Milan Doležal
Kostelec nad Labem, ležící nedaleko Mělníka a Brandýsa nad Labem, je to tak trochu ospalé městečko. Jenže to jen pouhé zdání. Nenechte se oklamat, se soumrakem se zde dějí opravdu divné věci.
Kostelec nad Labem byl v minulosti výborně opevněný a navíc obehnaný vodními toky. Vcházelo se Pražskou branou z jihu, vycházelo se na severu branou Píseckou. Přes mlýnskou strouhu u Pražské neboli Přední brány byl zvedací most, druhý most stál za Píseckou čili Zadní branou a třetí byl u Rudče přes hlavní rameno Labe. Dnes již z těchto památek nezůstalo prakticky nic, jen vodní tvrz a pozoruhodné tajemné události a pověsti. Vypadá to, jako by nás mrtví stále volali nás živé na toto místo.
Poodhalme nyní roušku tajemství tohoto městečka. Tak například v květnu roku 1703 byl v Praze vyšetřován a ve vězení sv.Petra uvězněn jistý Jan Svoboda z Kostelce na Labem. Ten byl obviňován, že se paktoval s ďáblem a vyvolával duchy a čaroval. Dokonce byl obviňován, že je upír a má ve svém vlastnictví čarodějnou knihu.
Na hřbitově v Kostelci nad Labem byla stará kostnice. Ta měla velký vyzděný sklep, do něhož hrobník ukládal kosti vykopané ze zrušených hrobů. Těch kostí tam byla už velká hromada. V rohu ležely ovšem dvě vyschlé a balzamované mrtvoly - fexti. Jednalo se o příslušníky rodu Vančurů z Řehnic. Jejich kosti držela pohromadě jen zažloutlá a velice tuhá a šupinatá kůže. Před mnoha lety se začala stará kostnice opravovat do dnešní podoby. Se zedníky pracoval místní přidavač jistý Plencavka. Za litr kořalky slíbil, že ze sklepa vynese na zádech oba fexty. Slezl po žebříku do sklepa, oba fexty si přehodil přes ramena a vynesl je před zedníky. Když je snášel zpět to ticha a tmy márnice, tu se mu kostnaté a mrtvolné prsty fextů prudce zaryly do prsou a drásaly mu kůži. Hrozný výkřik proťal ticho kostnice a zoufale volal o pomoc. Když zedníci přiběhli, ležel Plencavka již dole bez hnutí. Jeden fext jej držel ztuhle za hrdlo a druhý měl pařáty zaryté v jeho hrudi. Jen přidavačovy oči mluvily o hrůze, kterou prožil. Oba fexti byli poté rozsekáni na kusy. Jen kdosi odnesl jednu hlavu a dvě ruce neznámo kam. Vyšetřování nic neprokázalo, ale šuškalo se, že v tom měli prsty místní okultisté a zednáři, kteří se scházeli v jednom domě na náměstí.
Když zůstaneme ještě na hřbitově, tak bych doporučoval tamní velice zajímavou stavbu kostela svatého Martina. Byl to původně farní kostel postavený již ve 2. polovině l3.století. Zajímavostí je, že stavbou prochází velice silná energetická zóna, který vytváří uvnitř této sakrální stavy spirálu. Tato energie dokáže zázračně uzdravovat i vážnější zdravotní potíže. Může se vám tam začít točit hlava a cítit malátnost, ale energie je tam opravdu velká.
Pod schody v dlažbě kostela je kámen, na jehož obrubě jsou slova: hodinu...umrzel Ctihodný kněz Gindrich Hostounský toho czasu dekan v Miestě Kostelcy na Labi a tuto pochowan gest. Jde o vzácného člověka, který byl také znám tím, že dokázal léčit lidi dotekem. Energii čerpal právě z prostor kostela svatého Martina.
