určeného vykuřovadla, které jsem získal od mého přítele, arménského kněze. V okamžiku našeho společného propojení jsem začal odříkávat latinské formule z velké exorcie, které předepisuje tzv. Rituale romanum a vzýval svatá jména. Pokojem se náhle prohnal studený závan větru a napětí houstlo.
Svíraje kříž, jsem se třikrát pokřižoval na čele, na rtech a na levé straně hrudníku. Položil jsem mu štolu na pravé rameno a křížem jsem se dotkl jejího levého ramene. Na stole ležel benediktinský stříbrný kříž , fialovou štolu jsem si dal potom kolem krku a začal jsem odříkávat Zdrávas Maria, milosti plná...Použil jsem i zaříkávání: Immondissime spiritus, in nomine dei patris, et filii, et spiritus sanktis...amen
V té době jsem v domě začal cítit zvláštní těžký vzduch a bylo slyšel slabé zvuky jako rány, praskání, škrábání a bouchání vycházející ze stropu a zdí. A pak tu byly ty divné zápachy plísně a hniloby a tlejícího masa.
Nemá smysl se dále rozepisovat o průběhu našeho setkání. Naštěstí to dopadlo pro nás oba dobře. A pan Martin byl díky Bohu osvobozen.

Závěrem jsem mu pomazal nemocná místa olejem určeným ke svátosti nemocných a bolest ustala. Nakonec jsem celé jméno pana Martina napsal na lístek a poslal je kolegům do kongregace Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina, kteří poté v Bazilice svaté Anastázie v Římě, konají nepřetržitě adorace za osvobození podobných obětí. Jeho jméno bylo přijato v rámci modliteb za osvobození.

Jen dodám, že pan Martin se stal obětí promyšleného prokletí a útoku černou magií tedy infestace a vexace. Což je zamoření místa kde žije zlem a vnější silný útok pronásledující jej až k dosažení jeho zničení. Kdo za to mohl? Jak jistě tušíte, byl to jeho propuštěný zaměstnanec, který sám praktikoval řadu let černou magii a v touze po pomstě, se rozhodl Martina zničit, což by se mu jistě podařilo. Pamatujte, že všichni jsme zodpovědní za své myšlenky, skutky a naše slova.

Když se můj kolega skrze jednu posedlou ženu zeptal démona, proč chodí často k nevinným lidem, proč nejde raději k nějakému politikovi, soudci, exekutorovi atd, tak on mu odpověděl: …“ti už jsou dávno naši, ti nám dávno dobrovolně patří a rádi“….




Sestřina nenávist zničila Daně život



Milan Doležal

Může nám prokletí zničit život? To bývá častá otázka, kterou dostávám. Musím říci, že ano a doslova se vám může váš život proměnit v peklo. Zlé síly mohou být totiž posíleny a namířeny nejen proti konkrétním osobám, ale i proti rodinám. Když se něco podobného stane, život postiženého se radikálně změní. Rozumem to nijak nevysvětlíte, protože to, co se vám děje se vymyká jakémukoliv materiálnímu chápání. Lidí postižených prokletím je mnohem více, než si myslíte. Emoce a myšlenky se nevidí, nic neváží ani neměří, ale i přesto nikdo nemůže popřít jejich existenci a jejich schopnost ovlivnit chování naše nebo nám blízkých.

Stejně se ti nebude dařit, o to se již postarám.“ To byla slova, která možná vše spustila. Tedy onu vlnu nezdarů, karambolů a neúspěchů v životě paní Dany ze Strakonic. Tato slova vyslovila vlastní sestra. Důvod? Touha po majetku a vlastní nešťastný vztah, kdy své starší sestře záviděla spokojený a klidný život. To, co po několika týdnech následovalo, se dá napsat v několika větách.
V práci se paní Daně přestalo dařit a nezvládala svěřené úkoly. Byla stále více unavená a vyčerpaná. Ráno nedokázala vstát z postele jednak malátností a také se ji točila hlava. Bolest se v těle stěhovala z kloubů, do žaludku a zad, poté do hlavy a ledvin. V práci se stala obětí šikany, pohrdavých úšklebků, posměšků a znevažování práce. Nakonec ji bylo navrženo, aby raději z práce sama odešla, jinak ji ředitelka bude muset propustit. Kolektiv s ni již nechtěl pracovat. To byla jen jedna část hororu. Doma na ni čekala další. Syn se vyboural v autě a vztah s manželem se začal více a více zhoršovat. Neustále ji předhazoval, že je neschopná, líná, že jiné ženské se o domácnost starají mnohem více a lépe. Když hledala pomoc u přátel, tak ti najednou neměli čas a rodiče ji řekli, že si jen vymýšlí, a za vše si může sama.

...poté se dostavil strach, nedůvěra, vztek, zlost, apatie a nakonec i rezignace. Objevovala se náhlá a nevysvětlitelná onemocnění. Častokrát jsem nebyla schopna pracovat, dokončit pracovní záležitosti. Trpěla jsem častými záchvaty silných fyzických bolestí v kloubech, játrech, slezině, rukou, nohou. Pociťovala jsem nečekané tlaky v krku a na plicích, že jsem nemohla skoro ani dýchat..“ popisovala mi svou situaci.
Po několika měsících vnitřního boje a bolesti začala uvažovat, že by se asi všem ulevilo, kdyby již nežila. Začala obviňovat sama sebe, že je asi opravdu tak špatná, že si za vše může jistě sama.

Když jsem za ni do Strakonic přijel, byla to již zlomená žena, která vše vzdala. Byla na pokraji fyzických i psychických sil. Její sestra byla naopak spokojená a šťastná. Měla velkou radost z toho, že se paní Daně zhroutil celý život. Bylo v ni tolik zloby, zášti a touhy ubližovat, že to bylo až k nevíře. Hodně soucítím s člověkem, který musí projít těmito zničujícími mukami.


O samotném rituálu se nemá význam moc rozepisovat. Zapálil jsem kadidlo s olivovými listy požehnanými na Květnou neděli, zažehl svíci a svěcenou vodou jsem pokropil pokoj a požehnal paní Danu. Použil jsem i starý rituál, který obsahuje i požehnání Contra mures. I místa totiž mohou sloužit jako nástroj, přes který může démon, či člověk formou černé magie lidem škodit. Položil jsem ji ruku na hlavu – v ten okamžik jako bych dostal elektrický šok, který proletěl celým mým tělem. Vše trvalo dlouho, ale dopadlo to naštěstí dobře. Prokletí bylo sejmuto.


Závěrem jsem nemocná místa paní Dany pomazal olejem určeným ke svátosti nemocných aby bolest ustala. Bylo krásné vidět, jak se ji ulevilo, i když byla ještě hodně vyčerpaná a unavená. Když jsem s ni hovořil po několika týdnech, byla již spokojená a životní síla se ji vracela. Situace doma se pozvolna uklidnila a dokonce si našla novou práci a také nové přátele. Jen její sestra se po čase nervově zhroutila a musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Nakonec jsem celé jméno paní Dany napsal na lístek a poslal je fantastickým kolegům do kongregace Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina, kteří poté v Bazilice svaté Anastázie v Římě, konají nepřetržitě adorace za osvobození podobných obětí. Její jméno pak bylo připojeno v rámci modliteb za osvobození k mnoha dalším.


Prokletí mezi rodinnými příslušníky jsou však velice strašná. Občas se setkám s případy, kdy se zlé činy a vlivy nebo kletby dědí z rodičů či prarodičů. Jestli je očarováno jídlo nebo pití, které pak člověk zkonzumuje, účinky mohou být mnohem silnější...jestli se mu podaří získat nějakou vaši věc, je síla prokletí a černé magie ještě účinnější.




Ohavný přízrak, který děsil celou rodinu


Milan Doležal


Vše začalo vlastně bez varování a nečekaně. Jednoho večera dala paní Blanka z Nové Paky spát svou malou dcerku do postýlky, zapnula tzv. chůvičku a šla žehlit. Večer pokračoval docela klidně až do okamžiku, když sousedův pes začal hrozně až strašidelně výt. To paní Blanku překvapilo, protože to nikdy nedělal. Krátce na to se pak z chůvičky ozval první podivný zvuk.

