Milan Doležal
Tajemný zámek Košátky, staré šlechtické sídlo, které náleželo dlouhá léta Kolowratům, stojí jistě za pozornost milovníků záhad a paranormálních jevů. Košátky naleznete nedaleko Kropáčové Vrutice.Co se zde vlastně děje? Musím říci, že zámek Košátky, považuji osobně za jedno z velice tajemných míst a také, za jedno z nejstrašidelnějších u nás. Je jen škoda, že se o něj tak málo lidí zajímá a že nepatří mezi turisticky vyhledávaná místa. Ale snad je to tak dobře.
Základem zámku je mohutná gotická věžovitá tvrz s tzv. lucernou z 1. poloviny 15. století, postavená pány z Weitmile. Střední zámecká věž je prastará stavba neboť Košátky byly kdysi pevnou tvrzí onoho typu, který je u nás dosti vzácný. Poněvadž hrad stál na rovině, byl chráněn ze všech stran vodním příkopem.
Byl jsem překvapen, když jsem po své návštěvě tohoto sídla cítil na různých místech přítomnost astrálních bytostí. Ale v podobných budovách je to běžné a tak jsem to raději neřešil.
Stalo se to v létě, první noc, co jsem přespal ve věži v jedné z komnat, jsem se probudil a slyšel jsem na zdi, přímo u mé hlavy, jako by někdo třel o zeď novinami. Nic dalšího se však již neudálo a tak jsem se obrátil na bok a spal dál. Později jsem zjistil, že tento zvuk je zde slyšet častěji a to dokonce i ve dne na různých místech objektu.
Ještě za dob rodu Kolowratů však ve věži býval archív dokumentů, zvaný listovna. Snad tam některý astrál listoval ve starých aktech. Je totiž běžné, že astrální bytosti, které se za života zabývají intenzivně a dlouhá léta a se zájmem jistou prací, pokračují v tom i po své smrti.
Z onoho pokoje ve věži vede do prvního patra pravého zámeckého křídla schodiště. Je úzké a točité a schody jsou dřevěné. Na tomto schodišti je možné slyšet občas velkou ránu, jako by někdo dupl velkou silou, nebo něčím udeřil o schodiště. Když jsem to zaslechl, vyběhl jsem z pokoje, nikdo tam však nebyl. Po krátké době se však stalo něco mnohem zajímavějšího. Probudil jsem se zhruba kolem jedné ráno, a tu jsem spatřil, ač byla byla tma, stát u postele ženskou postavu v černém oděvu s bílým širokým límcem, jaké nosily ženy ve středověku. Byla to postava ženy asi pětačtyřicetileté, střední výšky a dost silné. Výraz jejího obličeje se nedal přesně určit, ale přesto jsem vytušil a vycítil jisté utrpení. Něco mi říkala, ale já ji nerozuměl. Netušil jsem co mi chce, a tak jsem ji v duchu požádal, aby odešla, že se za ni budu modlit. Zhruba po hodině se žena zjevila v pokoji znovu a tentokrát jsem ji rozuměl mnohem lépe i to co mí říkala, mimo jiné mi sdělila své jméno. Řekla mi, že se jmenuje Luisa Cambonová. To, co mi dále řekla, bylo velice zvláštní a je určeno jen několika málo lidem jako forma poselství pro ně. Proto je neprozrazuji.
Připomínám, že ducha oné černé paní vidělo na Košátkách již více lidí. Duch šlechtičny bloudí v komnatách zámku stále a prý je někdy slyšet v noci kroky nebo šustění šatů, otevírání dveří a pod.
Ostatně na zámku v Košátkách jsou stále i jiné bytosti, které se projevují ale méně nápadně. Většina těchto jevů se soustřeďuje na chodby a pokoje v pravém křídle, směrem k bývalé bažantnici.
Jak je patrné, zámek v Košátkách je místem zvláštních jevů a událostí. Rád bych připomenul ještě další událost. Nedaleko železniční trati vede silnice, je to kousek od zámku. Cesta vede k Hornímu Slivnu a i zde se děje něco prazvláštního. Několik místních lidí mi potvrdilo, že zde spatřili stát postavu a občas se jim i stalo, jako by jim kdosi strhl řízení auta či kola a došlo zde k několika nehodám. Postava byla prý oblečená jak ze starých dob. Někteří lidé si myslí, že je to místo očarované a prokleté.
Před zámkem je veliké hospodářské nádvoří. Na západní straně tohoto nádvoří je první brána se zbytky padacího mostu. Právě proti staré věži na prvním nádvoří je opuštěná zahrada, uprostřed které stojí velmi stará socha Panny Marie. Jde o sousoší p. Marie se sv. Janem Nepomuckým a sv. Václavem. Toto sousoší bylo zhotoveno roku 1609. Podle podání lidí musela u této sochy vždy svítit věčná lampička. Když nesvítila, bylo slyšet od sochy v noci dětský pláč. Proto jsem se tam v noci vydal na procházku, hnán napjatou zvědavostí.
Když jsem přicházel k tomuto sousoší, spatřil jsem tam sedět malé dítě v bílé košilce. Dítě bylo vidět zcela zřetelně. Nedaleko začal výt pes a když jsem se rozeběhl k soše za dítětem, to se náhle rozplynulo. Proto jsem zde zapálil svíčku a za duši nešťastného dítěte se pomodlil, aby nalezlo klid.
Nesmím zapomenout ani na přízrak, který se zjevuje u silnice vedoucí od zámku směrem na Kojovice. Prý se zde zjevuje přízrak ženy v bílém oděvu, snad může jít o jeptišku. Tato bytost se zjevuje i na zámku. Postava, podobná prostěradlu se blíží po chodbách a pokojích a zvedá ruce a uklání se. Osobně se domnívám, že se jednalo o ducha dávné kněžky, protože v okolí zámku býval posvátný háj našich "pohanských" předků.
Rád bych ještě připomenul, že tento přízrak se zjevuje i u sochy sv. Jana Nepomuckého. Ta se nachází u zámeckého areálu a byla zhotovena roku 1610.
Kdo má rád tajemná místa, tomu doporučuji za návštěvu právě zámek v Košátkách.