Ve stěně pod kruchtou pak naleznete náhrobek rodu Smiřických. Znak Vančurů z Řehnic zdobí červený náhrobek s letopočtem 1582. Další náhrobní kameny nesou jména - Johana z Vřesovic, Fabiána Sekerky ze Sedčic, Jiřího Berky z Dubé, Jana Šlechty ze Všehrd. Otázkou zústává, proč bylo tolik šlechticů pochováno v pro jiné tak bezvýznamném městečku? Odpověď můžeme nacházet například v oné zázračné energii, nebo v pověsti o podzemních chodbách, které se rozprostírají pod kostelem v několika patrech. Zde mají být ukryté cennosti a vzácné tisky. Původně byly poklady uschovány pod pečetí pod kostelem svatého Víta na náměstí, ale tam nebylo bezpečno. Poklad byl poté přenesen v noci, na bezpečnější místo, a to na vršek na kterém stojí právě kostel svatého Martina. Poklad mají navíc střežit přízraky několika vojáků a oni fexti.
V okolí kostela svatého Martina docela dost strašilo již v minulosti. Opakovaně zde byl spatřen přízrak černého muže, který vylézal z hrobu, vždy svlékl šaty a odešel do města. To se opakovalo několikrát. Jednalo se o přízrak místního hospodského, který dělal v domech rámus a děsil lidi. Přítrž jeho řádění udělal až biskup z Prahy. Je zvláštní, že právě k tomuto místu je vázáno tolik případů zjevení přízraků a podivných událostí. je možné, že jsou sen vábeni právě onou energií, nebo tu mají cosi střežit.
Osobně jsem v tomto městečku řešil již několik případů zjevování přízraků a je možné, že další budou následovat.
"Bylo krátce po půlnoci, syn spal a najednou vykřikl a volal o pomoc, protože cítil, že u něj něco leží, já ihned přiběhla, ale nic jsme nespatřila. Celou dobu měl syn pocit, že u něj něco leží a měl strašný pocit strachu. V očích měl hrůzu a děs, nechala jsem proto rozsvícené světlo a seděla jsem u něj dokud se neuklidnil a opět neusnul. Ráno měl horečky a byl zpocený. Ten přízrak se pak k němu v noci ještě jednou vrátil. Syn jej sice neviděl, ale cítil kde je a jak se k němu přibližuje." uvedla mi svůj zážitek matka malého chlapce. Jejich dům se nachází nedaleko tohoto kostela.
Proto jsem se do Kostelce vydal, abych zjistil co se tam děje. Když jsem přišel večer do jeho pokoje, spatřil jsem jakési fialovomodré světélko, které se nad chapcem vznášelo. Začal jsem s exorcií a odříkávat tzv. rituále romanum ... "Crux sancta sit mihi lux, non draco sit mihi dux, vade retro satana, nunquam suade mihi vana, sunt mala quae libas, ipse venena bibas... a pod.Věděl jsem, že přízrak je někde kolem. Vzal jsem proto posvěcený kříž a začal jsem jeho "vypuzování" z domu, rovněž jsem mu přikazoval aby ve jménu Boha a Ježíše Krista odešel a více se nevracel. Pohyb onoho beztělce jsem vnímal na tzv periferním vidění. Když jsem začal opakovat "Sancte Michael Archangele de fende nos in prelio contra nequitiam et insidias diaboli...." tak jsem spatřil jak kolem nás prolítnoul černý stín a vyletěl oknem. Pak byl již klid a snad to tak i zůstane.
Od jednoho místného mladého muže jsem se také dozvěděl, že se krátce po půlnoci vydal s kamarády na hřbitov ke kostelu svatého Martina. Najednou začal foukat vítr a všiml si, že proti nim jde po cestičce mezi hroby nahrbená stará babička. Prý se lekli co tam po půlnoci dělá, ale najednou si vzpomenul, že ji zná, ale co bylo horší, že před několika dny zemřela. Kousek od jejího hrobu skupinka mladíků zrovna stála. Následoval proto taktický útěk.