„…bylo to jako mumlání a chrčení dohromady, nejdříve jsem si myslela, že je to jen nějaká porucha, ale stále se to opakovalo a bylo to zřetelnější, jakoby někdo přímo do té chůvičky cosi mumlal. Hrozně jsem se polekala a ihned jsem běžela do pokojíku k malé. Ta naštěstí klidně spinkala a nikde nikdo nebyl. Uklidnila jsem se a šla pokračovat v žehlení...“ uvedla při našem setkání paní Blanka.
Jak dále dodala, vše se později opakovalo ještě několikrát. Bylo slyšet mumlání a dokonce i celá slova a věty, ale vše v neznámém jazyce.
Jednou večer, když se zvuky z chůvičky opět ozvaly, vzbudila ve strachu manžela. I když ji vůbec nevěřil, přesto s ni zůstal vzhůru a dokonce i on sám slyšel ony slova. Nejdříve si myslel, že je v bytě zloděj, ihned utíkal do pokoje k malé, kde bylo vše v pořádku. Proto prohledal celý dům, ale nikde nikdo nebyl. Další večer byl u nich na návštěvě kamarád a i on slyšel ty podivné zvuky a pak někdo několikrát udeřil silně do stěny, dveře se samy otvíraly a bylo slyšet dokonce kroky v podkrovních pokojích. V domě se ozývaly nenadále zvuky, cítili něčí přítomnost, objevovaly se závany studeného větru, které proudily domem, i když okna i dveře byla dobře zavřené.
O noc později měl manžel pocit jakoby se ho něco zmocnilo. Jakoby na něm někdo ležel a zahryzl se do jeho rtů a pil z něj energii. V domě se nedalo vydržet a dokonce i sám muž nakonec musel uznat, že bude moudřejší se z domu na čas vystěhovat k rodičům.

Když jsem k nim přijel, bylo domluveno, že v tomto podivném domě zůstanu na noc sám a pokusím se přijít této záhadě na kloub a snad to i vyřešit. Byla již tma a já procházel starým domem. Najednou jsem zneklidněl. Byť jsem byl v domě sám, cítil jsem, že mě někdo sleduje, že mě někdo po domě pronásleduje, že kráčí těsně za mnou. Několikrát jsem se prudce obrátil, byl jsem však vždy sám. Nikde nikdo nebyl. Vrátil jsem se do dětského pokoje a sedl si do křesla a četl si. Byla zhruba půlnoc, když jsem na tváři náhle ucítil podivně studený závan vzduchu – jako průvan. Plamen svíčky na stolku se prudce zatřepetal. V tom se ozvalo trojí hlasité, zřetelné zaklepání na dveře. Rychle jsem vyběhl na chodbu a zahlédl jsem velké bledé světlo, stejné jako lidská postava, ale beztvaré, jak přede mnou „pluje“ prostorem. Vrátil jsem se do pokoje. Zprvu jsem neviděl nic, pak jsem si všiml, že list knihy, která ležela na stole vedle křesla, se zčistajasna obrátil. Žádný vánek do pokoje ovšem nepronikal. Následně jsem pocítil, že cosi hmatatelného, přesto neviditelného, mě minulo a na podlaze jsem spatřil pohybující se stín. Plazivá černá silueta, sotva viditelná se tiše šinula pokradmu vpřed směrem ke křeslu, kde jsem seděl.

V domě byl opravdu přízrak a musím podotknout, že docela silný. Hodně jsem se zapotil a přiznám se, že jsem měl několikrát velkou chuť dům opustit. Pokojem se vznášela vůně kadidla, a já několik hodin odříkával svaté texty..“Ve jménu Ježíše Krista, mocí jeho svaté krve a na přímluvu P. Marie se odříkám jakékoli vazby s jakýmkoli zlým duchem, který je v tomto bytě nebo útočí proti mně. A přijímám tě, Ježíši Kriste, jako svého jediného Spasitele a Vykupitele“... a prostor celého domu jsem opakovaně očišťoval svěcenou vodou z Jeruzaléma, kterou jsem dostal od jednoho arménského kněze. Až kolem třetí nad ránem konečně vše utichlo a nastal vytoužený klid.

Faktem je, že jasné příkazy v rámci exorcie, či při vyslovení modlitby za osvobození, si démoni dobře uvědomují, působí na ně jako švihnutí bičem a vadí jim. Znáte li postup a víte co máte dělat, hodně jim to vadí. Kam se poděl onen přízrak? Nevím. Ani netuším, kdo to byl. To je tajemství Boží. Ale do tohoto domu se již nevrátil a vše se nakonec vrátilo do starých klidných kolejí. A tak to má být.






Ďábelské zjevení v bytě



Milan Doležal
Před několika měsíci se nechal pan Karel z Českého Krumlova umluvit kamarády na společnou seanci, při které se snažili přivolat a dokonce i materializovat ducha jednoho společného známého. Něco se však během obřadu pokazilo, přesněji řečeno, ducha se prý podařilo přivolat, ale ne tak, jak si pan Karel představoval. Během seance, jak mi později vyprávěl, se venku divoce rozštěkal pes a kamarádova kočka začala divoce běhat po pokoji, skákala na záclony a chtěla se dostat pryč. Cosi pak převrhlo vázu na stole a zhasla svíčka.

K prvním strašidelným událostem došlo zhruba pět týdnů poté, kdy se Karel pustil s kamarády do vyvolávání duchů. Tedy do onoho spiritismu. Jak mi uvedl, prvotně si ničeho nevšiml. Sice se mu začal pozvolna zhoršovat zdravotní stav, ale přikládal to zejména nedávno prodělané chřipce. Mnohem horší ovšem bylo, že začal mít pocit, jako by jej někdo neustále sledoval, jako by za ním někdo stál. Když se otočil, nikdo tam nebyl, ale pocit nejistoty a napětí zůstal. Navíc si začal všímat, že v tzv. rovině periferního vidění spatřuje pohyby postav. V noci se budil strachem, jasně cítil, jak na něj sahá něčí ledová ruka. Jindy měl pocit, jako by mu na hrudi ležel velký těžký kámen. Když se probudil, nemohl se hýbat, nemohl dýchat a ni křičet. Postupem času začal propadat depresivním stavům, v noci se bál usnout, kdosi byl stále vedle něho. Později začal slyšet i prapodivné zvuky v bytě. Nejdříve jakoby šelest, poté i kroky a později i šeptání či mumlání. Slovům nerozuměl, jednalo se o cizí řeč. Chápal v nich však skrytou hrozbu či snad varování. Vše kolem něj přestávalo dávat smysl. To vše trvalo více jak rok. Když pak na zdi v ložnici nalezl ráno nápis ...mors principium est...rozhodl se požádat o mou pomoc.

Bylo mi jasné, že entita, která se sem dostala získává větší a větší moc díky energii, kterou vysávala nejen Karlovi. Tušil jsem, že nebude vůbec jednoduché ji ovládnout a především vrátit tam, kam patří. Bylo docela zajímavé sledovat, jak se v životě pana Karla začalo vše bortit – květiny v bytě uvadaly, v bytě bylo nedýchatelno, i po krátké návštěvě vám začaly slzet oči a vše bylo takové šedivé a bez života. V bytě byl občas cítit nepříjemný zápach.

V čem byl tedy problém? Během seance se nepodařilo přivolat duši jejich starého známého, ale naopak hodně zlou a zákeřnou bytost. Ta se díky jejich neuváženosti snadno dostala k nim a začala škodit. Několik dnů jsem se proto na boj s ďábelským přízrakem pečlivě připravoval.

