sobota 1. ledna 2011

O mrtvých nemluvte špatně...

Milan Doležal

Můj kamarád mi jednou večer volal a již podle hlasu bylo poznat, že je velice rozrušen. Ptal se zda může přijít, že mi potřebuje něco důležitého říci a také požádal o radu a pomoc. Vím, že je to velice pragmatický člověk a že se tedy muselo stát asi něco hodně nepříjemného, když chce pomoci. Uvařil jsem mu čaj a on mi začal vyprávět události posledních dnů. Pracuje na jednom městském úřadu jako referent a jeho nadřízený - údajně špatný člověk - zemřel na srdeční potíže. Vzhledem k tomu, že nebyl oblíben, nikomu zas tolik nevadilo jeho úmrtí. Můj kamarád se však pustil do jeho kritiky a vyčítal mu jaký to byl špatný a zlomyslný člověk, který své podřízené jen šikanoval a deptal. Když přišel toho dne domů, ucítil v bytě silnou tabákovou vůni,která byla příznačná právě pro jeho šéfa. On sám nekuřák to hned v bytě ucítil. Najednou začal divoce zvonit dole u dveří zvonek, když otevřel okno, aby se podíval kdo tam, tak ucítil jakoby do něj někdo strčil. Málem vypadl z okna nebýt toho, že se pevně chytil topení. Dole u dveří samozřejmě nikdo nestál. Následně ze zdi spadl obraz a pukla váza na stole.
Vysvětlil jsem mu, že pořekadlo o mrtvých jen dobře se netraduje zbytečně. Že duše mrtvých se nám mohou mstít a proto by o něm neměl už vůbec raději mluvit, aby mu zase něco neprovedl. Kamarád pak ještě několik týdnů raději chodil do práce pěšky, bál se, aby se mu při jízdě autem něco náhodou nestalo. Jak říkal, člověk si nemůže být nikdy jist tím, co má taková bytost za lubem .