neděle 2. ledna 2011

Bezhlavé zjevení muže

Milan Doležal

Doslova děsivé večery zažívala majitelka chalupy v jedné malé vesničce nedaleko Jilemnice. Jak mi tenkrát vyprávěla, velice levně koupila roubenou chalupu a těšila se, jak si zde bude užívat krásnou rekreaci a dny volna. Opak byl pravdou. Dům v sobě skrýval děsivé tajemství, o kterém ji prodávající neřekl.
Několik týdnů poté, co dům koupila, bylo vše v pořádku. Krásná krajina, hezký a udržovaný dům. Co víc si mohla přát. Jednoho večera se ovšem stalo něco, co ji na řadu měsíců změnilo život a připravilo o klid a spánek.
V domě nemohla zůstat po soumraku. Společně s ni tam bylo i bezhlavé zjevení. Jednoho večera, když se zrovna chystala k večeři a venku už byla tma, ucítila jak kolem ni zavanul ledový průvan. Udělalo se ji špatně a dostala panický strach. Nevěděla ovšem proč. Cítila, že v domě není sama. Že ji někdo pozoruje. Přesto se rozhodla, že bude pokračovat v přípravě jídla. Urovnávala zrovna věci na stole, když uslyšela z chodby kroky, tiché, ale jasně slyšitelné. Dům byl však zamčený! Kroky se zastavily u dveří. Nevěděla co má dělat, bála se otevřít. Tu uslyšela jakési mumlaní, či drmolení. Nedokázala rozeznat jednotlivá slova, ale někdo na druhé straně dveří si tam povídal sám pro sebe. Toho večera se rozjel děs, který nebral konce.
Když prudce otevřela dveře, nikdo tam nebyl. Snad halucinace, snad zvuky, který vydává starý dům? To si často opakovala, když se zvuky vracely vždy se soumrakem. To byl ovšem jen začátek. Jednoho večera, když už spala, ji kdosi probudil. V pokoji byla zima, i když topila v kamnech. Proti oknu pak spatřila tmavou siluetu. Co ji však nejvíce vyděsilo, byla skutečnost, že ona bytost neměla hlavu. Ono cosi, co nedokázala pojmenovat ani poznat, se k ni začalo blížit. Jak mi řekla, jako by to plulo vzduchem. Křičela a snad i omdlela. Ráno se probudila, měla horečku a nevěděla co se vlastně stalo. Snažila se uklidnit tím, že to byl určitě jen hodně špatný sen. Během dne svou mysl zaměstnala prací kolem domu. Jenže jak se začalo stmívat bála se jít do domu. Vnitřní hlas ji varoval. Snažila se na nic ošklivého nemyslet. Unavená potom usnula s dekou přetaženou přes hlavu. Ve víře, že nic děsivého na ni nebude moci. Ráno, když se probudila a přišla do kuchyně, nevěřila vlastním očím. Všude byl neuvěřitelný nepořádek. Rozházené věci, vysypaná mouka, rýže i těstoviny na jedné hromadě. Dřevo poházené po pokoji a roztrhané polštáře a záclony.
Když se podobné události opakovaly několik týdnů a byly jen střídány zvuky, mumláním, klením a postavou, která chodila po domě, rozhodla se mi zavolat a pokusit se situaci změnit a nebo dům prodat a nikdy se sem už nevrátit.
Když jsem přijel a celý příběh vyposlechl, bylo zřejmé, že v domě zůstala uvězněna duše někoho z původních obyvatel domu, nebo duše oběti nějakého hrůzného činu. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o duši majitele domu, který byl na konci 19. století zavražděn vlastním synem. Domluvil jsem se s majitelkou domu, že tam zůstanu přes noc a ona půjde spát ke kamarádce, která bydlela v sousední vesnici. Není to pravidlo, ale nechtěl jsem už tak dost vystrašenou ženu vystavovat dalšímu možnému šoku.
Když nastal soumrak, tedy čas návratu přízraku, započal jsem exorcistický obřad. Uběhlo asi dvacet minut a domem se začal rozléhat dupot, bouchání a dokonce i křik. Odříkával jsem ochranné modlitby a prováděl rituál, kterým jsem chtěl přízrak vykázat z domu. Zvuky najednou ustaly a zdálo se, že je klid. Prošel jsem celý dům, i půdu a hledal stopy jeho přítomnosti. Nikde nebyl. Vrátil jsem se do kuchyně, usedl do křesla u kamen a chtěl se začít uvolňovat z těla, abych zjistil, kam se duše mrtvého poděla. Zvedl jsem hlavu a tu jsem spatřil jak se u stropu vznáší černý oblak. Ten se v okamžiku změnil v černou postavu bez hlavy a snažil se ke mě dostat. Díky rituální ochraně se mu to nepodařilo. Cítil jsem však zlo a emoce této bytosti, které byly jako pouta a trest. Ve svém životě byl hodně zlý a dostal se do sporu se svým synem, kterého hodlal vydědit protože si namluvil obyčejnou dívku z vesnice. Došlo k hádce a rvačce, při které syn otci usekl hlavu kosou. Mladík pak z domu utekl a nikdy se nevrátil.
Během dalšího obřadu jsem žádal o odpuštění za tohoto muže a vysvobození z jeho pout. Byla za něj sloužena mše a dům jsem vysvětil svěcenou vodou.
Další noci proběhly už v klidu a míru. Jen kdesi paměti zůstanou vzpomínky na tyto události.