Po mém příjezdu do Českého Krumlova jsem požádal pana Karla, aby se posadil do křesla. Do rohů pokoje jsem nasypal exorcistickou sůl. Tato speciálně upravená sůl pomáhá vyhánět démony a chrání místa od jejich působení. Pro vykuřování jsem použil posvěcené kadidlo a ločidlo. Tím mohl začít tzv. rituále romanum. Když jsem začal odříkávat a vzývat svatá jména, rozlehl se pokojem nepopsatelný křik, vrčení a skřeky. Bylo to opravdu hodně děsivé. Z pokoje jakoby mizelo světlo. Atmosféra začala houstnou a špatně se i dýchalo. Přesto jsem nepřestal i když se v pokoji náhle ochladilo. Kouř z kadidla se pomalu vznášel kolem nás a zahaloval nás jako plášť. Rituál trval docela dlouho, ale když jsem požádal pana Karla, aby se mnou opakoval modlitbou:..“Ve jménu Ježíše Krista, mocí jeho svaté krve a na přímluvu P. Marie se odříkám jakékoli vazby s jakýmkoli zlým duchem, který je v tomto bytě nebo útočí proti mně. A přijímám tě, Ježíši Kriste, jako
svého jediného Spasitele a Vykupitele“... bylo slyšet prudké bouchnutí do dveří a poté nastal již klid.


Vše dopadlo tedy dobře, temnou bytost se podařilo zahnat zpět do zásvětí. Pro pana Karla to byla navíc velká lekce, že si nemá zahrávat s něčím, co je nebezpečné.

Strašidelný zámek v Košátkách


Milan Doležal

Tajemný zámek Košátky, staré šlechtické sídlo, které náleželo dlouhá léta Kolowratům, stojí jistě za pozornost milovníků záhad a paranormálních jevů. Košátky naleznete nedaleko Kropáčové Vrutice.Co se zde vlastně děje? Musím říci, že zámek Košátky, považuji osobně za jedno z velice tajemných míst a také, za jedno z nejstrašidelnějších u nás. Je jen škoda, že se o něj tak málo lidí zajímá a že nepatří mezi turisticky vyhledávaná místa. Ale snad je to tak dobře.

Základem zámku je mohutná gotická věžovitá tvrz s tzv. lucernou z 1. poloviny 15. století, postavená pány z Weitmile. Střední zámecká věž je prastará stavba neboť Košátky byly kdysi pevnou tvrzí onoho typu, který je u nás dosti vzácný. Poněvadž hrad stál na rovině, byl chráněn ze všech stran vodním příkopem.

Byl jsem překvapen, když jsem po své návštěvě tohoto sídla cítil na různých místech přítomnost astrálních bytostí. Ale v podobných budovách je to běžné a tak jsem to raději neřešil.

Stalo se to v létě, první noc, co jsem přespal ve věži v jedné z komnat, jsem se probudil a slyšel jsem na zdi, přímo u mé hlavy, jako by někdo třel o zeď novinami. Nic dalšího se však již neudálo a tak jsem se obrátil na bok a spal dál. Později jsem zjistil, že tento zvuk je zde slyšet častěji a to dokonce i ve dne na různých místech objektu.
Ještě za dob rodu Kolowratů však ve věži býval archív dokumentů, zvaný listovna. Snad tam některý astrál listoval ve starých aktech. Je totiž běžné, že astrální bytosti, které se za života zabývají intenzivně a dlouhá léta a se zájmem jistou prací, pokračují v tom i po své smrti.

Z onoho pokoje ve věži vede do prvního patra pravého zámeckého křídla schodiště. Je úzké a točité a schody jsou dřevěné. Na tomto schodišti je možné slyšet občas velkou ránu, jako by někdo dupl velkou silou, nebo něčím udeřil o schodiště. Když jsem to zaslechl, vyběhl jsem z pokoje, nikdo tam však nebyl. Po krátké době se však stalo něco mnohem zajímavějšího. Probudil jsem se zhruba kolem jedné ráno, a tu jsem spatřil, ač byla byla tma, stát u postele ženskou postavu v černém oděvu s bílým širokým límcem, jaké nosily ženy ve středověku. Byla to postava ženy asi pětačtyřicetileté, střední výšky a dost silné. Výraz jejího obličeje se nedal přesně určit, ale přesto jsem vytušil a vycítil jisté utrpení. Něco mi říkala, ale já ji nerozuměl. Netušil jsem co mi chce, a tak jsem ji v duchu požádal, aby odešla, že se za ni budu modlit. Zhruba po hodině se žena zjevila v pokoji znovu a tentokrát jsem ji rozuměl mnohem lépe i to co mí říkala, mimo jiné mi sdělila své jméno. Řekla mi, že se jmenuje Luisa Cambonová. To, co mi dále řekla, bylo velice zvláštní a je určeno jen několika málo lidem jako forma poselství pro ně. Proto je neprozrazuji.

Připomínám, že ducha oné černé paní vidělo na Košátkách již více lidí. Duch šlechtičny bloudí v komnatách zámku stále a prý je někdy slyšet v noci kroky nebo šustění šatů, otevírání dveří a pod.

Ostatně na zámku v Košátkách jsou stále i jiné bytosti, které se projevují ale méně nápadně. Většina těchto jevů se soustřeďuje na chodby a pokoje v pravém křídle, směrem k bývalé bažantnici.

Jak je patrné, zámek v Košátkách je místem zvláštních jevů a událostí. Rád bych připomenul ještě další událost. Nedaleko železniční trati vede silnice, je to kousek od zámku. Cesta vede k Hornímu Slivnu a i zde se děje něco prazvláštního. Několik místních lidí mi potvrdilo, že zde spatřili stát postavu a občas se jim i stalo, jako by jim kdosi strhl řízení auta či kola a došlo zde k několika nehodám. Postava byla prý oblečená jak ze starých dob. Někteří lidé si myslí, že je to místo očarované a prokleté.

Před zámkem je veliké hospodářské nádvoří. Na západní straně tohoto nádvoří je první brána se zbytky padacího mostu. Právě proti staré věži na prvním nádvoří je opuštěná zahrada, uprostřed které stojí velmi stará socha Panny Marie. Jde o sousoší p. Marie se sv. Janem Nepomuckým a sv. Václavem. Toto sousoší bylo zhotoveno roku 1609. Podle podání lidí musela u této sochy vždy svítit věčná lampička. Když nesvítila, bylo slyšet od sochy v noci dětský pláč. Proto jsem se tam v noci vydal na procházku, hnán napjatou zvědavostí.
Když jsem přicházel k tomuto sousoší, spatřil jsem tam sedět malé dítě v bílé košilce. Dítě bylo vidět zcela zřetelně. Nedaleko začal výt pes a když jsem se rozeběhl k soše za dítětem, to se náhle rozplynulo. Proto jsem zde zapálil svíčku a za duši nešťastného dítěte se pomodlil, aby nalezlo klid.

Nesmím zapomenout ani na přízrak, který se zjevuje u silnice vedoucí od zámku směrem na Kojovice. Prý se zde zjevuje přízrak ženy v bílém oděvu, snad může jít o jeptišku. Tato bytost se zjevuje i na zámku. Postava, podobná prostěradlu se blíží po chodbách a pokojích a zvedá ruce a uklání se. Osobně se domnívám, že se jednalo o ducha dávné kněžky, protože v okolí zámku býval posvátný háj našich "pohanských" předků.
Rád bych ještě připomenul, že tento přízrak se zjevuje i u sochy sv. Jana Nepomuckého. Ta se nachází u zámeckého areálu a byla zhotovena roku 1610.

Kdo má rád tajemná místa, tomu doporučuji za návštěvu právě zámek v Košátkách.



