sobota 1. ledna 2011

Jaké ohavné bytosti číhají v prolukách času?





Milan Doležal

Rád bych vás tentokrát pozval k poodhalení jedné velice zvláštní a také tajemné knihy zvané mimo jiné Necronomicon. Necronomicon je latinský název a v překladu znamená Kniha mrtvých jmen (necro + omen). Název Necronomicon v překladu z řečtiny znamená naopak „Kniha o mrtvých“ či „Kniha třídící mrtvé“.

Nad pravostí tohoto díla i nad tím, kdo ji opravdu kdy sepsal, se vedou desítky let vášnivé spekulace i dohady. Necronomicon je grimoár, jenž sepsal spisovatele H. P. Lovecrafta. Údajným autorem má být také Abdul al Hazred. V překladu Otrok z Hazredu. Ať už je to jakkoli, po internetu koluje bezpočet verzí Necronomiconu. A ačkoli jsou většinou považovány za padělky a výmysly, samotné čtení byť jen napodobeniny vyvolává u řady lidí strach a podivné pocity. Sami proto zvažte, co je pravda a co ne.

Necronomicon je legendami opředená magická kniha, jejíž obsah údajně sahá až k prvním počátkům písma, do starého Sumeru. Kniha jinak též známá jako Simonův či Gregorův Necronomicon, obsahuje návody a postupy k rituálnímu průchodu Sedmi posvátnými Branami odpovídajících sedmi planetárním principům a představuje tak zároveň unikátní iniciační systém. Rovněž obsahuje volání Strážce, unikátní sumerské exorcismy a 50 jmen Mardukových.

Necronomicon je grimoár černé magie, který obsahuje mrtvá jména neboli vysoce účinné magické formule. Autor Necronomiconu označuje toto dílo za knihu černé země, kterou obdržel na rovinách Igigi, krutých duchů, poutníků pouště. Má to být velmi nebezpečná kniha protože jejím předmětem jsou také evokace velmi starých božstev uctívaných krvavými kulty. Podle slov autora lze soudit, že se údajně setkal s bytostmi z jiného světa v horách, které obývali lidé Masschu. Kniha také vypovídá o magickém charakteru starých božstev. V principu by bylo možné pomocí tohoto grimoáru evokovat bytosti, které jsou dle našich měřítek silně „černomagické“ a zlé ze své podstaty zhoubné pro člověka. Ty jsou uvězněny mimo tento prostor a čas a cestu sem jim umožní pouze výše zmíněná evokace.

V jedné kapitole se doslova píše..."Staří byli, Staří jsou a Staří budou. Přišli z temných hvězd dřív, než se narodil člověk, neviděni a ohavní sestoupili na mladou Zemi. Brodili se pod oceány během věků, dokud moře neustopupila zemi, kam se ve svém množství připlazili a temnota zavládla na Zemi. Zplozenci Starých zamořili Zemi a jejich zplozenci přežívali staletí. Shankas (doupata) v Lengu jsou dílem jejich rukou. Ghasts (příšery) žijící v nejstarších sklepeních Zin je vzývají jako své pány. Zplodili Na-haga a Běsy, kteří přicházejí s nocí. Po cestě na Zemi kráčeli mezi hvězdami. Město Irem ve veliké poušti je poznalo. Leng ve studených pustinách je vidělo míjet, bezčasá citadela na mraky zahaleném hřebeni neznámého Kadathu nese jejich pochmurné stopy.
Zlovolně si Staří razili své temné stezky a jejich rouhání Zemi bylo obludné. Všechna stvoření se kořila jejich moci a znala jejich zlo. Staří bohové otevřeli oči a uzřeli ohavnosti, které páchali prznitelé Země. V hněvu proti Starým pozdvihli ruku, zarazili je uprostřed jejich neřesti a vyhostili daleko od Země do nicoty za planetami, kde panuje chaos a kde není hmoty a tvaru. A starší bohové zapečetili bránu a ani síla Starých ji nepřemohla.
Ohavný Cthulhu pak povstal z hloubi a v šíleném vzteku napadl Zemské hlídače. A oni začarovali jeho jeduplné pařáty mocnými kouzly a zakleli ho do města R´lyeh, kde mezi vlnami bude spát spánkem mrtvých do konce věků.
Nyní žijí Staří za branou, nezdržují se v prostorách známých člověku, ale v prolukách mezi nimi. Mimo Zemskou úroveň číhají a očekávají čas svého návratu, neboť Země je poznala a pozná je v časech příštích. Staří uctívají hnusného a beztvarého Azathotha za svého pána a věrně s ním dlí v černé sluji uprostřed nekonečna, kde nenasytně pustoší v naprostém chaosu, provázen duněním skrytých bubnů, vřeskem nelibozvučných píšťal za ustavičného ryku slepých šílených bohů, kteří se belhají a bezcílně posunkují.
Duše Azathotha mešká v Yog - Southothu a on pokyne Starým až hvězdy označí čas jejich příchodu, neboť Yog - Southoth je brána, již Ti z pustin vstoupí. Yog - Southoth zná bludiště všech časů, neboť všechny časy jsou jedním. Ví, odkud Staří přišli v dávno minulých časech a kam opět odejdou, až se kruh uzavře.
Po dni přijde noc, den člověka přejde a Oni budou vládnout tam, kde již jednou vládli. Podle ohavnosti je poznáte a jejich zatracení poskvrní Zemi...

Podle mnohých jde o velmi nebezpečnou knihu, jejíž předmětem je evokace velmi starých a krvavých božstev a dle tvrzení některých hermetiků je tento grimoár plně funkční. Ale pozor! Entity, s nimiž se zde pracuje, jsou velmi obtížně ovladatelné a krajně nebezpečné. Nepouštějte se do bezhlavého testovaní jen ze zvědavosti. Najdou se stále lidé, kteří v pomatené touze po moci, chtějí tyto ohavné bytosti přivolávat.

Dle jedněch příznivců, byl Necronomicon údajně sepsán v 8. století v Damašku jistým Arabem Abdul al Hazredem, šíleným básníkem ze Sanna'a v Jemenu. Hazred strávil několik svých let sám v poušti. Podle pověstí je tato poušť obývána sluhy zla, démony a zrůdami smrti. Dle jeho tvrzení, on sám navštívil osobně bájný Irem a město Pillar. O Abdulově životě kolují barvité legendy, údajně se vydal po stopách dávných mágů a zaniklých civilizací.V Memphisu prý nalezl klíč ke všem mystériím světa, k ovládání astrálních bytostí. Telepaticky se napojil na elitu jakési prastaré civilizace. Zajímavé je, že po stejných věcech pátral již legendární mág a učenec Apollonius z Thyany. Nakonec se stal vyznavačem neznámé síly, kterou nazýval Yog-Sothoth a Cthulhu. Poslední léta svého života prožil v Damašku, kde také napsal toto dílo. Podle jedné verze zemřel v roce 738 n.l. a před velkým počtem svědků byl napaden démony a rozerván na kusy.
Roku 950 n.l. byla kniha tajně přeložena Theodorem Philetasem z Constantinopole do řečtiny pod názvem Necronomicon. Oba překlady (latinský i řecký) byly později papežem Řehořem IX roku 1232 zakázány. Není vlastně ani tak důležité, kdo je autor a jak k oněm informacím přišel. Důležité je, že obsah je i dnes dosti nebezpečný a není vhodné s ním experimentovat.