neděle 2. ledna 2011



Barbora přicházela o svou životní energii


Milan Doležal

Vše by na první pohled vypadalo jako běžný příběh jedné nešťastné ženy z Brna. Možná podobné tomu, jaký kolem nás prožívá bez povšimnutí spousty jiných lidí. Podstatou, ukrytou na hranicí materiálního světa, a mimo chápání spousty lidí, bylo ovšem skryté zlo. To, co můžete takto zažít, je jen vrcholek ledovce, je to odlišný svět, o jehož existenci nemají mnozí lidé ani potuchy.

Vše začalo u paní Barbory vlastně nenápadně. Pozvolný úbytek sil, první zdravotní potíže, problémy se spánkem.Vše přecházela, jako běžnou daň povolání, rodině a věku. Jenže se během dalších měsíců vše pozvolna a nenápadně zhoršovalo. Došlo to tak daleko, že paní Barbora nemohla ani ráno vstát z postele, jak byla unavená. Během dne se jí motala hlava, byla nesoustředěná, stále ji něco padalo z ruky a byla tak slabá a pomalá, že si musela neustále sedat a odpočívat. Doma to nebylo o nic lepší, naopak. Když se snažila někomu svou situaci vysvětlit, tak ji nikdo nevěřil. Jen si každý, včetně matky a přátel, myslel, že si vymýšlí a chce na sebe upozorňovat. A tak byla na vše sama.

Barboře se již dříve stávaly zvláštní věci, ale v poslední době jí čím dál více trápily četná onemocnění, bolest žaludku, hlavy a bolest kloubů, která ji úplně vyřazovala z běžného života. Od bolesti nepomáhaly ani silné léky. Podle lékařů ji nic nebylo a okolí jí začalo vnímat jako simulantku a v práci kolegové, že se jí nechce pracovat. Dokonce i rodina ji naznačovala že je divná, a ať se rychle sebere.

V noci to bylo také hrozné, stávalo se, tak dvakrát týdně, že jí cosi neznámého a nehmotného vysávalo život z těla. Vždy cítila chlad a jakoby na ni něco těžkého ulehlo. Chtěla křičet, ale nemohla, chtěla se pohnout, ale nemohla. Se strašlivým vypětím všech sil se snažila zvednout, ale marně. Nakonec se jí, bezmála zadušené, podařilo posadit. Setřásla onu „bytost“, která jí drtila hrudník a dusila. Vyděšená a pokrytá potem přemýšlela, co se to kolem ní děje.

Další dny jí vždy stravující horečka způsobila, že nemohla vůbec fungovat. Když večer přece jen usnula, ve zmatených polo snech potom vnímala zvuky a pohyby v pokoji a v její blízkosti.
Kdosi se jí snažil doslova vysát všechnu životní energii, chtěl jí srazit na zem, aby zůstala bez sil a jakékoliv vůle k životu.
Když jsem za ní do Brna přijel, setkal jsem se s ženou, která byla již na pokraji svých zdravotních možností a psychických sil. Zašel jsem s ní proto nejdříve do kostela, aby nabrala trochu energie, což jí pomohlo a trochu se jí ulevilo. Následná cesta vedla k nim domů, kde jsem se snažil jí pomoci. Na stůl jsem položil benediktinský stříbrný kříž, fialovou štolu jsem si dal kolem krku a začal jsem pomalu odříkávat zdrávas. Následně jsem ji na čelo namaloval svěcenou vodou znamení a na ruku namaloval nejstarší pečetě Ježíše Krista. Poté jí přiložil na krk kříž, který jsem si přivezl z římské Sancta Sanctorum. Pak začalo snímání zla, při kterém jsem postupně odříkával modlitby z Římského rituálu De Exorcismi Et Supplicationibus Quibusdam.

...“Deus, humani generis conditor atque defensor, respice super hunc famulum tuam, quam ad tuam imaginem formasti et ad tuae voca gloriae consortium. Vetus advarsaries eam dire torquet, acri opprimit vi, saevo terrore conturbat. Mitte super eam Spiritum Sanctum tuum, qui eam in lucta confirmet, in tribulatione supplicare doceat et ptenti sua protectione muniat.... 

Během rituálu se paní Barboře udělalo sice nevolno a špatně se jí dýchalo, ale i přesto se vše po nějaké době podařilo společně zvládnout. Je to statečná žena, která se nechtěla vzdát. Vše dopadlo díky Bohu dobře. A paní Barbora je nyní již mimo nebezpečí.

Kdo jí vlastně škodil? Byla to jiná žena z Brna, která se věnovala řadu let spiritismu a bydlela v sousední ulici. Problém byl v tom, že byla v minulosti milenkou muže paní Barbory, kterého chtěla ovládat z finančních důvodů. Vše dopadlo ovšem tak, že Barbora se to dozvěděla a manželství nakonec zachránila. Zhrzená milenka se pak během černých mší dokázala napojit na paní Barboru a ničit ji touto cestou život.
Díky těmto zkušenostem jsem si mnohokrát uvědomil, že víra je mnohem silnější, než si myslíme a chceme připustit. Víra je silnější než cokoli jiného.