Prokletí zničilo rodině život


Milan Doležal

Jedná paní ze Zlína se dostala do ošklivého sporu se sousedkou, která se věnuje černé magii. Ta ji proklela a slibovala ji, že ji zničí život.
Ještě ten večer se ženě udělalo špatně a během čtvrt hodiny dostala vysoké horečky, až ji manžel musel zavolat záchranku. Lékaři však nic vážného nezjistili. Další dny a týdny prožívala žena hotové peklo. Nic se ji nedařilo, manžel se začal chovat velice neurvale a raději chodil do hospody, nejlepší kamarádka ji přestala brát telefony a v práci nedokázala splnit zadané úkoly a hrozilo, že bude propuštěna. Když potkala na chodbě sousedku, ta se ji jen smála do očí a tvrdila, že to je teprve začátek. V noci se ji ve snu zdálo, že ona zlá žena chodí po městě a všude ji pomlouvá a škodí. Nešťastná žena nevěděla už co dělat. Hrozil ji rozpad rodiny a také ztráta zaměstnání. Navíc onemocněla na zánět. Proto bylo nutné rychle jednat. V prvé řadě jsem přetnul propojení sousedky se svou obětí. Následně jsem vytvořil tzv magickou stěnu, což je forma ochrany, která funguje tak, že vše negativní se od ochrany odrazí a vrátí k tomu, kdo zlo posílá. Zajímavé na tom bylo to, že krátce poté, byl z bytu sousedky slyšet rachot a tříštění skla. Zrcadlo, které pravděpodobně používala k přenosu prokletí, se rozbilo. Pak byl slyšet křik a nadávky. Spolu s kolegou jsme ještě ochranu opakovali další dny. Když jsem s ženou po nějakém čase opět hovořil, tak mi sdělila, že manžel se začal chovat opět normálně, v práci se situace také vyřešila a dokonce se ji podařilo zvládnout náročný projekt, za což dostala i vysokou odměnu. A sousedka? Vzhledem k tomu, že byla vystavena sama tomu, co posílala na jiné, nakonec onemocněla a dokonce se musela z bytu vystěhovat. Majitel domu ji neprodloužil nájemní smlouvu, protože neplatila nájem.



Tajemné bytosti z našich luhů a hájů


Milan Doležal

Snad každému správnému milovníkovy pověstí, tajemna či záhad je jasné, že se kolem nás i v povětří kromě ptáků vyskytuje celá řada dalších prazvláštních bytostí. Pojďme si nyní některé z nich představit trochu blíže. Vždyť jsou tu stále kolem nás a s řadou z nich se můžete opravdu setkávat.

Jamar
Je to podzemní přízrak a vyskytuje se v dírách, jámách, sklepech, studnách a prohlubinách. Také se mu říká Jamník, nebo též Jemín. Už od pradávna se také říká když někoho postihlo neštěstí ...“jémine, jémine, co se ti to stalo...Místy byl zván i také jako Krosina, Krušina, v okolí Klatov jako Pikola. Děti si často hrají na pikolu či na pikanou. ...“před pikolou za pikolou...“ Tato bytost má na svědomí nezdar, neštěstí a zhoubu lidí. Přináší jim pohromu, nemoce i smrt.

Bazilišek
Encyclopedia Mythica ho představuje jako dvounohého ptáka s hadím ocasem a dračími křídly.
Je to tvor nebezpečný, svým pohledem, případně dechem dokáže zničit vše živé. Tuto schopnost mohl získat po Medúze. Lucanos uvádí, že se z její krve zrodili všichni libyjští hadi. Tedy séps, amfisbaina, hammodyt i bazilišek. Pověsti uvádějí řadu míst v naší republice, kde byl bazilišek spatřen.

Plivník
Plivníka přivedeme na svět z vejce, které vezmeme černému kuřeti. Vejce musí zahřívat žena 40 dní ve svém podpaží. V této době se nesmí vyzpovídat, stříhat si nehty, mýt obličej a modlit se. Plivník též však rarášek je často zobrazován v podobě kuřete, nebo malého raráška s křídly, který svému pánu slouží a pomáhá mu k bohatství, za to však často žádá jeho duši.

Cikavec
Cikavac je kouzelná bytost, která může krást med z cizích úlů nebo sát dobytčí mléko, a nosit je svému majiteli. Záleží to jen na jeho přání, avšak za podmínky, že ovládá řeč zvířat.

Dobytčí děs
Je to celkem neznámý přízrak odporného vzhledu. Připomíná velkou ještěrku, z ocasu mu srší jiskry. Jako jedna z mála nad přirozených bytostí se zaměřuje na domácí zvířectvo. Obvyklou metodou tohoto tvora je plašení krav. Slabší kusy pak uštve k smrti.

Morous
Jde o bytost mnoha jmen a podob. Je známa jako ničitel lidí i dobytka. Přichází s mrazem a prudkou větrnou bouří. Říká se mu také Marovít, Murák či Mrazivec a Hltoun. Svým dechem dokázal zmrazit vše živé. Jeho paní se říká Morane, Morana, Muračka, Moruska, Kikomora a Hltounka.

Žithola
V Čechách mezi nejznámější polní bytosti patří Žithola tedy Žitný děda. Ten má tři hlavy a ohnivé jazyky. I on je hlídačem obilných polí. Místy se mu také říká obilný duch a s oblibou rozhazuje stohy, nebo obilné snopy. Také pronásleduje ty, kteří sekají pole o polednách.


Venusleute, čili Venušin lid
Výškou se podobají trpaslíkům. Žijí v jeskyních na Šumpersku, přičemž tamní žulové mísy používají na vaření, jindy ke koupání dětí. Jsou dobrosrdeční a obvykle se k lidem chovají dobře.

Požera
Na druhé straně hranic mu Němci říkají Vielfras. Občas bývá symbolem nenasytnosti. Rád se tento tvor přežírá uloveným dobytkem. A když se cítí přeplněn, vmáčkne se mezi dva stromy, vyvrhne zhltnutou kořist, aby si na ní pochutnal ještě jednou. Někteří ho popisují jako velkého psa s kočičí tváří a dlouhými hnědými chlupy.

Lesovik
Kdo se bojí ať nechodí do lesa. Mezi stromy totiž není bezpečno. Můžete tu narazit na některého z nebezpečných lesních obyvatel Lesovika. Někde se mu také říká Lešij.
Lesovik je škodolibý chlupatý zelenovlasý a zelenovousý mužík, místo nehtů má drápy. Je to lesních duch, či pán lesa. Jeho příchod provází praskot větví, lomoz odlamovaných kamenů či padajících stromů. Vichřice oznamuje též jeho přítomnost v lese, jindy se ohlásí mírněji, pouhým šuměním stromů.

Bogyňky
Bogyňky jsou zlé víly. Žijí v potocích a močálech a kradou novorozeňata a podstrkávají místo nich děti ošklivé a nemocné. Pokud se k nim budete chovat s úctou nechají vás na pokoji.

Diblík
Diblík je domácí bůžek. Patří do skupiny rarachů a šotků. O jeho zrodu existuje krásná legenda. Podle ní se jednou popral ďábel s čarodějnicí. V boji vyrazil čarodějnici několik zubů. Z nich v Čechách vyrostla rostlina zvaná posed. Právě z ní každého prvního v měsíci vychází diblík. Pokud jde o povahu, je pomsty chtivý a zlý. Tak sem u raději vyhněte

Domovoj
Domovoj patří mezi nejznámější ochránce domovů. Dokáže se proměnit v psa, kočku, v hada, ale i v krysu či jiná zvířata. Má rád teplo a proto se může zabydlet v pokojích kde je stále vyhřáto.
Přízeň domovoje je ovšem nutno si zajistit. Protože je vázán s domem. Už při jeho stavbě je vhodné obětovat jehně, černého kohouta, potraviny, případně peníze. Pozůstatkem nejstarších dob jsou nálezy obětovaných dětí.

Ludkové
V některých oblastech Moravy a Lužických hor patří k ochráncům domovů. Předpokládalo se, že jsou předky Lužických Srbů a původními obyvateli země. Žijí v hustých hvozdech.

Ohnivý muž
Mezi lidské démony patří i jedno z běžných místních strašidel.
Klasická ohnivá postava mívá někdy i podobu hořícího sudu, kola či sloupu. Také psa nebo zajíce. A mnoho jmen, co kraj, to jiný název. Na Moravě býval znám jako Fajermon, na Šumavě a v jejím západočeském podhůří se mu říkalo Světlík. Ve východních Čechách pak Žavák. Jinde Dýma, případně Dýmač. Kromě popálení, mohl člověka svést a utopit, neboť se zjevoval také v podobě světýlek v bažinách a také ho roztrhat.

