Milan Doležal
Tento příběh, který jsem řešil nedávno, se vlastně začal odehrávat před mnoha lety.
Když byl ještě pan Martin chlapec, bydlel u babičky v Semilech. Tehdy jej navštívil v noci přízrak. Podle jeho slov, to byl otřesný zážitek.
..."v noci jsem se probudil zimou, nemohl jsem se hýbat, jako bych byl ochrnutý nebo svázaný. Bylo to opravdu strašné. Chtěl jsem zavolat na mého bratra, který spal ve stejném pokoji jako já, ale nemohl jsem vydat ani hlásku,jako by mi někdo držel krk"... vzpomínal pan Martin na starou událost.
Vnímal, jako by mu hrudník obtáčel černý had a snažil se mu vniknout do krku. Pak asi omdlel. Ráno se probudil a byl unavený, vyčerpaný a celé tělo jej bolelo. Na hrudníku nalezl měl dvě velké modřiny. Bratr říkal, že jemu se spalo dobře a jen se mu vysmál. Babička si však všimla, že s chlapcem není něco v pořádku. Tak ji vyprávěl, co se mu v noci stalo. Jen starostlivě pokývala hlavou a bylo vidět, že ji něco moc trápí. Řekla mu, ať se nebojí, že večer bude vše v pořádku.
..."když jsem si pak šel večer lehnout, ale ne do hostinského pokoje, ale do ložnice k babičce pod obrázek svaté rodiny, slyšel jsem, jak babička někomu v kuchyni říká, že se přízrak starého Charváta opět vrátil. Byl jsem ještě kluk a moc jsem ty věci nechápal, jen jsem věděl, že je tu přízrak, který ubližuje lidem," dodal Martin
Toho večera se v kuchyni sešla velice zvláštní skupina lidí. Dvě tetky sousedky, co byly známé jako léčitelky, pán hajný, babička a ještě jeden muž, toho ale moc dobře neviděl, protože seděl k němu zády. Babička nechtěla, aby byl vnuk u toho a nařídila mu, abych šel brzy spát. Zvědavost však byla velká a tak alespoň u dveří poslouchal. Dnes si již nepamatuje přesně,co vše se tenkrát v kuchyni dělo. Jen si vzpomíná na jejich společné zaříkávání, modlitby k Panně Marii a vůni kadidla. Vše prý trvalo asi hodinu. Když se všichni ve dveřích loučili, ještě zaslechl jak babička říká, že se Charvát za deset let opět vrátí, ale to už ona tu nebude a má starost, kdo vnukovi pomůže. Pravdou je, že pak byl již klid. Jen se mu čas od času do mysli vtírala slova babičky o oněch deseti letech.
Když těch deset let uběhlo, začal mít trochu strach. Babička byla již dva roky mrtvá, on sám se oženil a přestěhoval do Děčína. Stalo se však to, čeho se podvědomě obával asi nejvíce. Jednou v noci se probudil opět zimou, celé tělo jej bolelo a opět nemohl dýchat, ani se hýbat, ani někoho přivolat na pomoc. Ráno byl opět vyčerpaný a zničený. To se opakovala během několika měsíců několikrát. Nakonec se rozhodl a zavolal mi.
Jeho tajemný příběh jsem si vyslechl a domluvili jsem se, že za ním do Děčína přijedu a pokusím se příběh nejen rozluštit, ale také mu pomoci. Děčín je navíc velice zvláštní město, které má spousty podobných a hlavně nedořešených příběhů a událostí. Bylo zde napácháno spousty křivd a řada domů, bytů i lidí bylo prokleto.
Byl pátek a já se šel nejdříve podívat do kostela sv. Václava a sv. Blažeje, potřeboval jsem si trochu urovnat myšlenky, a vyžádat si tolik potřebnou ochranu. U pana Martina proběhlo již vše v klidné a pokojné atmosféře. Nevěděl jsem, zda přízrak je někde kolem nás a tak jsem začal s rituálem, kdy jsem se snažil vnímat i vidět jeho energii, tomu se říká vidění tzv. Ódinského těla. Přízrak tu nebyl, což bylo dobré znamení. Proto jsem začal s vytvářením hodně silné ochrany pro pana Martina. Svěcenou vodou jsem udělal do všech částí pokoje znamení svatého kříže, na krk jsem mu zavěsil posvěcený kříž a na ruce mu dal stříbrný řetízek. Na levou paži jsem mu napsal D.O.M. (Deo Optimo Maximo) a na druhou paži jsem mu napsal Credo. Zapálil jsem speciální směs na vykuřování, což bylo kadidlo, ločidlo, divizna, pelyněk a další suroviny. Kouř líně zaplňoval pokoj a já mohl přejít k obřadu. Pomocí textů z velké exorcie, která je opravdu velice silná, jsem vytvářel krok za krokem ochranu pro pana Martina. V hustém kouři vykuřovadla jsem si najednou povšiml, jak se začíná vytvářet kruh, který se pomalu zvětšoval a snažil se k nám dostat. Znovu a znovu jsem opakoval posvátné texty, znovu a znovu jsem narušoval a rozbíjel sílu onoho temného přízraku. Nakonec se kolem nás prohnal závan ledového průvanu a byl již klid. S úlevou jsem si oddychl, protože moc sil mi již nezůstávalo. Pomodlil jsem se ke Svatému kříži a poděkoval Panně Marii za ochranu a pomoc, že nás v době obřadu skryla pod svůj plášť. Vše dopadlo naštěstí dobře.
Co se vlastně stalo? Kdo byl oním přízrakem? Jednalo se o strýce pana Martina, který trpěl vážnou psychickou poruchu. Ve staré stodole se v den, kdy se Martin narodil, oběsil na trámu. Jeho duch však nenalezl klid a v domě se opakovaně zjevoval. Nejvíce se zaměřoval právě na malého Martina, kterému se snažil vysávat energii. Babička byla spiritistka a tenkrát s přáteli ducha "zaklela a uvěznila".