Rusalky
Kupodivu patří mezi lidské démony také. Rusalka se totiž nezrodí z lidské duše přímo. Původ slova rusalka je také zajímavý. Kromě obecně známého rusá (barva vlasů) případně rusa – řeka.
Létá v noci, za mlhy či deště a naříká a skučí nad řekami. Trápí především děti a těhotné ženy. O samotných rusalkách se traduje, že jsou duchy utopených dívek, nevěst, které zemřely před svatbou či sebevražedkyň. Rusalky se podobají vílám. Jejich moc je ukryta v dlouhých mokrých vlasech a patří mezi bytosti víceméně škodlivé.

Planetníci a stuhači
Říká se jim také i Chmurníci nebo Oblačníci a stojí na rozhraní světa lidských démonů a démonů přírodních živlů a stávají se jimi duše živých lidí, případně duše oběšenců, utopených či udušených, které za bouře odlétají do mraků. Těmi pak pohybují, perou se, vyjí, skučí a vrhají blesky.

Nemodlenka
Je to přízrak který odnáší děti, které se nechtějí modlit. Do domu proniká nemodlena v podobě můry, ale i v podobě vyzáblé postavy.

Kordula
Žije v rákosí u rybníků. Od jara do podzimu ze svého skrytého stanoviště vyhlíží oběti. Kdo se brouzdal bos v blátě nebo v kalužích, tomu pak v noci rozsekala kůži na chodidlech. Na Moravě jí říkali Paní Hachla.

Polednice
V Čechách se stala pověstná polednice. Polednice ve své původní podobě představovala strážnou bytost polední hodiny duchů. Pokud přistihla někoho na poli, vyhnala ho. Někdy za ni zaskakovala Kosířka nebo Serpolnica.
Občas se plížila polednice k domům a kradla děti. Případně létala ve vichřici a zabíjela dotek.
K polední hodině v Čechách patří ještě Poledníček, chlapec v dlouhé bílé košili, který také hlídal polední klid. Vycházel z lesa a pokřikoval na lidi.

Klekánice
Je spojena samozřejmě s hodinou, kdy se zvonilo k večerní modlitbě. Chodí v šedivém hábitu.
Její mužský protějšek, klekáníček, pro změnu nebyl chlapcem, ale malým mužíkem, chodícím občas po kolenou. Rokycanský klekáníček se nešklebil ale usmíval. Jenom neměl rád, když na něj někdo pískal.

Divoký lovec
Tento lesní přízrak se objevuje především za bouře a vichru. Tmavý, mlčenlivý, sedící v sedle tmavého koně. Občas nemívá hlavu. Divoký lovec od Kostelce nad Černými lesy má ohnivou kápi.
Někdy bývá spatřen nehnutě sedící na pařezu nebo kameni. Děsivější je ovšem v čele divoké honby. Té se někde říká Štvaní a je složena z démonů, duchů, pekelných koček, vyžlat, vlkodlaků, a medvědů. Za bouře se žene lesem. Tahle zábava je smrtelně nebezpečná pro každého, kdo zůstal v lese. Jistý člověk u Jarošova nad Nežárkou rozvázal pytel od obilí, který našel u říčky Žirovničky a z pytle vyletěla smečka psů - vyžlat, která jej zle potrhala.
Divoká honba někdy vyjížděla z lesa až na kraj vesnic, Divoký lovec pak házel na zápraží krvavé kusy zvěřiny nebo koňského masa. U Merklína se vypravovalo, že kdo od Divokého lovce kořist přijme, stane se jedním z přízraků honby. Štvaní občas plní i jiná poslání. U vrchu Na strašidlech u Horní Blatné, hlídá klíč k pokladu, který je v kopci ukryt. U Kynšperka vedla divokou honbu naopak víla (nebo čarodějka) Běla či Vela. Ta kdysi žila na Doubravské hoře, kde číhala na své oběti. Později se i se svým černým psem propadla do země a začala jezdit v čele štvaní.
U České Třebové vede divokou honbu pro změnu lesní duch Huráň, který jinak žil v jedné lesní studánce, v Kovářské u Vejprt zase jistý Hainzmichl, který strašívá v lese. U Lázní Kynžvart pro změnu vyráží na lov Kober, tamní lesní duch a u Mariánských lázní zase černý muž zvaný Hajman.

Rozobabel
Je to zvláštní bytost, která nosí kroupy v obrovském pytli. Vysypává svůj náklad na vybraná místa. Jakožto démon občas chodí na nezvanou návštěvu i klidem do stavení. Když pak odchází, dveře se za ním samy zavírají.
Ve Východních Čechách na vrchu Kozákově svého času působili tři železní obři, případně čtyři muži se železnými tyčemi. Obři ledovým dechem zmrazili jednu kozákovskou studánku, led rozdupali a pak rozhazovali po okolí.

Vyžlata
Jsou strašidelné bytosti zjevující se v podobě vychrtlého psa. Proto se také někomu říká, že je hubený jak vyžle. Ve smečkách běhají v noci po lesích a pronásledují svou kořit. Jsou člověku nebezpečné a dokáží jej dlouho pronásledovat. Často patří do smečky při divoké noční honbách lovců přízraků.

Bludičky
Bludičky, jinak také zvané Světýlka nebo Cvendy (na Železnobrodsku)a Rychmandle (kolem České Třebové), jsou malá světélka. Poskakují nad bažinami nebo hřbitovy a svádějí pocestné do močálů. Zvláště, když na ně někdo pokřikuje nebo hvízdá, to se potom s chutí za vyrušení pomstí. Tu a tam mohou ukázat, kde se skrývají poklady. Objevují se prý vždy v lichém počtu. Nejčastěji se traduje, že bludičky jsou dušemi nekřtěňátek, případně duší obětí vražd. Nebo mohou být dušemi čarodějnic. Moravská zahubenčtata či zabobončata jsou nekřtěnátka s průhlednými těly.

Mniška
Patří prý k vílám. Mniška, někde známá jako Myška, chodívá v hnědých šatech, na Orlicku pak oblečená jako jeptiška, a má až na zem dlouhé vlasy. Krkonošská Mniška vypadá naopak jako malá panenka.Všechny prameny se ovšem shodují v tom, že tohle rychle běhající lesní stvoření není nebezpečné, jen občas vyleká v lese nevychovance a křiklouny.

Skalní muž, Skalní duch a Skalník
Jsou to tři různé bytosti. Ta první bydlí v jedné skále u Železného Brodu.Vybíhá z ní každý večer v podobě černého psa.
Naopak skalní duch je mnohem nebezpečnější bytost. Znají ho dělníci z lomů. Jakmile uslyší dusot koní nebo hluk silné vichřice, vědí, že je zle. Podobu trojhlavého, oheň chrlícího krkavce má skalník. Sídlí v kopci zvaném Škarmaň u Domažlic, objevuje se také v Krkonoších, kde s oblibou shazuje lidi ze skal.
Jiní skalníci se objevují na hradě Svojanov. Je jich šest a patří mezi lidské démony. Jsou to duše šesti zedníků tu byli zavražděni.

Červený mužíček
V Nové Vsi u Křemže se zjevoval červený mužíček. Přicházel o půlnoci a koho chytil, tomu usekl hlavu. V místě jeho zjevování byla proto postavena kaplička.

Větřice
Tahle bytost se zjevuje v podobě větrného víru, ničí úrodu ale přenáší i nemoce. Je známa po celé republice. V Krkonoších ji říkají Fukéř v krušných horách naopak Luftbába.

Radouš
Radouš, někdy také Raden nebo Roden se ukazuje na Plzeňsku.
Pro Plzeňsko kdysi znamenal totéž, co Rýbrcoul pro Krkonoše. Ohyzdný Radouš jezdí krajem a děsí lidi, zejména ženy. Lidová tradice říká, že pokud se Radouš objeví o poledni, přižene se velká bouřka. Jeden z velkých sběratelů pověstí Václav Krolmus o něm píše jako o někdejším pohanském bohu Plzeňska. Na Písecku je zván také jako Černý Hanuš, který jezdí o půlnoci s trakařem.

Hojman
Straší u šumavského Mutěnína, kde v noci huláká hoj – hoj - hoj. Kdo se mu ozve, toho honí a když ho dohoní, skočí mu za krk a začne jej rdousit a bít po hlavě. Již mnoho lidí doplatilo na jeho řádění.

Jezinky
Jezinky patří mají ženskou tvář, tělo prasečí a nohy koňské. Jsou démony lesa a variantou divých žen. Blízké příbuzné mají třeba v Polsku, kde jim říkají gorne iędze. Jezinky totiž kromě uspávání lidí a vydloubáváni jejich očí, unášejí děti a ve svých jeskyních a norách je požírají.

Plakavac
V tuto bvytost se proměňuje duše novorozence, jehož udusila vlastní matka. Nedělá nic jiného, než v noci vstává z hrobu, chodí po domech a pláče.

Dýmovec
Dýmovec se objevuje v okolí vesnice Stachy na Vimpersku. Stejně jako jmenovaní má v popisu práce svádět poutníky z cesty. Snaží se člověka vyděsit natolik, aby dotyčný utekl a orientaci sám ztratil hrůzou. Dýmovec sám je výtvorem démonů a objevuje se jako mlžná postava nebo kouřový oblak, který se najedou vedle vás objeví..

Hockaufové
Tato strašidla se objevují se v lesích na Šumavě ale také i u u Mikulova. Tam jim říkají Kožíškoví mužíci, zatímco na druhé straně někdy Škrtiči nebo Hockaufové. Šumavský termín prozrazuje, že tyto přízraky v bílých kapucích¨skáčou lidem na záda a škrtí je.

Hraničník
Je to lesní duch, který se objevuje u České Třebové. Nenápadný, mlčenlivý, v šedém obleku, se zničeho nic zhmotňuje vedle pocestného, případně za jeho zády. Činí tak zvláště za pošmourného deštivého počasí. Jakmile přestane pršet, zmizí.

Zimnice
Tento přízrak byl nazýván také Lichoradka. Zimnice je bytost ženského vzhledu, žluté kůže a zapadlých očí, zkrátka vzhledu vážně nemocného člověka. V bílém rouchu číhá o půlnoci na křižovatkách nebo u božích muk a napadá lidi. Koho chytne, ten vážně onemocní.

Fabián
Fabián je strážný duch Brd. Fabián, případně Babí Jan, se ukazuje v podobě vousatého dobře živeného myslivce s dýmkou a holí, oblečen do oděvu ze stromové kůry a šišek. Fabián se občas ozývá houkáním Stejně jako Krakonoš v Obřím dole, má i Fabián na Plešivci svou zahrádku.

Ještědský duch
Ještědský duch je géniem loci Ještědu. Objevuje se v okolí Kukštejnu. Říkávalo se mu i Děd Ještěd nebo Jeschkengeist a býval viděn v podobě velkého horala s kloboukem a vousy. Jelikož jde o místo pověstmi hojně opředené, není jediným nadpřirozeným obyvatelem tohoto kraje.

Muhu
Také Muchovské skály u Tanvaldu mají svého pradávného strážného ducha. Je jím Muhu, původně to byl pohanský bůh, po němž nese hora Muchov jméno. Vypráví se, že uvnitř skály stráží svůj poklad, má podobu obra a klimbá na kamenné lavici opřen lokty o stůl, hlavu v dlaních. V zimě se zjevuje v podobě větrných a sněhových vírů.

Divoženky – Divé ženy
Divoženky jsou ženské bytosti žijící ve volné přírodě, v lese, na lukách, u rybníka apod. Mohou mít různou podobu od krásných dívek až po odporné babice. Tělo mají porostlé žíněmi rudé barvy a mají červené nebo černé vlasy. Divoženky velice rádi řádí po lese a koho v noci chytnou, toho tzv. utancují k smrti. Takového nebožáka pak lidé najdou s utrženýma rukama a nohama. Chodidlo prý mají otočené patou dopředu. Jak se traduje kolem Poličky, když se jim někdo smál, ukrutně
ho potrestaly. Na Domažlicku prý divoženky žily ještě kolem roku 1900 a měly prý v lesích
pod zemí rozsáhlé skrýše. V těch doupatech bylo vše zařízeno jako v jiných domácnostech a o
divých ženách se všude povídalo, že jsou dobré hospodyně. Sbíraly klásky, mlely obilí na kamenech
a pekly z něho chleba, jenž voněl po celém lese.

Lesní střelec
V temných nocích se u Rotavy nedaleko Sokolova objevoval Lesní střelec. Pronásledoval pytláky, popoháněl své psy a tloukl do stromů. Podle záznamu J.V. Grohmanna například proměnil jednoho člověka v pahýl stromu.

Hilar
Patronem bruntálského kraje je Svatý Hilarius. Možná dostal jméno po něm, v každém případě žije skřítek Hilar u Šternberka v kopci, zvaném Tvarožná hora, kde sídlí i víly. V těch místech nalezla jedné zimy jedna místní žena opuštěné malé dítě. Vzala chudáčka domů, postarala se o něho, jenže potom někdo zavolal: „Hilar, Hilar!“, a nalezenec se zvedl a zmizel.

Víly
Samotné slovo víla je obestřené tajemstvím původu. Jan Máchal někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století odvozoval jeho původ od kořene vel s významem hynout a poukazoval na podobná, najmě na německé wal a od něho beroucí jméno valkýry.
Termínu víla se používá především tam, kde jde o vodní bytost dívčího vzhledu. Podobně jako rusalky, byly občas víly dušemi mrtvých nevěst či lehkovážných děvčat. Při dešti a za duhy mají průsvitná těla a dlouhé světlé vlasy. Existují i zlé černé vodní víly, které topí lidi, brání v konzumaci vody z jejich pramenů a svádí lidi z cest.
Jejich velká léčitelská schopnost navádí k tomu, aby si je lidé snažili předcházet. Proto pokládali obětiny v podobě koláčů či květin k pramenům a věšeli barevné pentle po stromech. Čemu se lidé naopak vyhýbali, byla místa, na nichž víly žily. Šlo je poznat podle hodně vysoké spletené trávy, kruhům hub, případně pokřiveným stromům.





Bezhlavé zjevení muže

Milan Doležal

Doslova děsivé večery zažívala majitelka chalupy v jedné malé vesničce nedaleko Jilemnice. Jak mi tenkrát vyprávěla, velice levně koupila roubenou chalupu a těšila se, jak si zde bude užívat krásnou rekreaci a dny volna. Opak byl pravdou. Dům v sobě skrýval děsivé tajemství, o kterém ji prodávající neřekl.
Několik týdnů poté, co dům koupila, bylo vše v pořádku. Krásná krajina, hezký a udržovaný dům. Co víc si mohla přát. Jednoho večera se ovšem stalo něco, co ji na řadu měsíců změnilo život a připravilo o klid a spánek.
V domě nemohla zůstat po soumraku. Společně s ni tam bylo i bezhlavé zjevení. Jednoho večera, když se zrovna chystala k večeři a venku už byla tma, ucítila jak kolem ni zavanul ledový průvan. Udělalo se ji špatně a dostala panický strach. Nevěděla ovšem proč. Cítila, že v domě není sama. Že ji někdo pozoruje. Přesto se rozhodla, že bude pokračovat v přípravě jídla. Urovnávala zrovna věci na stole, když uslyšela z chodby kroky, tiché, ale jasně slyšitelné. Dům byl však zamčený! Kroky se zastavily u dveří. Nevěděla co má dělat, bála se otevřít. Tu uslyšela jakési mumlaní, či drmolení. Nedokázala rozeznat jednotlivá slova, ale někdo na druhé straně dveří si tam povídal sám pro sebe. Toho večera se rozjel děs, který nebral konce.
Když prudce otevřela dveře, nikdo tam nebyl. Snad halucinace, snad zvuky, který vydává starý dům? To si často opakovala, když se zvuky vracely vždy se soumrakem. To byl ovšem jen začátek. Jednoho večera, když už spala, ji kdosi probudil. V pokoji byla zima, i když topila v kamnech. Proti oknu pak spatřila tmavou siluetu. Co ji však nejvíce vyděsilo, byla skutečnost, že ona bytost neměla hlavu. Ono cosi, co nedokázala pojmenovat ani poznat, se k ni začalo blížit. Jak mi řekla, jako by to plulo vzduchem. Křičela a snad i omdlela. Ráno se probudila, měla horečku a nevěděla co se vlastně stalo. Snažila se uklidnit tím, že to byl určitě jen hodně špatný sen. Během dne svou mysl zaměstnala prací kolem domu. Jenže jak se začalo stmívat bála se jít do domu. Vnitřní hlas ji varoval. Snažila se na nic ošklivého nemyslet. Unavená potom usnula s dekou přetaženou přes hlavu. Ve víře, že nic děsivého na ni nebude moci. Ráno, když se probudila a přišla do kuchyně, nevěřila vlastním očím. Všude byl neuvěřitelný nepořádek. Rozházené věci, vysypaná mouka, rýže i těstoviny na jedné hromadě. Dřevo poházené po pokoji a roztrhané polštáře a záclony.
Když se podobné události opakovaly několik týdnů a byly jen střídány zvuky, mumláním, klením a postavou, která chodila po domě, rozhodla se mi zavolat a pokusit se situaci změnit a nebo dům prodat a nikdy se sem už nevrátit.
Když jsem přijel a celý příběh vyposlechl, bylo zřejmé, že v domě zůstala uvězněna duše někoho z původních obyvatel domu, nebo duše oběti nějakého hrůzného činu. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o duši majitele domu, který byl na konci 19. století zavražděn vlastním synem. Domluvil jsem se s majitelkou domu, že tam zůstanu přes noc a ona půjde spát ke kamarádce, která bydlela v sousední vesnici. Není to pravidlo, ale nechtěl jsem už tak dost vystrašenou ženu vystavovat dalšímu možnému šoku.
Když nastal soumrak, tedy čas návratu přízraku, započal jsem exorcistický obřad. Uběhlo asi dvacet minut a domem se začal rozléhat dupot, bouchání a dokonce i křik. Odříkával jsem ochranné modlitby a prováděl rituál, kterým jsem chtěl přízrak vykázat z domu. Zvuky najednou ustaly a zdálo se, že je klid. Prošel jsem celý dům, i půdu a hledal stopy jeho přítomnosti. Nikde nebyl. Vrátil jsem se do kuchyně, usedl do křesla u kamen a chtěl se začít uvolňovat z těla, abych zjistil, kam se duše mrtvého poděla. Zvedl jsem hlavu a tu jsem spatřil jak se u stropu vznáší černý oblak. Ten se v okamžiku změnil v černou postavu bez hlavy a snažil se ke mě dostat. Díky rituální ochraně se mu to nepodařilo. Cítil jsem však zlo a emoce této bytosti, které byly jako pouta a trest. Ve svém životě byl hodně zlý a dostal se do sporu se svým synem, kterého hodlal vydědit protože si namluvil obyčejnou dívku z vesnice. Došlo k hádce a rvačce, při které syn otci usekl hlavu kosou. Mladík pak z domu utekl a nikdy se nevrátil.
Během dalšího obřadu jsem žádal o odpuštění za tohoto muže a vysvobození z jeho pout. Byla za něj sloužena mše a dům jsem vysvětil svěcenou vodou.
Další noci proběhly už v klidu a míru. Jen kdesi paměti zůstanou vzpomínky na tyto události.

Rodina se nastěhovala do prokletého domu


Milan Doležal


Před pár týdny jsem dostal zprávu až ze Šumperka, zda bych mohl pomoci jedné tamní rodině. V jejich domě se totiž dějí prapodivné věci a nedá se tam žít. Majitelka mi poté v krátkosti telefonicky odvyprávěla, že dům rodina koupila zhruba před půl rokem, a to kousek od kopce zvaný U kapličky. Nádherný klid, výhled a kousek do přírody. To vše ovšem za pár dnů vystřídalo neštěstí, strach, vztek a děs.
"Malá dcerka se bála spát v pokojíku, pořád křičela ze spaní, dostávala střídavě zimnici, nebo horečku. Pořád mluvila o tom, že v pokoji stojí nějaká postava muže v černém plášti.", vyprávěla majitelka domu paní Květa.
Nejen dcerka, ale i ostatní členové rodiny se začali cítit v domě zvláštně, nedařilo se jim nic opravit, televize přestala fungovat, nová vydržela v provozu jen pár dnů. Prakticky všechny elektrospotřebiče se porouchaly. Prasklo topení, pračka pravidelně vytekla, ucpal se odpad a v domě byla pořád zima a zápach. Všichni začali litovat, že dům, jinak moc hezký, vůbec kdy kupovali.  Přinesl jim jen samou smůlu a starosti. Po několika týdnech je začala pronásledovat nemoc. "Manžel se v noci s křikem probudil, prý na něj kdosi sahal ledovou rukou. Udělalo se mu špatně, nemohl dýchat. Zavolala jsem záchranku, v nemocnici zjistili, že dostal infarkt. To už jsem věděla, že s domem není něco v pořádku, proto jsem vám napsala," doplnila paní Květa s tím, že ona sama je vyčerpaná. Špatně spí, ráno je unavenější, než když jde večer spát. Když něco sní, udělá se ji špatně. Už nevěděla kudy kam.
Domluvili jsem se, že co nejdříve přijedu a pokusím se záhadu jejich domu rozluštit. Mezi tím onemocněla jejich druhá dcera, dostala  vážný zánět a musela na operaci. Když jsem přicestoval, byla rodina rozhodnuta dům rychle prodat.
Prošel jsem si pomalu celý dům, od sklepa až po půdu, hovořil s domem a hledal onu příčinu. Musím říci, že jsem měl celou dobu pocit, jakoby za mnou někdo chodil, někdo mi doslova dýchal na záda. Když jsem ještě jednou procházel pokojík malé  dcerky, ucítil jsem silnou mentální vlnu zla, která přicházela z prostoru od postele. Bylo to opravdu velice nepříjemné až se mi zatočila hlava a já se musel posadit . Tak zde bylo to místo, odkud do domu pronikalo zlo.
Během následného rituálního exorcistického obřadu jsem zjistil, že v tomto pokoji spáchal sebevraždu původní majitel domu. Byl to zlý člověk a jeho stejně zlý duch zůstal v domě a nechtěl dovolit, aby se sem někdo jiný nastěhoval. Proto děsil malou holčičku, ničil elektrospotřebiče, vysával lidem v domě energii a ničil jim zdraví. Chtěl je z domu prostě vyhnat.
"Co s tím budete dělat," ptala paní Květa, když jsem ji uvedl příčinu potíží.Možnosti byly dvě, použít klidnou sílu a vysvětlit duši mrtvého, aby v domě nezůstávala. Jenže se jednalo o duši sebevraha a byla v zatracení. Jak jsem předpokládal, odmítala dům opustit, naopak začala mentálně útočit i na mě. Proto jsem se rozhodl pro krajní řešení. Použil jsem exorcii a formou energetických tzv. živlových vln, svěcené vody, a zaříkávadel  jsem ducha z domu vyhnal. Tato metoda mu navíc sebrala prakticky veškerou energii, takže se nebude moci vrátit. Navíc jsem dům vysvětil a zapečetil.  Nutno dodat, že i já jsem přišel o hodně ze své životní energie.
Zatím je v domě klid, všem se vrátil klidný spánek a zdraví a já se modlím, aby to tak již zůstalo.   

Manžel proklel svou bývalou ženu


Milan Doležal

Příběh jak ze špatného hororu, tak by se nějak dal přirovnat život v posledních dvou letech u paní Martiny z Litoměřic. Na počátku byl vztah s mužem, který byl plný žárlivosti, vzteku a negace. Když se po několika letech soužení Martina rozhodla se synem odejít, nastalo něco s čím nepočítala. Manžel se nemohl smířit s tím, že jej žena dokázala opustit bez jeho souhlasu, že jej takto vlastně ponížila, vždyť je to  jen hloupá ženská a on je  její majitel.  Ona musí dělat jen to, co on ji dovolí nebo nařídí. Tak by se dala ve stručnosti popsat situace, která předcházela dalšímu pokračování a násobení zla. Martina se odmítla vrátit, muž ji v nenávisti proklel, a to opakovaně. Svou nenávist a zlo soustředil na to proklínání a to bylo velice silné a stalo se nebezpečné.

Jak mi Martina vypověděla, dva roky doslova trpěla. Začalo to zhoršením zdravotního stavu, bolesti hlavy, zad, dostávala křeče, celkovou slabostí, třesem rukou. Pak se k tomu přidaly psychické potíže jako poruchy spánku, závratě, halucinace,deprese , vztek a pak zase nezájem o nic. Když již neměla sílu, tak se o syna musela začít starat její matka. Vše bylo jak v začarovaném kruhu. Přišla o práci i kamarády. Na co sáhla, to pokazila. Strach a beznaděj prožívala vlastně každý den. Málem ji několikrát přejelo auto a ona začala uvažovat dokonce i o sebevraždě.

 Naše setkání v Litoměřicích bylo možná náhodné, možná osudové. Nevím. Právě jsem šel na setkání s kolegou knězem. Když jsem se blížil k lavičce, na které seděla Martina.Všiml jsem si černého stínu, který ji obklopoval. Byl sice nezřetelný, ale vyzařoval prudké zlo a nenávist. I když jsem pospíchal, přesto jsem se zastavil a mrtvolně bledou ženu oslovil. Nevěděl jsem co ji a jak říci. Představil jsem se a zeptal se co ji trápí, že jsem si všiml něčeho podivného, jako by ji provázela temnota. Byl jsem připraven na to, že mě bude považovat za blázna. Přesto jsem si přisedl. Chvilku jen tak seděla a dívala se do země a pak mi vyprávěla vše, co prožívá i to, jak to chce ukončit. Snad tím, že jsem byl cizí, nalezla odvahu o tom mluvit. Vzal jsem ji za studenou ruku a cítil, jak je bez energie. Nebylo v ni žádné světlo jen smutek, strach a bolest. Nabídl jsem ji, že pokud bude chtít, mohu se pokusit ji pomoci. Pokrčila rameny a tiše souhlasila.

Při našem dalším setkání jsem si přinesl tinkturu, která obsahuje vodu z pramene svaté Zdislavy, a výtažky z několika rostlin a horského křišťálu, aby tak získala alespoň trochu nějaké energie. Černý stín byl stále kolem ní, proto jsem zapálil kadidlo a magické vykuřovadlo, posvětil pokoj svěcenou vodou, požehnal křížem, na krk jsem ji zavěsil růženec a začal zjiš´tovat, kdo, nebo co ji chce zničit. Prokletí ji omotalo jako chapadla nějaké bestie. Proto bylo nutné jej odstranit. Bylo to hodně
vyčerpávajicí a musím se přiznat, že když bylo vše u konce, sotva jsem stál na nohou, špatně se mi dýchalo a pak jsem dva dny prospal. Na astrální úrovni jsem prokletí z ženy sejmu, přesněji odřezal. Martina při tom plakala, to jak se uvolňovaly emoce. Poté jsem ji léčil rány, které prokletí od bývalého muže zanechalo a následně vytvořil ochranu, aby se to nemohlo opakovat. Během této procedury jsem vnímal, jak zlo tolikrát živené slábne. Na stole stál hrneček s čajem a najednou se v něm voda začala točit a vyšplouchla ven. I když bylo okno zavřené, záclona se začala hýbat jako by ji někdo zvedal. To trvalo jen okamžik, pak byla slyšet z kuchyni rána. To praskla lampa. Následně byl již klid.

Martině se ulevilo a cítila se klidněji. Dokonce dostala chuť k jídlu. Jen byla unavená. Během následujících týdnů, kdy mi pravidelně volala, mi řekla, že se cítí mnohem lépe, má chuť k životu a chce dohnat, co zameškala, zejména se svým synem. Dokonce se smála. Co se stalo s manželem? Jak se prý dozvěděla, několik dnů po mé návštěvě dostal záchvat vzteku, chtěl jet za Martinou, ale vyboural se.

sobota 1. ledna 2011

Wampír vysávající životní energii




Milan Doležal

Může nás ohrožovat energetický wampír? Rozhodně ano! Útoky wampírů jsou nejen nebezpečné,ale co je horší,také je nemusíte v prvních týdnech či měsících ani zaznamenat. Pozvolné zhoršování zdravotního stavu mnohokrát přisuzujeme především stresu, vyčerpání z práce a třeba jen pouhé chřipce. Tak nějak to bylo u pana Karla z Prahy.

Po nějaké době se začal cítit velice vyčerpaně, ztrácel náladu a přestal zvládat například svou práci. Ráno přišel do práce v dobré náladě, pracoval jako projektant. Stačilo však být v kanceláři zhruba hodinu a začal se cítit mizerně, měl špatnou náladu, nemohl se na nic soustředit, dělalo se mu špatně od žaludku a dokonce se mu mnohokrát začala točit hlava a cítil slabost tzv. v kolenu. Byl opakovaně u lékaře, ale ani po několika vyšetřeních nebylo zjištěno nějaké onemocnění. Nakonec se rozhodl, že mi zavolá a požádal o radu. Domluvili jsme se, že za ním přijedu a pokusím se zjistit, co se kolem něj vlastně děje. Přestože jsem již podobné případy řešil, nechtěl jsem jej děsit a ještě více stresovat. Už tak toho bylo na něj moc.

Navštívil jsem jej u něj doma a při hovoru jsem se na něj začal zaměřovat abych zjistil,zda se například nejedná o prokletí, či vliv astrální bytosti. Všiml jsem si, že na jeho bioenergii-tedy auře jsou černé skvrny o velikosti ořechu. Jednalo se o místa, kam jej vždy zasáhlo tzv. chapadlo wampíra, který mu vysával opakovaně energii a tím jej soustavně ničil. Skvrny byly soustředěny zejména kolem krku, srdce a dýchacích cest - tedy v centrech životní energie. Bylo tedy nutné nejdříve zahojit ony rány a zabránit tomu, aby se pan Karel stal opět obětí sajícího wampa. Otázkou ovšem nadále zůstávalo, kdo je oním lidským parazitem.

Léčení proběhlo díky spolupráci pana Karla výborně. Poté jsem mu vytvořil rituálně silnou magickou ochranu, aby se na něm už nemohl někdo cizí přiživovat. Bylo jisté, že tím pachatelem je někdo z jeho kolegů. Proto jsme se domluvili, že s ním půjdu druhý den do práce, a jako případný klient budu sledovat lidi kolem něj. Doufal jsem, že se mi podaří zjistit konkrétní osobu. Nemusel jsem ani moc dlouho čekat, onen člověk se projevil velice rychle sám. Přišel k našemu stolu a pana Karla se vyptával na různé banální pracovní záležitosti. Přitom se snažil se dostat k nám těsně blízko. Cítil jsem, jak se pokouší nasytit z naší energie. Ani si nedal moc velkou práci se nějak maskovat.

Okamžitě jsem vyslal silnou mentální vlnu proti němu a odříkával v duchu exorcii. Současně jsem se k němu přiblížil zhruba na 30 cm a přitom jsem se mu díval upřeně do očí. Byl tak zmaten, že se na nic nezmohl. Toho jsem rychle využil. Ono těsné přiblížení mělo velký význam. Dostal jsem se tak do jeho nechráněné aury a narušil ji uvolněním své tzv. ohnivé energie. Následkem toho se mu udělalo nevolno a nemohl se již na nás napojit. Poznal, že víme co je zač a bylo mu to velice nepříjemné. Přesto to byl úspěch, dotyčný wampír byl tak rozhozen a ovlivněn oním zákrokem, že se již nedokázal plně soustředit na vysávání jiných lidí. Zda se tím poučil, to již nevím, ale od pana Karla jsem se později dozvěděl, že jeho kolega dal v práci raději výpověď.